Nepřeceňujme evropské volby -- ani jiné tanečky obdobného druhu!

9. 6. 2009 / Petr Kužvart

Evropská komise je na 5 let jmenována členskými státy. Evropský parlament ji pouze potvrzuje jako celek a může ji odvolat rovněž jako celek. Takže vlastně nic moc nemůže. Takové potvrzení celé komise je formalita a její odvolání se udá opravdu jen výjimečně -- a hlavně nic podstatného se tím zpravidla neřeší. Komise řídí 30 Generálních direktorátů v čele s generálními řediteli (Generální direktorát XI se třeba zabývá životním prostředím, je složen ze 6 ředitelství a má cca 500 úředníků). Komise iniciuje legislativní proces, návrhy předpisů předává Radě ministrů a Evropskému parlamentu. Kontroluje uskutečňování práva a řídí výkon praktické politiky EU.

Rada ES je složena ze zástupců vlád členských zemí. Předsednictví v radě se střídá po půl roce. Schůze rady je setkáním členských států na úrovni ministrů nebo premiérů. Jde o vrcholný politický orgán integrace.

V konkurenci s těmito výkonnými a politicky určujícími orgány je nemotorný parlament pouhým, skoro úplně neškodným přívěskem. A vztah poslance k voličům není s výjimkou předvolební kampaně (kdy je nezbytné zmást a zmanipulovat co nejvíce řadových nazdárků), vlastně vůbec žádný. Co opravdu v Bruselu nebo Štrasburku dělají, co naopak nedělají, jak si užívají svých astronomických platů, jak pletichaří, jaké hry hrají s lobbyisty nejrůznější provenience? O tom se nedozvíte prakticky nic. Natož aby skládali voličům veřejně pravidelné účty ze svých činů a aby se jich - nedej bůh - ptali, co a jak mají prosazovat!

Jedinými podstatnějšími informacemi z těchto voleb je v podstatě to, co vám ukáže většina kvalitnějších anket a průzkumů veřejného mínění: tedy především, že v době krize roste podpora krajní pravice -- zdivočelý maloměšťák je v takové situaci náchylný k preferování jednoduchých "řešení": jít netolerantně proti přistěhovalcům a různým odlišujícím se minoritám je tak lákavé! Stále znovu se v pozadí ozývá řinčení skla, hukot požárů a jednoduché slogany typu: vším jsou vinni Židé (nebo cizinci nebo barevní, nebo prostě ti, co jsou jinačí a kterým maloměšťák ve své primitivnosti nerozumí a vlastně ani nechce porozumět).

Dalším obecně známým a nyní opět potvrzeným poznatkem je fakt, že čím nižší volební účast, tím lepší výsledky politické pravice, jež dokáže svůj elektorát k volbám spolehlivěji dostat. Levý střed je v takových případech vždy bit. Frustrace a nezájem o odcizené politické mechanismy a hrátky probíhající kdesi daleko mnohem víc postihují voliče různých levicových či levostředových orientací. Není se jim co divit. Každodenní nejistota a potřeba vyjít s rodinným rozpočtem, to jsou pro ně daleko podstatnější témata a žádná Bobošíková jim v tomhle nijak neuleví. Ale to jsme přece věděli -- nač tedy to divadýlko, abychom si to zase znovu ověřili? Asi jsme si je mohli odpustit.

Posledním předvídatelným poznatkem je zjištění, že se voliči u nás pomstili Straně zelených za její nevyhnutelná selhání ve vysoké politice, za rozesmutňující sklouznutí této straničky do běžných trapných politických tanečků, za nutnou zradu ideálů a smělých koncepcí. Za nesplněný a nesplnitelný slib, že budou jiní, že se stanou ztělesněním změny.

Nyní má u nás levý střed (ČSSD) dost času na snahu objasnit svým potenciálním voličům, že na rozdíl od evropských voleb budou ty podzimní jaksi "naostro", že v nich půjde o další osud darebáckých reforem, že v nich půjde o to, zda bude pokračovat a jakým tempem ničení veřejných služeb, vyhladovění kultury, drsné podfinancování vědy a školství na rozdíl od štědrého sypání desetimiliard do nejrůznějších betonářských faraonských velkoprojektů, jakým je v Praze Městský okruh -- Blanka a po republice řada zhoubných dálničních staveb. Tyhle kšefty jsou nesmírně důležité pro mohutná uskupení velkých stavebních a projekčních firem, protože na tomhle se dá královsky živit, dokonce tak dobře, že lze upouštět ze štědrých penězovodů na nejrůznější účely, zejména na financování takových politických reprezentací, které zajistí, že kolotoč miliard bude dál pokračovat. Proto stavíme nejdražší dálnice! Do jejich ceny se započítávají totiž i nutné náklady na další pokračování tohohle nádherného kšeftu!

Jenže past na levicové voliče je v tom, že i když pomohou svou vysokou účastí na podzim vyhrát soc.dem., tak si tím vůbec nezajistí, že reformy skončí a škody jimi již způsobené budou napraveny, že betonářská miliardová ruleta bude omezena, že se zastaví demontáž veřejných služeb, že se to vše obrátí k lepšímu. Příčiny jsou dvě, totiž ta bezprostřední, momentální: je krize, rozpočtové příjmy drasticky klesají a peníze prostě nebudou. Sáhne soc. dem. na vysoké příjmy a velké, kdo ví jak získané majetky? Podle všeho si to nedovolí. Takže s prázdnou pokladnou a stamiliardovými rozpočtovými deficity bude mít svázané ruce a dokonce bude muset pokračovat v tech nejdestruktivnějších a nejméně populárních rozpočtových škrtech!

Ale to je jen momentální problém, za pár let může ekonomika docela dobře šlapat, deficit klesat a kasa se bude plnit. A oni přece neotočí kormidlem! Chyceni do zlaté klece výkonu moci, denně korumpováni jejím výkonem se všemi příležitostmi a svody, jež to s sebou nese (na světě jsme přece jen jednou!), rozloženi výrazným přílivem kariéristů a pragmatických manažerů zákulisních čachrů nechají nakonec vše víceméně tak, jak to je. Reformy budou pokračovat - pod heslem zvýšení konkurenceschopnosti bude dále stlačována cena živé, produktivní práce -- ale co hlavně a především: tento náš tak mladý a již tak prohnilý reálný kapitalismus zůstane nezměněn a jeho jihoamerické rysy se budou dále prohlubovat, tedy zejména sociální rozdíly mezi superbohatou menšinou a v podstatě chudnoucí, nuznou většinou společnosti. Se vším, co s tím souvisí a souviset musí!

Podzimní volby nebudou a ani nemohou být řešením. Možná opravdu svěří výkonnou moc levostředové vládě, ale opravdovým řešením by byly pouze výrazné systémové změny jdoucí směrem k omezení korupčně-mafiánsko-kapitalistických prvků tohoto prožluklého systému výroby a distribuce soukromých zisků bez skrupulí a zábran. Takové systémové změny by pak mohly vytvořit prostor pro výrazné posílení veřejných a obecných zájmů, pro fungující veřejné služby. Ale k těmto změnám se žádnými volbami v rámci politického establishmentu nedoberete, protože tyto oficiální procedury mají ve své podstatě zajistit pravý opak: neměnnost systému pomocí zdání změn, obměnou postav a postaviček, povrchními výměnami tabulek na palácích plných úřednictva, pokládáním mlžné clony zdánlivých protikorupční aktivit, a tak dále a podobně. Jde o zajištění neměnnosti v podstatných věcech pod pestrou, povrchní a nepodstatnou proměnlivostí. Tak je systém nastaven a disponuje dostatkem pojistných mechanismů, aby se to nevymklo ze scénáře.

Jenže systémových změn je zapotřebí a jejich nezbytnost je stále naléhavější. Proto bude třeba opustit onen pseudosvět partajního hašteření, tak dokonale představovaný zformalizovanými a vyprázdněnými procedurami partajní masové demokracie, a hledat alternativy. Například ve vzniku širokých společenských hnutí v zájmu formulování a prosazení opravdu podstatných změn rozhodným tlakem na establishment v rozhodné chvíli, navzdory oficiálním politickým truchlohrám, o nichž je divák vždy znovu přesvědčen, že už klesly na samé dno ubohosti a darebáctví, aby byl novým dějstvím vzápětí usvědčen, že se mýlil a že může být ještě daleko hůř.

Tedy začněme uvažovat bez ohledů na běžné politikaření o podstatných věcech a zásadních změnách, jež pod povrchem každodennosti zjevně již nazrávají.

Vytisknout