POZNÁMKA NA OKRAJ:

Láska a spolužití, aneb Problematické naděje

18. 5. 2009 / Uwe Ladwig

Samozřejmě by člověk vlastně neměl mluvit ani psát o situaci v žádném století bez připomínky, že se vlastně jen málo dalo a v současnosti v době globalizace dá celosvětově zevšeobecnit, ale vůbec není podivné, že na to zapomněla i redakce Spiegelu Online, když vydala rozhovor o "lásce v 21. století". A interviewovaná hamburská psychoterapeutka Claudia Clasen-Holzberg ani neuvedla, že mluví o lásce možná jen části německého obyvatelstva, když tvrdila, že mají prý lidé přehnaně romantický ideál o vztazích v manželství. Podle ní si lidé přejí takřa symbiotické soužití, anebo alespoň ideální a nádherný život manželů, kteří se při své rozličnosti přece jen zázračně doplňují, a protože je tohle v každodenním životě těžko dosažitelné, mají strach se vdávat a ženit a žijí tedy i nadále sami.

Problémem takových asi opravdu existujících, ale jen zřídkakdy splnitelných nadějí je, že se na jedné straně na ně nedá tak lehce zapomenout, ale že na druhé straně, když dojde ke zklamání, to často končí rozvodem a dětmi, o něž se pak společně nestarají oba rodiče. Idealizace manželského soužití má proto vlastně hned dva záporné následky, jednak to, že lidé žijí dál sami a jen se soukromě těší obrovskými nadějemi, a zároveň se děsí velkým strachem před zklamáním, a na druhé straně -- když se manželství nevydaří a rozpadne se - relativní chudobou dětí, která je někdy spojena s jejich zanedbáváním. Otázkou je, co je horší alternativa. Co vy na to?

Vytisknout