Usáma bin Ládin pracoval pro USA až do 11. září

10. 8. 2009

KD│ Bývalá překladatelka FBI Sibel Edmondsová v rozhlasové show Mikea Malloye prohlásila, že USA udržovaly "důvěrné vztahy" s Usámou bin Ládinem a Talibánem až do 11. září 2001. Tyto vztahy zahrnovaly například i zapojení bin Ládina do operací ve Střední Asii a čínské provincii Sin-ťiang obývané Ujgury muslimského vyznání, které měly stejnou povahu jako protisovětské operace v Afghánistánu během studené války - tedy bojovat s "nepřítelem" skrze prostředníka, upozornil blogger lukery na serveru Daily Kos.

Edmondsová už v minulosti popsala proces, v němž prý Turecko (s pomocí některých aktérů z Pákistánu, Afghánistánu a Saúdské Arábie) fungovalo jako prostředník, jenž využíval služeb bin Ládína, Talibánu a dalších uskupení coby teroristické armády. Cílem bylo získat kontrolu nad Střední Asií, jejími zásobami energetických surovin a zbraňovými trhy. Američané potřebovali tyto operace kontrolovat, aby zabránili skutečné veřejné revoltě ve Střední Asii (Uzbekistán, Ázerbájdžán, Kazachstán a Turkmenistán) a reakci ze strany Číny a Ruska. Vymysleli tedy řešení, v němž využívali zprostředkování přes Turecko a dovolávali se pantureckých i panislámských sentimentů současně.

Turecko, které je členem NATO, se v regionu těší mnohem větší kredibilitě než USA. Většina obyvatel Střední Asie má stejné náboženské, kulturní a dokonce i jazykové zázemí jako Turci. Ti využívali Talibán a al-Kájdu k propagaci myšlenky panislámského kalífátu. Podle Edmondsové byla tato deset let trvající ilegální operace organizována malou skupinou amerických zpravodajců podporovaných ropným průmyslem a vojenskoprůmyslovým komplexem a spolupracujících s tureckými operativci, saúdskoarabskými partnery a pákistánskými spojenci.

Podle Edmondsové jsou USA podobným způsobem zapojeny do probíhajících ujgurských nepokojů v Číně - neuvedla však podrobnosti. Těmi nicméně operuje jiný "whistle-blower" Eric Margolis, který tvrdí, že Ujgurové měli v Afghánistánu výcvikové tábory provozované bin Ládinem a podporované CIA, to vše za účelem rozbití čínského státu. Vycvičení ujgurští ozbrojenci měli být použiti v případě války s Čínou, případně k její destabilizaci. Nepřímo to potvrzují fotografie zveřejněné Edmondsovou; na jedné z nich je Anvar Jusuf Turání, 'exilový prezident' Východního Turkestánu (Sin-ťiangu). Exilová vláda Ujgurů byla ustavena na Capitol Hill v září 2004. Na další fotografii je bývalý špion Graham Fuller, který pomáhal založit exilovou turkestánskou vládu, o Sin-ťiangu intenzívně psal a vedl pro Rand Corporation "Xinjiang Project".

Mehmet Eymur, bývalý šéf protiteroristického oddělení turecké zpravodajské služby MIT, bývalý americký velvyslanec v Turecku Marc Grossman a bývalý nadřízený Edmondsové major Douglas Dickerson byli rovněž zapojeni do podobných aktivit prováděných ze základny Susurluk. Turecká vláda o tom nevěděla, po odhalení skupiny získal Eymur politický azyl v USA.

Richard Perle a Stephen Solarz spolu s dalšími neokonzervativci, mezi nimiž byli například Frank Gaffney nebo James Woolsey, založili skupinu nazvanou American Committee for Peace in Chechnya (ACPC). Bin Ládin jí osobně věnoval 25 milionů dolarů a poskytl jí vycvičené bojovníky plus technickou expertízu potřebnou k založení výcvikových táborů pro čečenské povstalce. Podobným způsobem konvergovaly americké zájmy s bin Ládinovými také v případě Kosova a Albánie. Tyto okolnosti však ani komise pro vyšetřování útoků z 11. září nikdy nezveřejnila.

Výpověď Edmondsové před komisí, která trvala 3,5 hodiny, byla potlačena z důvodu utajení, a zůstala z ní jediná poznámka odkazující na utajený záznam. Podle vyjádření Edmondsové se výpověď vztahovala právě ke spolupráci mezi USA a Usámou bin Ládinem ve výše zmíněných kauzách, kterou zprostředkovali turečtí operativci. Spojené státy tedy po mnoho let "outsourcovaly" teroristické operace v zahraničí pod praporem islamizace Střední Asie. Americké úřady tvrzení Edmondsové ignorují a nijak se k němu nevyjadřují.

Celý článek v angličtině:ZDE

Teroristická hrozba a politické hry | Šanghajská organizace spolupráce
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 10.8. 2009