20. 6. 2008
Neřešitelné úřední dilemaKolega v úřadě, který sedí ve vedlejší kanceláři, má již třetí den závažné dilema. Přišel mu dopis z jiného úřadu a on neví, co má na něj odpovědět. Marně hledá, kdo by to za něj učinil, a kdo by vzal na sebe onu ošemetnou odpovědnost. Učinit správné rozhodnutí znamená prostudovat stohy nejasných předpisů, ke kterým se vztahují další a další předpisy. Tyto se neustále mění, upravují a novelizují, takže již nikdo v celém úřadě nemá přehled o tom, co vlastně platí. |
Hlavní šéfové úřadu sice zůstávají, ale výkonní pracovníci, kteří tvoří ony předpisy, se stále střídají. Každý z nich vydrží jen do té doby, než zjistí, že byrokratický chaos, nad který převzal, je zcela neřešitelný. Výsledkem jeho marného pokusu o řešení chaosu je zase jenom další nejasný předpis, který změť předpisů ještě více komplikuje. Další nový pracovník se má na co těšit. Kolega je na smrt vystrašený, protože úřední odpověď musí obsahovat jeho vlastnoruční podpis, a otisk jeho služebního razítka. K dispozici má tři úřední razítka. Bez adresy úřadu má jedno kulaté razítko a druhé hranaté. Třetí razítko je hranaté a je s adresou úřadu. K použití razítek existuje několikrát změněný nejasný předpis, z jehož četby vyplývá, že je lepší žádné razítko vůbec nikde nepoužívat. Kolega se nešťastně potí a zapáchá. Připomíná zvíře před porážkou. Svůj úkol se kolega marně snaží převést na někoho jiného, ale není to možné. Odpovědět na úřední dopis je pouze jenom v jeho kompetenci. Pokud se obrátí na nějakého svého spolupracovníka, každý se jasné odpovědi vyhýbá. Nikdo si neví rady. Někteří se mu i posmívají. Mají škodolibou radost, že je v úzkých. Jejich šance na přežití v úřadě stoupá. Na obzoru je další vlna propouštění. Hledá se viník mezi nejnižšími řadovými úředníky. Jejich práce není produktivní, ačkoliv pro ni mají shora k dispozici stále více a více nejasných předpisů. Dříve za totality byla situace jednoduchá. Kolega řešil jen velice prosté dilema, zda se nedat nebo dát ke komunistům. Nakonec jej k nim nevzali, protože o takové váhavce nemají zájem nikde. Zůstal mu alespoň dobrý vlastenecký pocit, že nezradil a nekolaboroval režimem s dnes úředně nenáviděným. Dnes je však situace značně složitější. Nikdo se v politice pořádně nevyzná. Směrodatná politická vůle je zcela nejasná. Není snadné vyjádřit svůj názor. Znamená to vzít na sebe odpovědnost, a potom za ni pykat. Politických stran je dnes více, a kolega neví, ke které se nemá dát. Strany se kooperativně střídají a každá uvolní místo druhé, když posune věc veřejnou k horšímu, a vydá další a další nepopulární zákony. Příští zvolená strana starou stranu pomluví a kvůli tomu vydá další nepopulární zákony a opatření. Podobně jako v naší národní historii museli občané trpět komunistickou totalitou, protože strpěli fašistickou. Dnes na to konto musí zase trpět tou demokratickou. Je to obyčejné vydírání. Malé úřední ryby se propouštějí a velké zůstávají. Tlustí kapři si sami rybník nevypustí. Největší strach má kolega ze svého podpisu. Podepsat něco svým jménem chápe jako potvrzení svého ortelu smrti. Je docela možné, že můj kolega z úřadu, který sedí ve vedlejší kanceláři a potí se strachy, již dávno umřel a do zaměstnání chodí jenom jeho stín, nebo vlastně jenom jeho dilema.
|