9. 3. 2009
Jak to vidí ti, co nežijí z práce jinýchČasto ve svých příspěvcích hovořím o důvěře, o sociálním kapitálu, jako o základních předpokladech vytvoření takové společenské infrastruktury, která umožňuje mimo jiné i podnikání a především podnikání na úvěr. Kdybych si chtěl zažertovat, tak bych řekl, že úvěru chybí do důvěry už právě jen to „d“. Nejsem žádný etymolog, ale mám pocit, že ta dvě slůvka budou ze společného hnízda. Na svůj příspěvek „Bude se opakovat velká deprese“ jsem dostal následující reakci od dámy, která se dlouhou dobu pohybuje v prostředí toho, co někteří nazývají reálnou ekonomikou. Dlouhodobě upozorňuje na to, že ti, kteří vytvářejí hodnoty, jsou nejen tak říkajíc za pitomce, ale navíc se na ně nakládá kde jaká povinnost a protože nemohou od své práce utéct, tak je snadné je i obviňovat z toho či onoho a různě je šikanovat. Její reakci uvádím v plném znění. |
Mám pocit, že tenhle úhel pohledu schází, protože lidé, kteří ho mají a v daném prostředí žijí a podnikají, nemají čas psát... Já si myslím, že důvěra v obchodních vztazích mezi obchodními partnery, kteří kooperují, byla a je skoro samozřejmostí. Jsou na tom stejně. Každý musí nakupovat materiál, stroje, platit zaměstnance, daně, úvěry atd. Dobře ví, jaké problémy si navzájem způsobí nezaplacením za výrobky a služby. Problém nastane v okamžiku, kdy se do této skupiny vmísí někdo nebo něco jako parazit. Většinou nemá páru o tom, kolik dřiny a odříkání stojí vytvoření a udržení jakékoliv podniku a vzájemných vztahů. Stačí splnit v co nejkratší době nějaké požadované ukazatele, sebrat za to manažerské odměny, a když už je firma nemá z čeho platit, tak zmizet jinam. Nebo za realizované zisky, které by firma mohla použít na modernizaci, vědu, výzkum, nabídnout jako že cenné papíry nebo finanční investice, které sice dají nějakou korunu nebo euro, ale střechu na fabrice neopraví. Tahle krize zvýší na maximální míru ostražitost těch, kdo tvoří hodnoty, před těmi, kdo se snaží přiživit se na jejich zisku. Konec konců už se tak pomalu ale jistě děje. Cenné papíry jsou prodané, dolarové účty zrušené, o daňové ráje není zájem a banka je jen tak nedonutí ke spoření se skvělým úrokem. Je lepší půjčit i bezúročně obchodnímu partnerovi a přežijí oba. Zároveň krize trochu vynese na světlo tzv. parazity, ale ti si rychle najdou jiného hostitele. Dokud budou vody kalné, tak je ideálním hostitelem stát a jeho peníze, a až bude jasné, kdo krizi přežil, tak „hup“ na něj. Ale to až v příštím roce. Myslím, že komentáře netřeba... |