Pečínkova mozaika, profesionální bílí cikáni a symbolické prasečáky

26. 5. 2009 / Štěpán Kotrba

Všechno prasklo ve chvíli, kdy se zjistilo, že vedle bývalého poslance KDS Tomáše Svobody byl jedním společníkem této politické PR agentury Casimir Knight - muž, který působil na britské ambasádě jako diplomat v tiskovém odboru (dnes ředitel Chelsea Digital Media, ale i člen Bakalova představenstva Economie, kde je jeho otec Andrew Knight, bývalý šéfredaktor The Economist, dnes předseda představenstva společnosti J. Rothschild Capital Management, předsedou představenstva). Třetím společníkem, který to tehdy vše platil, byl princ Heinrich Liechtenstein (jehož rodina vznášela u mezinárodních soudů nárok na 21 miliard Kč vůči České republice za 160 tisíc hektarů půdy, zámky, kulturní sbírky a dokonce se snažila zamezit jejímu vstupu do EU). Cílem bylo rozbití celého projektu rozšíření EU. Nedopdalo to - ani po intervenci šéfa sudetoněmeckého landsmanšaftu, Berda Posselta v EP. Měla to být praktická ukázka, kterak Češi kašlou na "evropské normy" i Británií i USA tak vychvalovaná lidská práva. ERRC v tom kuse hrálo jednu z hlavních rolí. Čeští Cigáni měli naštěstí víc rozumu, než mezinárodní rozvědčíci.

Ani jeden z tehdejších mediátorů prasečák za Rotschildovy peníze nevykoupil, ale všichni o něm žvanili do novin. Hlupákům to zůstalo dodnes.

Ano, prasečák v Letech se měl stát symbolem zvůle Čechů na Cigánech, stejně jako se jiné projekty této povedené skupinky měly stát ukázkou zvůle Čechů na ubohých Němcích. Britsko-německo-lichenštejnský pokus o rozdmýchání národnostní nenávisti v Česku stejně, jako se to německé BND povedlo na Balkáně, nevyšel. Blairova vláda poslala Knighta z Prahy šupem domů, Česko vstoupilo přes protesty Vaduzu do EU, aniž by jakkoliv odškodňovalo knížectví za "historické křivdy" a český prasečák Rotschildové nevykoupili. A po nich ani nikdo jiný. Romům to je jedno.

Jestli něco Romové potřebují, tak jsou to speciální pedagogové, internátní základní a střední školy, ne pomníčky zvůle protektorátních četníků. České ministerstvo není schopno a ochotno dát víc peněz ani na Terezín. Romové potřebují hledět do budoucnosti, ne do minulosti. Potřebují sociální zázemí, vzdělávací zázemí, pracovní zázemí - a to vše i za situace, kdy je ekonomická krize a realitou je globalizace a volný pohyb osob po celé EU. V Irsku či Británii jsou stovky Romů, kteří se po letech zase vracejí, aby po čase zas mohli odletět. Namísto kočujících vozů dnes používají letadla a auta. A nikomu to už nevadí.

Uhl sice napsal pro ČSSD lobbistický materiál, zvaný Oranžová kniha - Rámcový program pro záležitosti Romů a sociálně vyloučených lokalit, nicméně ten je prozatím předložen k diskuzi - už jako druhá verze. Vyjadřovat by se k němu měli především sami Romové. Ti však tento dokument ignorují, a místo toho podepsali s ČSSD aktuální Memorandum o spolupráci mezi ČSSD a Platformou romských organizací. V něm o prasečáku není nic. Proč také? Memorandum podepsali Demokratická aliance Romů, Sdružení Romů Severní Moravy, Sdružení Dženo a Névo Dživipen. Holomek ani mezi těmito organizacemi nebyl. A není ani mezi těmi, pro které vláda schválila cca 120 milionů - na Vzdělávací centrum romského holocaustu v Hodoníně u Kunštátu. V Letech hodlá vláda pouze vysypat pískem cestičky. A to je pravý důvod boje o chlév.

Úhelným kamenem této dohody o spolupráci je oboustranně deklarované přesvědčení, že daný problém není možno vyřešit bez rozsáhlé a otevřené spolupráce majoritní společnosti s Romy, s místními romskými komunitami a romskými představiteli. Dohoda zmiňuje projevy rasově motivované nesnášenlivosti; nedostatečné vzdělání Romů; koncept protipředsudkové výchovy jak na straně Romů, tak na straně majoritní společnosti; problém zaměstnanosti Romů; problém sociálního vyloučení a tvorby ghett; sociální bydlení a úpravu rodinného práva; nedostatečné podílení se Romů na věcech veřejných a neakceptabilní přetrvávání politického populismu. Jako celek je Memorandum solidním základem programu politické spolupráce. Třeba to bude tím, že je nesepisovali bílí, ale Romáci.

Holomek si už dnes nevyžebrá u Sorose či u Rotschildů granty na další existenci svého časopisu, ani když bude vytahovat deset let starého kostlivce ze skříně a vytvářet pseudoproblém. Soros už dávno ví, jak se v Česku jeho peníze staly prostředkem politických machinací a lobbingu. A kohoutek velmi výrazně přivřel aktivistům od Zelených i od Unie svobody. Jsou jízliví komentátoři, kteří tu protestní stranu dodnes nazývají podle způsobu vzniku Unie Tomáše Svobody...

"Ustaraný" Karel Holomek černobílý kůň být musí, jinak je jeho jednání nepochopitelné všem okolo, Romáky nevyjímaje. Romskou reprezentaci si musí vytvořit sami čeští Romové přirozeným způsobem - a ne vlivové agentury ze Západu, rozvědky s kapsami plnými grantů na "romskou politiku" a jiná podvratná souručenství, která manipulovala českou politikou ve prospěch nadnárodních zájmů posledních dvacet let. Táborem v Letech a mediálními okolnostmi první kampaně se zabývali historikové Akademie věd i analytici kontrarozvědky, zabývala se jím několikrát vláda, zabývali se jím i jednotliví ministři, včetně ministra kultury Dostála. Ten na příkaz vlády platil i studii Ústavu moderních dějin AV ČR. Dnes už je to tisíckrát obehraná, přesně zmapovaná umělá písnička, která už nikoho nedojme ani k slzám, ani k nenávisti.

Liechtensteini i Rotschildové, ale i jejich cikánští přátelé z Česka, Německa a z Británie tu vyčůranou hru prohráli už v době, kdy českým předsedou vlády byl Miloš Zeman a britským premiérem Tony Blair. Zkoušet to dnes znovu je trapné.

PS: Všimněte si, že pejorativum cikán používám pouze někde. To aby byl jasný rozdíl mezi slušným Cigánem a cikánem. Třebas bílým. Cigánů si vážím.

Vytisknout