17. 9. 2007
Masaryk po sedmdesáti letechPřipomenutí výročí úmrtí našeho prvního prezidenta bylo letos relativně výrazné. Nejzajímavější příspěvek byl od Jiřího Kovtuna v Lidových novinách. V týchž novinách v sobotní Orientaci (15. září) však psal redaktor P. Zídek, že "prezident se dá zneužít opravdu ke všemu". Vnímá negativně celkem zajímavé příspěvky, které byly prezentovány na Hradě. Je přece dobře, že k nějakému zamyšlení či alespoň krátké úvaze vůbec T. G. Masaryk podněcuje, píše Jiří Olšovský Václav Klaus se dokonce vyloženě přivrátil k Masarykově myšlení (což dříve nebylo), vidí Masarykovo vítězné nasazení ve válce, jeho život a myšlení vedené pod dojmem pravdy. I politika má být zejména nesena pravdou, znalostí a mravností. To jsou záležitosti, které je třeba stále v opakování prohlubovat, jen tak lze příznivě kultivovat dnešní demokratickou společnost. Masaryk je nám tedy dodnes inspirací a je třeba ho "pozorně studovat", je pro nás dnes skutečným "současníkem", jak pěkně na závěr zdůraznil současný prezident. |
Mirek Topolánek ve svém intenzivním příspěvku položil do protikladu sílu skutečných idejí a marketingovou zkratkovitost dneška. Zatímco Masaryk ještě "tvořil politiku", dnes jako by šlo spíše o estrádu a ničím nepodložené vyšlapávání cesty k rychlé popularitě, za čež můžeme děkovat znalcům virtuální reality, kdy píár-mágové konstruují simulovanou hyperrealitu. Premiér nakonec poutavě masarykovsky hovoří o odvaze ke skutečné demokratické politice. Předseda Poslanecké sněmovny Vlček rovněž kriticky naznačuje nutnost kultivovat prostředí parlamentu a vlády: obojí se má stát skutečnou autoritou, zónou hledání pravdy, ne místem pouhého překřikování a deptání druhých. I pro předsedu zůstává nepředstižnou autoritou "velký muž" Masaryk. Také Petr Pithart zdůraznil Masarykovu osobnost, její schopnost jít třeba i proti proudu, jde-li o pravdu. Na Masarykovi se vskutku ověřilo tvrzení, že pravda nakonec zvítězí, že když se člověk nebojí a žije pod dojmem věčnosti, plod správné činnosti se nakonec v plné síle projeví. Za zdánlivou rozporuplností jednoho dějinného člověka Masaryka tak tkví bytostná jednota, která inspirativně žije dál jako ideál v našich duších. Ani v nejmenším nelze tedy souhlasit s celkovým vyzněním Zídkova článku Masarykova abeceda. Neví, že i nad masarykovskými hesly, jako je třeba "Ježíš, ne Caesar", se lze docala dobře zamyslet -- a takové studie již existují (Srv. např. Masarykův sborník XIII). Jde dnes snad i o to, zbavit se redaktorské zkratkovitosti a nemyslivosti, která nakonec přispívá jen ke "každodennímu žvástu" a dalšímu rozostřování reality. |