Mirek Topolánek ve svém intenzivním příspěvku položil do protikladu sílu skutečných idejí a marketingovou zkratkovitost dneška. Zatímco Masaryk ještě "tvořil politiku", dnes jako by šlo spíše o estrádu a ničím nepodložené vyšlapávání cesty k rychlé popularitě, za čež můžeme děkovat znalcům virtuální reality, kdy píár-mágové konstruují simulovanou hyperrealitu. Premiér nakonec poutavě masarykovsky hovoří o odvaze ke skutečné demokratické politice.

Předseda Poslanecké sněmovny Vlček rovněž kriticky naznačuje nutnost kultivovat prostředí parlamentu a vlády: obojí se má stát skutečnou autoritou, zónou hledání pravdy, ne místem pouhého překřikování a deptání druhých. I pro předsedu zůstává nepředstižnou autoritou "velký muž" Masaryk.

Také Petr Pithart zdůraznil Masarykovu osobnost, její schopnost jít třeba i proti proudu, jde-li o pravdu. Na Masarykovi se vskutku ověřilo tvrzení, že pravda nakonec zvítězí, že když se člověk nebojí a žije pod dojmem věčnosti, plod správné činnosti se nakonec v plné síle projeví. Za zdánlivou rozporuplností jednoho dějinného člověka Masaryka tak tkví bytostná jednota, která inspirativně žije dál jako ideál v našich duších.

Ani v nejmenším nelze tedy souhlasit s celkovým vyzněním Zídkova článku Masarykova abeceda. Neví, že i nad masarykovskými hesly, jako je třeba "Ježíš, ne Caesar", se lze docala dobře zamyslet -- a takové studie již existují (Srv. např. Masarykův sborník XIII). Jde dnes snad i o to, zbavit se redaktorské zkratkovitosti a nemyslivosti, která nakonec přispívá jen ke "každodennímu žvástu" a dalšímu rozostřování reality.