KLAUS MÁ PRAVDU:

Používáme počítačů jen jako psací stroj

15. 9. 2009 / Jan Molič

Pochopili jsme smysl moderních technologií?

Ačkoli se mohou zdát současné vymoženosti jako jsou Youtube, Facebook či Second Life revoluční, byly vymyšleny dávno. Například Neal Stephenson celkem přesně popsal zmíněný Second Life v knize Sníh už v roce 1992. Youtube a Facebook také nejsou ničím převratným, představují jen vylepšenou televizi či vylepšený chat. Bohužel, musím dát jakožto programátor zapravdu panu Klausovi, který v nedávno publikovaném článku v Bristkých listech napsal, že společnost zatím plně nepochopila smysl nových technologií a přeceňuje jejich význam.

V roce 1995 jsem byl poprvé na počítačové výstavě Invex. Byl to pro mne obrovský zážitek, protože jsem viděl věci, o nichž jsem se domníval, že v té době snad ani nemohou existovat. Z tamějších tiskáren vycházely barevné fotografie, zatímco má, 9jehličková tiskárna, se zmohla leda na kostrbatý černobílý text. Byl jsem fascinován filmem pouštěným na monitoru počítače, když ten můj stěží zvládal trhavé animace ve 256 barvách. Viděl jsem projektory, o nichž jsem snil, že by někdy mohly nahradit televizní obrazovku.

Následující rok byl pro mne Invex zklamáním. Z tamějších tiskáren zase vycházely fotografie, nyní s drobnějším rastrem, filmy na větších monitorech byly v lepší kvalitě, projektory promítaly ve větším rozlišení. Všechno bylo větší a lepší, ale už ne jiné. Od té doby shledávám, že už nic není jiné. Je to jen větší a "lepší".

Pan Klaus se trefil do černého příkladem, že většina počítačů funguje jako psací stroje. Deset let uplynulo od doby, kdy článek napsal a situace je podobná. Počítače pomalu nahrazují další stroje (televizi, video a telefon), ale nejde o nic, co by tu nebylo předtím. Jediný rozdíl tkví v tom, že je to "lepší" - jinými slovy, pro fungování současného "psacího stroje" jsou doporučeny čtyři gigabyte paměti, zatímco před deseti lety stačilo půl gigabyte a v případě mechanického stroje ani to ne. Nutno podotknout, že textový procesor v grafické podobě fungoval již v polovině osmdesátých let na naprosto "nemožném železe".

Dobrá, počítače jsou psací stroje, ale co Internet, není revoluční? Jistě ve své podstatě ano. Přesto ho většina lidí využívá zase jen k posílání pošty, sledování videa, pouštění si rádia a všemožnému sdílení (nudy) s přáteli. Nic, co by nešlo dělat předtím. Děti navíc nahrávají učitele na mobily a vystavují je na síti... To je cílem inovací? Takzvaný chytrý mobilní telefon, díky němuž máme web v mobilu, je v podstatě počítač, který by svým výkonem sice mohl řídit let Apolla na Měsíc, ale v praxi se stará o průhledná okna, animovaná menu a zvětšování fotografií psích miláčků.

Obecně lze říci, že náročnost systémů se zvětšuje, aniž by se to projevovalo na lepších výsledcích. Neustálé inovace pohlcují prostředky. Je potřeba více odborníků, kteří by dohlíželi nad fungováním všeho. Fetiší doby je inovace za účelem inovace; máme pocit, že nové bude lepší než to staré, že virtuální svět bude reálnější než ten reálný. Utíkáme totiž z reality.

Informací je přemnoho, což nakonec vede k pocitu zahlcení. Člověk si připadá jako filtr na nepodstatné informace, a aby si tak nepřipadal, vznikají další systémy, jejichž cílem je zjednodušit orientaci v množství informací. Ve jménu zjednodušení se všechno zesložiťuje.

Opravdu jsme nepochopili, jak moderní technologii používat. Až to pochopíme, nebudeme sloužit jí, ale ona nám. Namísto "sdílení" možná půjdeme zase do hospody a třeba za tím účelem nebudeme potřebovat počítač. Jestliže ředitel IBM roku 1943 prohlásil, že je na světě trh tak pro pět počítačů, mýlil se. Spíš měl prohlásit, že by pro fungování světa pět počítačů stačilo.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 15.9. 2009