6. 10. 2008
Cena člověka?Jan Paul se opět ve svém článku věnuje svému naléhavému tématu. Zase se pokusím o několik dalších pohledů. |
Cena člověka je mně neznámý pojem. Člověka v našich končinách oficiálně nekupujeme jako majetek nebo zboží. Nicméně intuitivně lze asi jako první přijmout ekonomický pohled. Tam jde o poměr nákladů a zisku. V tomto případě asi ekonom více "ocení" mladého člověka nežli starého. Mladý bude pracovat, odvádět daně, bojovat v Afgánistánu případně rodit děti. A navíc bude dlouho zdravý. Čůrat bude sám bez držení. U starších je to naopak. Pracovat většinově nebudou, pravděpodobně budou čerpat zdravotní péči. Děti neporodí a do Iráku je s puškou nedostanete. Naopak budou potřebovat pomoc. Takže pohled ekonoma bude asi takový, jaký předjímá pan Paul. Kult úspěchu ztotožněný s mládím je fakt. Je to jasně PR manipulace. Krása člověka a krása mládí není totéž. Někdo má obojí, někdo ani jedno. Jaký faktický dopad na populaci tento kult má, je těžko říci. Diváci si málo uvědomují, že krásná dívka v reklamě je ve skutečnosti sestříhána z několika žen. Jedna dá ruce, druhá očí, třetí paže, čtvrtá nohy, pátá prsy..... No kdo o to stojí a kohopak vlastně potom obdivuje a hledá. Trochu více se zastavím u věci, které rozumím. Medicína starých a mladých se liší. A to velmi podstatně. To je prostě fakt. To, co je pro třicetiletého rutinní operace, je pro osmdesátiletého život riskující výkon. Způsobilost k výkonu z hlediska interní medicíny je u starších výrazně omezena. Nezřídka tak, že se dají riskovat pouze život zachraňující výkony s vědomím obrovského rizika. Takže, naopak, Jane logiku to má! A to zcela zásadní. Délka bezpečné anestezie, rizika orgánových komplikací i hojení rány se liší zcela zásadně! Medicína má především neškodit a někdy je skutečně asi moudřejší člověka netrápit a nechat jít... To je ovšem mimo jiné to, co naše legislativa neumožňuje. Liší se i mnoho jiných věcí. Například používané léky, jejich množství a kombinace. Není náhodou, že například při velkých neštěstích, třeba zemětřeseních, v rozvalinách nejdéle přežívají kojenci a batolata. Moudrost není rozměr přesahující medicínu. Měla by k ní integrálně patřit stejně jako třeba ke školství. Ale legislativa zní jinak. Staří lidé jsou studnice zkušeností a často moudrosti pro Ty, kdo jim umí naslouchat. A to i dnes. Přece jenom není všechno na internetu a Googlu. A Ti, co nezatrpkli, umí hodně dát a hodně rádi. Cena člověka je nonsens pro prizma člověka. My lidé umíme fantastické věci. Ale umíme i hodně škodit a mimo jiné i sami sobě. Ale nejsme jediní na této planetě. Naopak jsem dost přesvědčen, že tato planeta je jediná pro nás. Snad naše existence pro ní alespoň nějakou cenu. |