Většina obyvatel je výsledkem různého stupně smíšení obou těchto původních skupin. Je velmi málo čistých Evropanů, stejně tak je relativně málo obyvatel původních. Ti původní jsou navíc vzájemně po všech stránkách velmi odlišní na Altiplanu, v subtropech a v tropických pralesích. Poslední jmenovaní žijí často mimo civilizaci v Amazonském pralese.

Problém mezi východními tropickými provinciemi a Altiplánem, kde je centrální vláda, je spíše problémem mezi racionálním ekonomickým uvažováním bohatých podnikatelů v Santa Cruzu a populistickou omezeností mnohdy naivních vládních opatření z La Pazu. Od nepaměti trvá spor o tom, jak rozdělovat tzv. regalías -- tedy jaké mají být finanční přesuny mezi provinciemi a centrem.

Země je samozřejmě velmi společensky rozvrstvena a jednotlivé oblasti jsou ekonomicky specifické.

V La Pazu, (čím je nižší výšková poloha, tím více) žijí velmi bohatí podnikatelé, jejichž majetky vznikly historicky zavedením různých výrob do země, nebo často i z politického vlivu -- tedy rozkrádáním státu, ať už z ministerských klanů od ministrů po úředníky, nebo dojením státních důlních podniků atd.

V této obohacující se skupině nelze zapomenout na armádu. Tito podnikatelé a úředníci jsou původem od bílých přes různé stupně smíšení až po hnědé. Bílí mají obvykle větší vzdělání a udržují si občasnou residenci v Miami za účelem nákupních výletů. (Vzdálenost není příliš vnímána, neb se jedná o stejné časové pásmo). Většinu obyvatel města tvoří nicméně lidé původu spíše indiánského, živí se často drobným obchodem, závislým na rozsáhlém pašování všeho možného spotřebního zboží asijského, amerického i evropského původu z přístavu Arica v Chile.

Na Altiplánu žijí Indiáni Aymara, živící se zemědělstvím. Podobně je zemědělství obživou Indiánů Kečua v subtropech, kteří ale pěstují na venkově spíše koku a ve městech přitom různě podnikají.

V tropech se jedná většinou o bíle kolonisty-velké dobytkáře a zemědělce. V Santa Cruzu a Trinidadu žijí také ve svých vilách i hlavní narkotrafikanti, kteří jsou spíše bílého původu. Mezi dělnickými zemědělskými profesemi jsou často indiánští přistěhovalci z vyšších poloh. Místní amazonští Indiáni jsou mimo civilizaci. Odděleně žijí i specifické náboženské komunity.

Těžiště hospodářství země se v posledních padesáti letech posunulo od těžebních aktivit (cín) k energetice (export plynu). Tedy z Altiplána (historicky možno připomenout kdysí stříbrné Potosí) do Santa Cruzu s byrokratickým a bankovním zázemím v La Pazu. Tradičně existuje paralelně vedle officiální ekonomiky také silný černý trh a export koky v poměrně stejném objemu.

Za posledních dvacet let se v zemi diskrétním americkým tlakem upevnila demokracie. Časté vojenské puče prováděné za účelem obohacení různých skupin armádního velení a potlačení silných odborů již patří minulosti. Demokraticky laděné pravicové vlády vedly v období před Moralesem zemi k větší odpovědnosti, vzdělanosti a k vyrovnávání společenských rozdílů cestou povznesení chudších vrstev.

Tento kurs byl bohužel narušen presidentem Moralesem, který využil celkové nevzdělanosti k zavedení populistické vlády. Vláda má podporu, neboť úroveň vzdělanosti je nízká a těch chudších je samozřejmě mnohem víc než těch bohatších.

Tuto vládu lze podezírat ze skryté snahy o co nejvyšší obohacení vlastního klanu, o využití nelegálních exportů koky i legálních exportů plynu k přerozdělení peněz přes stát za účelem nákupu spontánní politické podpory. Levicová rétorika slouží k zakrytí rozkrádání státu těmito klany. V tomto smyslu je to tedy návrat k hrabivé politice známé z období střídání demokratických a vojenských vlád do osmdesátých let.

Následky vládních opatření pro svobodné podnikání a management velkých podniků jsou smutné. Altiplánské představy státních zásahů pana Moralese vedly proto nutně k oživení separatismu tržně a racionálně uvažujících podnikatelů v Santa Cruzu.

Nepřímá pozemková reforma může budit sympatie, ale může také snížit výkon farem v tropické oblasti. Rovněž svým politickým referendem Morales pouze vyhrotil situaci. Poznamenávám, že není jasné, kdo za této situace narušil export plynu a v jakém to bylo politickém zájmu.

V Bolivii znamenal vždy přebytek politiky v ulicích, tedy dny plné demonstrací za nereálné požadavky, nekončících blokování infrastruktury (bloqueo de caminos) atd. ochrnutí pracovních dnů a celkové výkonnosti země s pozdějším negativním dopadem na inflaci, devalvaci a růst nelegálních ekonomických struktur -- pašování koky a spotřebního zboží.

Levicové posudky a recepty z amerických universit pro zemi znamenají asi tolik jako výlet jistého Che Guevarry udolím Valle Grande. Země potřebuje poctivou vládu, která nebude krást, tedy vládu demokratickou, pravicovou a proamerickou i protidrogovou. Spolu s americkou pomocí bude taková vláda muset zvýšit celkovou vzdělanost a snížit tak sociální rozdíly, aby populismus mohl být ponechán v koutě dějin.

Autor byl osm let Gerente General a Vice Presidente druhé největší obchodní firmy v zemi