Martin Šimáček: Přínos "romské" agentury se ukáže až koncem roku

9. 6. 2009 / Pavel Pečínka

Jak se díváte se zkušenostmi z organizace Člověk v tísni na tvrzení, že o Romech by měli rozhodovat Romové sami, a nikoli neromští specialisté? Existuje nějaká prokazatelná zkušenost s tím, jaký dopad má aktivita, pokud ji vede Rom či Nerom?

Romové jsou bezpochyby nejvíc ohroženi sociálním vyloučením. Neumím si proto představit, že by se na integračních opatřeních nepodíleli. Je to důležité i proto, že každý Rom musí cítit, že není čekatelem na asimilaci, na rozpuštění vlastní identity, ale že je plnohodnotným občanem a že česká společnost akceptuje rozmanitost a rovnost kultur.

Zároveň každý občan -- ať Rom či kdokoliv jiný -- musí vědět, že stát a města disponují adekvátní sítí sociálních služeb, které jsou k dispozici každému, kdo se chce postavil na vlastní nohy a plnohodnotně se účastnit veřejného života. A tady stavím do popředí profesionalitu sociálních pracovníků a dalších, kde záleží především na kvalitě jejich práce, zkušenostech a osobním přístupu.

A co se týká terénní sociální práce -- má zkušenost říká, že více než na tom, zda ji dělá Rom či Nerom záleží na tom, jak ji dělá. Být teréňákem -- Romem začleněným do vztahových sítí Romů z vyloučené lokality může být někdy výhodou například při motivaci klientů, jindy však může zamezit vytvoření důvěrného vztahu s částí obyvatel lokality.

Rozjezd agentury spojený s Džamilou Stehlíkovou budil u některých lidí velká očekávaní, jiní předpovídali krach celé věci. Čeho byste se chtěl vyvarovat, kde podle vás vaši předchůdci udělali chybu?

Úspěšnost agentury limitovaly od počátku problémy s financemi, jejichž řešení však neleželo pouze u vedení agentury. Agentura slibovala finanční podporu projektům, peníze však do pilotních lokalit nedotekly. Tím jsme mohli způsobit problémy partnerům -- městům, neziskovkám a školám. Mohli jsme ztratit jejich důvěru. Ta se obtížně získává zpět. Asi polovinu z připravených projektů však lokální konzultanti připravili společně s partnery do podoby žádosti o evropský grant či o podporu z národního rozpočtu, což považuji za vynikající výsledek. To ukazuje jednu z možných cest, jak dostat do lokalit finance, které by se tam za jiných okolností nedostaly, či dostaly v menší míře. Z tohoto vývoje se myslím mohu dobře poučit a připravit městům "balíček" -- nabídku podpory od agentury, která bude vycházet z reálných možností.

Zachováte dosavadní organizační strukturu Agentury, nepřidáte jí další pravomoci, nebudete zvyšovat počet zaměstnanců? Ptám se proto, že malý počet pracovníků a málo financí bylo to, co někteří lidé kritizovali u Stehlíkové.

Jedním z bezprostředních úkolů je připravit projekt financovaný ze strukturálních fondů EU, který zvýší objem prostředků, se kterými agentura disponuje, a to včetně přímé či nepřímé podpory projektů v pilotních lokalitách. Nepřísluší mi ale přidávat agentuře pravomoci či zvyšovat počet pracovníků. Nezapomínejme, že agentura je odborem Úřadu vlády, ne samostatným subjektem. Mohu jednat s vedením úřadu, ale nemohu v těchto záležitostech dělat nekonzultovaná rozhodnutí. Jsem také vázán státním rozpočtem a můžu operovat pouze s přidělenými prostředky.

To, s jak velkým rozpočtem a s kolika pracovníky bude agentura působit, záleží také na tom, zda se osvědčíme a budou za námi vidět výsledky. A především je to věcí politické podpory. Agentura bude tak velká, nakolik jí odpovědní politici přiznají důležitost. Zároveň si ale nemyslím, že kvalita práce agentury stojí a padá pouze s penězi a počtem pracovníků, ale je založena také na respektu, který si vybuduje u ministerstev, krajů i obcí, a na kvalitě odváděné práce.

Jakou dobu považujete za dostatečnou, aby se dal reálně zhodnotit přínos agentury?

Zeptejte se mě na konci tohoto roku. Odpovím vám i podle toho, jak bude vypadat náš přínos pro pilotní lokality a zda se nám na centrální úrovni podaří zahájit účinnou spolupráci s resorty, které mají největší dopad na stav sociálně vyloučených lokalit.

Váš předchůdce Marek Podlaha očekával, že nejvíc problémů bude v lokalitách na Jesenicku. Máte jiný názor?

Neznám podrobně Jesenicko, víc znám severní a střední Čechy. Netroufám si říci, zda bude větší problém na Jesenicku či jinde. Hůře se řeší situace tam, kde je nadprůměrná nezaměstnanost a nedostatek pracovních míst, horší dostupnost vzdělání, méně lidských zdrojů, které mohou realizovat prointegrační opatření. Obrovský problém představuje kriminalita spojená s chudobou -- zejména lichva, kuplířství, prodej a užívání drog. Pro posouzení toho, kde se bude situace řešit nejobtížněji, bychom potřebovali znát mnoho proměnných.

Myslím, že daleko více rozhodne ochota místních samospráv situace řešit. Největší šanci spatřuji v komplexním regionálním rozvoji, v propojení rozvoje vyloučených lokalit do celku měst a regionů, v podpoře občanského soužití a aktivity. Toto je myslím cesta právě pro Vámi zmiňované Jesenicko. Ale nejen pro něj.

Jak se dosud podepsala hospodářská krize na činnosti agentury a jaká dopady budou následovat?

Na činnosti agentury se zatím neprojevila. Ale v lokalitách zaznamenáváme, že podporu potřebuje stále více lidí, kteří ještě donedávna měli zaměstnání, a teď o něj přišli. Nabídka na trhu práce je menší, poptávka po zaměstnanostních projektech přirozeně roste.

V kterých oblastech a lokalitách už má agentura "dobře našlápnuto", odkud čekáte dobré zprávy?

Nejsem v agentuře zas tak dlouho a neviděl jsem zdaleka všechna místa působení agentury, nemám všechny informace. Nerad bych proto vyzdvihoval jen některé. Mám ale velkou radost z projektů na podporu sociálního bydlení, inkluzivního vzdělávání ve školách, zaměstnanostních služeb, rozvoje terénní sociální práce. Takových projektů pomohla agentura připravit na tři desítky. Budeme je postupně představovat na internetových stránkách, v přehledech ke každému městu, kde agentura působí.

Text vyjde v listu Romano hangos č. 9-2009

Vytisknout