Krize? Jaká krize?

26. 5. 2009 / Tomáš Franke

Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom neměli vůbec říkat krize. Není to vůbec ekonomická krize 'jako ta v roce 1929'. Je to počátek konce fungování amerického principu ekonomiky. Tak, jako se před 20. lety sesypal komunistický socializmus jako domeček z karet, tak se dnes hroutí americká ekonomika. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete ekonomickou školu. Spíše se hodí zdravý český selský rozum.

Představte si, že jste vynalezl integrovaný obvod. Součástku, kterou dnes najdete úplně ve všem. Součástku, bez které vám neprodají ani rohlík, protože i kasa v obchodě je vlastně počítač. Jistá firma v Americe vynalezla integrovaný obvod. Jen pro úplnost, byla to firma Fairchild a bylo v roce 1958. Jenomže vedení firmy chtělo větší zisky, proto výrobní linku přemístilo z Kalifornie do Číny. Číňané se jistě dají vyškolit na obsluhování naší plně automatické linky a narozdíl od Američanů to budou dělat "za hrst rýže". A nám (vedení fy Fairchild) vzroste zisk, to přece není k zahození, že. Přibližně ve stejné době jistá firma Ampex přišla na fintu, jak nahrávat obraz na magnetický pásek. Ano, jde o princip s kterým se naprostá většina z nás setkala u své VHS. A Ampex se ani nenamáhal s hledáním americké firmy, která by to vyráběla a rovnou prodal veškerou technologii Japoncům. A tak to šlo s jednou firmou po druhé. Zatímco v padesátých letech bylo v USA na třicet firem, které vyráběly televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná - Zenith. Když rozmontujete počítač, do kterého právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi 95% součástek v něm je z Číny, Japonska nebo přilehlých států.

Jenomže ekonomika je hlavně o tom, že se věci a peníze točí. Lidé pracují, vydělávají za to peníze a za ty peníze si koupí zase jiné věci, které se vyrábějí zas v jiných továrnách. Jenže s odsunem výroby z Ameriky spolu s ní odcházela i práce. Střední třída, nejpočetnější skupina obyvatelstva začala chudnout. V 80. letech vyhlásil prezident Reagan takzvanou ekonomiku služeb. O co šlo? Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb a ta byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou vzájemně prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale stát neuživí.

Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost Ameriky. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa vzkvétala, zatímco Amerika, kde se vyráběly zbraně a speciální výrobky pro pár speciálních zákazníků chudla. Je to úpně stejné jako když farmář, který je ve finančních problémech prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky ale ten traktor mu při práci přeci jen chybí a tak pracuje pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí prodat kombajn, aby mohl zaplatit. Jenže to jeho práci ještě víc zbrzdí a ještě víc sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám. Jistě není nutné složitě popisovat, jak to dopadne. Za nělkolik let jsou z kdysi prosperující farmy jen ruiny.

Právě to se stalo i v Americe. Její zahraniřní dluh rychle narůstal. Mnohem horší však bylo to, že čím větší byl, tím rychleji rostl. Je to úplně stejné jako u našeho farmáře. Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu od té zmiňované Velké krize po počátek té naší, zjistíme že drtivá většina dluhu - celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních 20 let. Za vlády George Bushe staršího, Billa Clintona a dobyvatele George Bushe mladšího vznikl 3x větší státní dluh, než za celých 50 let od Velké krize!

Zkrátka Amerika má velký problém a nějaké biliónové injekce do bank to nespraví. Ty řeší následky, ne příčiny problému. Je to jen další prodaný kombajn. Až se dolary rozkutálejí, zapadne Amerika do ještě hlubšího bahna. Současný dluh na jednoho obyvatele, včetně kojenců je v přepočtu asi 4 000 000 Kč. Je to tak obludné číslo, že i kdyby se všechny daně, které se za celý rok vyberou v celých USA použily na splacní dluhu, vůbec by nepřestal růst. Už teď je jisté že dluh nesplatí ani děti dnešních amerických dětí. A velmi pravděpodobně ne ani jejich děti.

Někteří nositelé Nobelových cen za ekonomiku předpokládají státní bankrot USA a celkový pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude o něco dříve než se čeká, neboť Čína a Brazílie se rozhodly v krátké době opustit americký dolar jako rezervni měnu.

Skončím volnou citací úvodního odstavce jednoho ze článků, kterým američtí nezávislí ekonomové hodnotí situaci ve své zemi:

Toho dne se Joe Smith vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na šestou hodinu. Zatímco se v hrníčku Made in China začínala vařit voda, oholil se elektrickým strojkem Made in Hongkong, navlékl si košili Made in Sri Lanka, značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea. Poté, co si na své nové elektrické pánví Made in India připravil snídani, usedl ke stolu se svou kalkulačkou Made in Mexico, aby si spočítal, kolik může dnes utratit. Když si srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem z rádia Made in India, nasedl do vozu Made in Germany a pokračoval v hledání nějaké dobře placené práce v Americe.

Na konci dalšího marného a neradostného dne se Joe rozhodl trošku si odpočinout. Vklouzl do sandálů Made in Brasil, nalil si sklenici vína Made in France a pustil televizi Made in Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít dobře placenou práci v ... Americe...

U tohoto odstavce se lze i zasmát, faktem však zůstává, že v době, kdy Američanům "padla" první velká banka Bear Stearns, pocházelo asi 86% spotřebního zboží z dovozu a jen zbytek byl vyroben v zemi. Dnes, pouhý rok poté je toho domácího zboží zase o pár procent méně. Průmyslová výroba v USA totiž zase poklesla. Nechť je tedy poučením pro ty z vás, kdo budete kandidovat do Poslanecké sněmovny. Využijme toho, že Češi byli zvyklí v minulém režimu vyrábět většinu věcí, které potřebovali. Proč nezačít zase vyrábět? Byli jsme totiž nejvyspělejším státem RVHP. Nebýt toho, že parta tunelářů proměnila továrny na skaldy nábytku, mohla se nás tato krize, pardon tento kolaps dotknout jen nepřímo.

Vytisknout