Byl to však již několikátý příspěvek druhé konference, který absolutně nezohledňoval fakt, že globalizace, zde konkrétně nedostatek pitné vody, se rozhodně netýká všech -- mužů a žen -- stejnou měrou a stejným způsobem.

Jestliže přednášející poukáže na mocenskou nerovnost v přístupu ke zdrojům mezi různými etniky a skupinami, jak je možné, že zůstane zcela slepý k nerovnostem v přístupu ke zdrojům a nestejných důsledcích této nerovnosti mezi muži a ženami? Jestliže jiný přednášející věnuje svůj příspěvek demografii a globalizaci, přesněji řečeno demografickým změnám chování lidí, "vítězům" a "poraženým" globální propojenosti, jak je možné, že obrovské změny a rozdíly v chování mužů a žen vyvolané například stěhováním výroby nadnárodních společností (kupříkladu níže popsaná společnost Nike) z jednoho státu do druhého nejsou, soudě dle příspěvku, dost důležité? Nebo globální dělba práce? Různé motivy a důsledky i/migrace pro muže a ženy? Zastoupení v rozhodovacích procesech, vyjednávání identity?

Jsou to genderové kategorie statistik a výzkumů nejen o globalizaci, koneckonců dnes již standardně vyžadované a zkoumané Evropskou unií, Mezinárodní organizací práce, OSN a dalšími mezinárodním organizacemi, které na obou ostravských konferencích chyběly. Čím to? Proč pro přednášející vědce a vědkyně, hovořící o diskriminaci imigrantů/ek, mocenských nerovnostech v globální vesnici, etnických konfliktech a přenicích o území či zdroje, není otázka genderových nerovností zjevně vůbec zajímavá, natož aby byla tématem? Jak se potom můžeme po vládách a mezinárodních institucích dožadovat spravedlivějšího rozhodování, demokratičtějšího vládnutí a lepší společnosti, když vědecké příspěvky -- závěry -- neobsahují zásadní část situace?

Nejsem expertka na globalizaci, migraci, ani na zdroje pitné vody, ale na genderové vztahy ve společnosti. Tudíž vím, že vztahy mezi muži a ženami (ale i v rámci obou skupin) nejsou neutrální, naopak jsou ve většině případů ovlivňovány patriarchálními vzorci a strukturami, které staví ženy a neprivilegované (spolu s Pleckem nehegemonní) skupiny mužů -- například neheterosexuální muže, indické nedotknutelné -- do podřadné pozice. Většinou. Ne jen někdy, ale také ne vždy. Globalizace nezná čisté vítěze/ky a čisté poražené, proto i ženy a neprivilegovaní muži z ní mohou někdy a v některých aspektech profitovat a také privilegovaní muži i ženy na ní mohou ztrácet. Stačí si do kteréhokoliv vyhledávače zadat pár českých nebo anglických hesel (například "gender a globalizace", "gender + access to water") a okamžitě vyskočí stovky stránek relevantního materiálu -- výzkumů nejrůznějších expertních skupin, statistik, doporučení... Jelikož dva konkrétní a zajímavé příspěvky z konference zpracovávám a gitA je nabídne v příštích dnech, uvedu zde pouze příklady třech nejdiskutovanějších témat vztahu genderu a globalizace. Zaměřuji se na ženy, protože tato skupina v konferenčních příspěvcích nebyla zastoupena. Hned na začátku chci však zdůraznit, že tyto příklady nabízím jako úvod do tematiky, situace jsou mnohem komplexnější a rozhodně méně jednoznačnější. Čtenáře a čtenářky tedy odkazuji na relevantní literaturu a statistiku.

Přístup k vodě

Kanadská mezinárodní rozvojová agentura publikovala studii (Organizace spojených národů vydala dokument s podobnou argumentací), v níž poukazuje na to, že v dobách sucha není přístup k pitné vodě rovnoměrný. Nejvíce vody (shodně po 24% odpovědí) získají podle výzkumu ti, kdo bydlí nejblíže zdroji, a agresivní nebo zákon nerespektující jedinci, bohatí a vlivní (15%) a muži (15%). Studie dále ukazuje, že to jsou ženy, které jsou nejvíce zodpovědné za přísun pitné vody a které vodu využívají nejvíce: protože vaří, perou, starají se o domácí zvěř. Jsou to tedy ony, na koho nedostatek vody a pitné vody zvlášť dopadne jako první a nejvíce. Paradoxně ale kvůli jejich nízkému zastoupení v rozhodovacích procesech a tělesech nemají možnost zásadně ovlivnit rozhodnutí zasahující podstatné oblasti jejich životů, ať už se to týká rozhodování o rodinných výdajích nebo o veřejném systému vodovodů. Nehledě na to, že podle studií jsou v násilných konfliktech, ty ohledně přístupu k vodním zdrojům nevyjímaje, hlavními oběťmi právě ženy (a děti). A to už vůbec nemluvím o genderovanosti válečných konfliktů, kdy jsou ženy často využívány jako zbraň vůči protivníkovi (například znásilňováním).

Příklad druhý: vzrůstající propojenost světa díky technologiím. Významná filosofka Rosi Braidotti hovoří o internetu jako médiu, jež je čím dál tím více ovládané ženami. Nejenže jsou podle výzkumů ženy početně největší uživatelskou skupinou internetu, díky tomuto médiu se ženy propojují, vytvářejí společné projekty, organizační sítě. Na internetu vznikají ženská či genderová média, která by kvůli maskulinizaci mediálního světa jen těžko mohla fungovat například v tištěné podobě.

Posledním příkladem globalizačních procesů je dělba práce. Stovky papírových a internetových stránek byly popsány informacemi a teoriemi o feminizaci textilního průmyslu, hračkářství a elektronické montáže v zemích jako jsou Korea, Vietnam, Čína a jiných. Velké nadnárodní společnosti, klasickým příkladem je v této souvislosti Nike, stěhující svou výrobu do takzvaných rozvojových zemí, využívají genderových vztahů v místních společnostech, v nichž mají ženy výrazně nižší status, a tudíž pro firmy jako je Nike představují ženy výrazně levnější pracovní sílu než muži (ne že by v takzvaných západních společnostech nefungovalo nižší ohodnocení práce žen, rozdíly v platech mezi muži a ženami činí v evropském průměru 15%, v České republice je to zhruba 25%). Nadnárodní společnosti také "najímají většinou ženy, protože věří, že ty mají malé, jemné prsty a trpělivost vykonávat jednotvárné, monotónní práce v oblasti elektronické montáže," píše se v knihách Globalizovaná žena a Ženy, muži a společnost. Tyto převážně mladé single ženy pracují více než osm hodin denně po dobu pěti pracovních dnů v podmínkách, které dle studií překračují místní povolené limity karcinogenů až 177krát, tyto ženy proto trpí častými zdravotními problémy a jejich práce pro nadnárodní společnost trvá v průměru pět let. Jejich týdenní plat činí pouhý zlomek ceny, za kterou se na německém, britském, americkém či jiném trhu prodává jedna košile či boty Nike. Ačkoliv se ženy snaží organizovat v odborech a stávkují, na každé místo stojí za branami továren stovka uchazeček o práci. Nehledě na to, že v zemi jako je Čína jsou odbory zakázané.

Tyto procesy však nejsou jednostranné. Na jedné straně ženy odcházejí z tradičního patriarchálního prostředí vesnic do měst, ve velkém vstupují na pracovní trh, finančně se osamostatňují a navíc finančně podporují své rodiny. Na straně druhé jsou pracovní podmínky žen natolik katastrofální, že o nich lze jen stěží hovořit jako o "vítězkách" globalizace. Ženy samotné jsou navíc v těžké situaci těch, jež jdou proti tradičním rolím jim připsaným, v momentě, kdy ztratí práci a přestávají finančně zabezpečovat rodinu, ztrácejí pro své manžele cenu a ti je často opouštějí.

Filosof Carl Humphries z polské Univerzity Bielsko-Biala se na úvod svého konferenčního příspěvku zeptal: "Jestliže je globalizace procesem, kam směřuje? Směřuje vůbec někam?" Na to lze navázat otázkou: Kam globalizaci směřujeme? Myslím, že mohu směle konstatovat, že pokud globalizaci budeme a chceme nějak usměrňovat na základě onoho vědeckého poznání globalizačních procesů prezentovaného na konferenci, rozhodně nevznikne demokratičtější a spravedlivější společnost.

Důležitým dodatkem ke kritice příspěvků konferencí je fakt, že jsem neslyšela všechny, protože byly na obou konferencích rozděleny do paralelně probíhajících sekcí. Vybírala jsem si však sekce, na nichž se genderový aspekt diskutovaných témat přímo nabízel... Zároveň je důležité dodat, že když jsem se s několika přispěvateli bavila o genderovém aspektu jejich témat buď po příspěvku nebo v záskulisí, byli mým poznámkám přístupní a přislíbili tuto dimenzi do svých příspěvků příště dodat.

Literatura
• Wichterich C. 2000: Globalizoavná žena. Praha: proFem, o.p.s.
• Curran D., Renzetti C. 2003: Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum

Autorka je absolventkou FHS UK, redaktorkou tiskové agentury gitA

SOUVISEJÍCÍ: Luděk Sýkora : Globalizace a její společenské a geografické důsledky ZDE