Nvotova Muzika: Velmi slušný film o kořenech dneška

4. 8. 2009 / Jan Čulík

Na první pohled natočil ve slovensko-německé koprodukci Juraj Nvota podle novely slovenského spisovatele Petra Pišťanka z osmdesátých let retro film o tom, jaké to bylo na Slovensku v sedmdesátých letech; ve skutečnosti tímto zábavným a lidským filmem režisér přesvědčivě ohledává kořeny českého a slovenského dneška. Tak, jak se v tomto filmu chovají lidé za normalizace, se chovají dodneška.

Hlavním hrdinou je - jako poslední dobou docela často - opět slušný člověk, kterého jeho okolí považuje kvůli tomu, že neintrikaří, nemanipuluje, nekrade a nedělá sviňárny, za idiota. Touto hlavní postavou je zdánlivě jaksi neslaný nemastný mladík Martin Janec (Luboš Kostelný), vodárenský zaměstnanec, jehož úkolem je ve vodárně promazávat ventily. Jenže hlavní Martinovou láskou je jazz -- hraje výborně na saxofon a jediné, co chce dělat, je hrát. Už proto ho okolí považuje za blázna.

Martin Janec a manželka >

Martin a jeho těhotná manželka nemohou dostat byt, a tak žijí mladí manželé u manželčiných rodičů. Ti, zejména tchyně, se chová na Martina neobyčejně sprostě. Je to podle ní budižkničemu, blázen, který se chová slušně. Nekrade, nepije (to má Martinovi zejména za zlé manželka), okrádá tedy rodinu. Když se mladým manželům narodí syn, tchyně Martina vystěhuje od manželky do vedlejší místnosti, aby manželku s dítětem "neobtěžoval", případně nemluvně něčím "nenakazil".

A to je v postatě v tomto jemném filmu všechno. Základní situace, která se opakuje dodneška -- člověka, který je a chce zůstat věrný své integritě, i když všichni ostatní podvádějí a dávno se zaprodali. Tento základní motiv se ovšem dále rozvíjí. Martina nakonec přemluví hudebník Hruškovič (hraje ho také výborně Jan Budař), aby založili kapelu. Jsou ovšem sedmdesátá léta a hudebníci, kteří vystupují na veřejnosti, musejí před politickou komisí dělat kvalifikační zkoušky. Hruškovič přiměje Martina, aby se před komisí politicky zprostituovali socialistickými řečmi i písněmi o Leninovi. Aby prošli, musejí ovšem hudebníci ideologické hodnotitele v komisi zároveň ještě i podplatit.

Myslel jsem, že švejkovství je typicky česká vlastnost, ale jak řekl Juraj Nvota po představení, "no, my Slováci jsme se v tomto smyslu od Čechů taky leccos přiučili". Vrcholem švejkoviny je marxisticko-leninská rocková kantáta, kterou za pomoci místního učitele a školních dětí Hruškovič a Janec zinscenují, protože Hruškovič chce dostat povolení na turné ve Švýcarsku.

Hlavním tématem filmu je asi především ohroženost Martinova manželství, především tím, že jeho krásná mladá žena příliš podléhá domácímu rodinnému stereotypu a jemu nakonec podřizuje i manžela. Martin ovšem potřebuje někoho "šibnutého", někoho, kdo je naprosto nekonvenční, a právě do takové jedné místní dívky jménem Anča Prepichová (Dorota Nvotová) se bezhlavě zamiluje. Zanedlouho se však ukáže, že dívka spí doslova s každým. To ovšem nezabrání kolegovi Hruškovičovi, aby Martinovu nevěru jeho manželce neudal, a učiní to s jediným záměrem: dostat ji do postele, což se mu úspěšně podaří.

Muzika je hudební film, vlastně docela "pohodový". Zaznamenává jemně, jaký život byl a je dodneška. Nenásilnou formou ukazuje, jak se lidé přizpůsobují, aby přežili -- a že navzdory traumatům, která si navzájem způsobují, nakonec asi přece jen jsou schopni koexistence ve vzájemné toleranci.

Muzika je studie o tom, jak člověk s integritou přežíval ve společenství malých lidí - je klíčem k tomu, proč a jak obyčejní lidé přežívají dodneška.

Vytisknout