V Afghánistánu ztroskotala již třetí velmoc

10. 9. 2009 / Daniel Veselý

Takhle o posledním "omylu" NATO v Afghánistánu informovala Agence France Presse. Útok vedl německý velitelský štáb. V samotném Německu se v reakci na tuto tragédii zvedla nevídaná vlna nevole; již tak nepopulární válku kdesi v Asii obyčejní Němci vesměs odepsali. Je kruté a paradoxní, že by masová vražda civilistů mohla vyvolat nutný tlak, jenž by mohl vést k rychlejšímu odsunu německých vojáků z této země. Ale to by mohlo být inspirující pro další státy zapojené do mise NATO/ISAF. Na druhou stranu však tato událost opět zvýší laťku nenávisti domorodého obyvatelstva vůči okupantům a vžene více frustrovaných branců do náruče Talibanu. Tomu se navzdory osmi letům okupace stále daří získávat důvěru řady místních, především díky poskytování sociálních služeb, jež efektivně nedovedou zajistit okupační orgány ani kábulská vláda. Talibové dokonce nedávno zřídili úřad ombudsmana.

Válečník z Bílého domu, jak se zdá, má ale jasno: "...Nesmíme nikdy zapomenout, že nejde o válku volby. Toto je válka nezbytnosti. Ti co napadli Ameriku 11/9 kují plány, aby znovu udeřili. Pokud nezakročíme proti talibanským povstalcům, bude to znamenat, že se vytvoří ještě větší útočiště, ve kterém bude Al-Kajda schopna péct plány, jak zabít více Američanů. Takže tu běží nejen o válku, již je třeba vést. Jde o fundamentální úkol, který zajistí obranu našeho lidu." Jako bychom slyšeli válečným mokem zpitého G.W. Bushe nebo někoho ještě temnějšího. Nic naplat, dokonce i z Pentagonu jsou slyšet hlasy, jež tvrdí, že svatá kruciáta proti terorismu pravidelně a rutinně vytváří nové teroristy nenavádějící Ameriku. To ovšem amerického prezidenta a jeho tým neodradilo od vyhrocení konfliktu v zemi sužované třemi dekádami válek nasazením dodatečnými 21.000 jednotkami.

Opakování je matkou moudrosti - jedinou "nezbytností", jež táhne Spojené státy do Afghánistánu a dále je kontrola nad ropnými nalezišti a plynovody v oblasti Kaspického moře, zřízení vojenských základen v této zemi, která je obklopena na nerostné suroviny bohatou kaspickou oblastí, i kontrola nad regiony okolo Perského zálivu, a zároveň nezbytnost udržovat tlak na Írán, který se od linie dané Washingtonem poněkud odchýlil. Přítomnost sílících regionálních rivalů Washingtonu -- Ruska a Číny a jejich přirozený hlad po nerostném bohatství - je rovněž předmětem zájmu Bílého domu. V českých sdělovacích prostředcích slyšíme, jak je asistence českého kontingentu při této grandiózní mocichtivé frašce potřebná, a z optimistických tváří české generality a politické elity je čitelné, že tam hlavně pomáháme stavět kliniky, školy, domy atp., aniž bychom si uvědomili, že tam nemáme vůbec co pohledávat, neboť jsme jen maličkou součástí motoru ničivé okupační mašinérie. Nikdo také neobhajuje sovětskou okupaci Afghánistánu v 80.letech minulého století, přestože zde Rusové budovali nemocnice, školy, a práva žen během jejich přítomnosti nebyla v tak žalostném stavu.

Expert na Střední východ Juan Cole varuje před nereálními úkoly Obamovy eskalace tak, že by plošné bombardování afghánského odporu zažehlo humanitární katastrofu: "Jaký je náš cíl zde v Afghánistánu? Jde o smetení Talibanu, sociálního hnutí, jež má jistou podporu v paštúnských oblastech, a jehož likvidace by znamenala genocidu, k čemuž pravděpodobně nedojde, ale kdyby ano, byla by značně brutální."

Obamův proválečný projev byl skvěle načasován, pomineme-li tzv. konspirační teorie o průběhu 11/9 a věříme-li stále oficiální verzi 11/9. Obama se se svým poselstvím měl rovněž obrátit na své dobré přátele v Rijádu a Káhiře, odkud pochází většina aktérů oficiálního narativu útoků na WTC a Pentagon.

Ztracená válka v Afghánistánu (bez její metastazující odnože v Pákistánu) již spolkla 228 miliard dolarů, z nichž jdou stamiliony na další výstavbu letecké základny v Bagramu nebo putují ozbrojeným strážím na ochranu amerických diplomatů, ale i na zkorumpované afghánské volby. List Washington Post uvedl, že Obamova administrativa pro následující rok požaduje na vedení války 68 miliard dolarů. Kontrakt pro nechvalně známou společnost DynCorp ve výši 15 miliard dolarů pomůže Pentagonu realizovat výstavbu a podporu amerických vojenských základen po celém území Afghánistánu. Snadno tvrdit, že by tyto finanční výlohy mohly být v samotných Státech rozumněji využity při implementaci zdravotní reformy, opravě chátrající infrastruktury či vytváření programů pro nezaměstnané a podzaměstnané.

Statistiky uvádějí, že počet amerických jednotek v Afghánistánu nyní činí 68.000. Šéf vojsk NATO v zemi generál McChrystal může v následujících měsících požádat až o 45.000 dodatečných jednotek. Wall Street Journal v srpnu uveřejnil zprávu o tom, že v současnosti se v zemi nachází 74.000 soukromých kontraktorů najatých Pentagonem. S rostoucím počtem cizích vojsk a kontraktorů přirozeně vzrostl i počet obětí v jejich řadách, ačkoliv zřejmě málokdo s takovou cifrou počítal. Zatímco v roce 2001 přišlo o život 12 amerických vojáků, v letošním roce bylo prozatím usmrceno 186 amerických vojáků. Celkově je dosud tento rok s 311 ztrátami na životech v řadách koaličních vojsk nejhorším za celou dobu okupace. Ztráty na životech civilistů, ať již způsobené cizími vojsky či Talibanem, od letošního ledna až do července OSN vyčíslila na 1.013 -- o 24% více než v minulém roce. Je ovšem těžké určit kolik domorodců zemřelo v důsledku invaze. Britský žurnalista a sloupkař pro Guardian Jonathan Steele na stránkách tohoto periodika v roce 2002 napsal, že až 20.000 Afghánců mohlo přijít o život v důsledku americké invaze.

V posledním průzkumu veřejného mínění vedeném CNN se proti válce v Afghánistánu vyslovilo 57% dotázaných a pro 42% amerických občanů. Může jít o neklamné znamení lámající se vůle Američanů frustrovaných nekonečnými zámořskými operacemi, ekonomickou krizí nebo tvrdými spory o reformu ve zdravotnictví.

Někteří komentátoři upozornili na paralelu mezi eskalací války v Afghánistánu na straně jedné a eskalací války ve Vietnamu na straně druhé. Američtí vojáci se snaží vypudit Taliban z vesnic a jeho zázemí, podobně jako se dříve snažili vymazat Vietcong z přátelského venkova. Tento konflikt rovněž postrádá jasný výhled do budoucnosti a nemá vytýčený konec -- bude trvat 10 či 20 let?

Také se přelévá mimo svůj akční rádius a podílí se na destabilizaci zemí v širším regionu, a to s možným fatálním scénářem. Připomeňme si, jak dopadlo tajné bombardování Kambodže, jež vehnalo do řad Rudých Khmérů tisíce zděšených rekrutů, aby se o pár let zmocnili země a uskutečnili genocidu. Historie je plná omylů a kdyby, ale ohled na zbytečně zmařené lidské životy nabere.

Odkazy: ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE

Pozn. JČ: Je ovšem nutno dodat, že jakkoliv zkorumpovaný je současný afghánský režim Hamida Karzaie, kdyby západní spojenci odešli a nechali zvítězit Taliban, bude to pro afghánské obyvatelstvo ještě mnohem horší. Bylo by velmi neodpovědné, kdyby západní mocnosti nyní nechaly afghánské obyvatelstvo naprosto napospas teroru místních válečných magnátů. Řešení situace je ovšem velmi obtížné. Hlavním problémem kromě zneužívání země pro globální mocenské cíle Sovětským svazem i Amerikou -- od sedmdesátých let -- je neuvěřitelná zaostalost místního obyvatelstva, které je často negramotné.

Jak jsme o tom už referovali, letecký úder proti cisternovým vozidlům v řece byl motivován důvodným strachem německého velitele, že povstalci z Talibanu jich využijí jako zbraně k sebevražedným atentátům na místní německou vojenskou základnu. Rozhodnutí německého velitele však nebylo příliš profesionální - strach není dobrý rádce - a distancovali se od něho i Američané.

Vytisknout