Při prohlížení některých webových stránek, četbě některých kdysi renomovaných deníků či sledování některých slaboduchých reklam si často představuji apokalyptickou situaci, kdy éterem za pomoci všemožných satelitů a dalších hyperdokonalých technických vymožeností, budou rychlostí světla kolovat už jenom samé absolutní hovadiny.

Tahle úvaha vlastně vznikla proto, že jsem přemýšlel, proč mne tak strašně baví sochat veršík vajglem obyčejné tužky na užmoulaný papír a pak ho třeba někdy (v X-té variaci) přepsat do počítače a poslat několika nejbližším kamarádům.

Taky jsem si vzpomněl, jak Wabi Daněk jednou na nějaké Portě (či kde) ustanovil naprosto mimoděk objektivní a účelnou metodu ke kvalitnímu provádění autocenzury. Řekl, že nejlepší způsob, jak provést autocenzuru, je vzít si svůj zapsaný večerní výtvor s sebou na ranní toaletu a případně jej rovnou použít ...

A to už je vlastně všechno – co k tomu cancat víc.