Zpátky do Stadic...

17. 5. 2009 / Ladislav Žák

Takové políčko neuživí v zásadě nikoho. Možná se spoléhal na agrární turistiku nebo na to, že půjde do politiky, do vlády, tehdy tedy přímo na hrad zvaný Vyšehrad. Již tato prastará pověst nás učí, že u nás může vládnout v zásadě úplně každý, tedy pokud má ty správné styky.

Pohled na personální řešení současné vládní krize a první výroky nových vyvolených však ve mně vyvolávají otázku, jestli by nebylo možné dosáhnout lepšího výsledku tím, že bychom přistoupili k hledání nové vlády podle onoho prastarého legendárního receptu.

Hned jsem ale sám sebe okřikl, protože i ten nejhloupější sedlák, pokud navíc obcuje s kněžnou, má v sobě daleko více nezávislosti a zřejmě také sebeúcty, než lidé, kteří před námi defilují jako výsledky dohody demokratických parlamentních politických stran. Přemysl ukázal nejen to, že vládnout může v zásadě úplně každý, ale i to, že dobře může vládnout i úplný outsider.

Naše demokratické parlamentní politické strany se nejvíce bojí toho, že si někdo všimne, že jejich nabídky vládnutí a jeho protagonistů je natolik ubohá, že je to přímou výzvou skoro úplně pro každého, včetně nedemokratických neparlamentních stran a některých jednotlivců, toužících po moci.

Myslím, že je mohu uklidnit v tom smyslu, že lidé to už dávno vědí, a proto se jim nechce do "fordovské" volby politických barev. Za několik měsíců budeme u příležitosti dvacátého výročí sametové revoluce slýchat, jak se tenkrát u nás moc válela po ulici. Jen těžko se mi přemýšlí o tom, kde se moc válí dnes...

Vytisknout