Když tak čtu reakce čtenářů na články pana Víta, myslím reakce nesouhlasné, třeba pana Cveka, rád bych se jich zeptal na jednu věc, píše František Řezáč.

Téma protikladu mezi prací a kapitálem je staré a mnohokrát zpracované. Ale pomiňme na chvíli všechny ty Marxe, Zoly, naše Čapky-Chody a Wolkery, Američany Dreissery a Lewise a konstatujme, že kdysi byla doba, která se velmi blížila představám dnešních kritiků socialismu o poměru mezi podnikateli a zaměstnanci.

Byla to doba před první světovou válkou. Vím z vyprávění svých prarodičů a z četby, že se žilo celkem dobře i rodinám zaměstnanců, hroty třídního boje byly otupeny, pilní a hodní podnikatelé dávali lidem práci a z jejich vrstev pocházející politická reprezentace vládla moudře a spravedlivě. Chudí lidé těmto bohatým a vlivným lidem nezáviděli, ba mnohých si vážili a jednomu z největších familárně říkali "starej Škoda", vyprávějíce si o něm veselé historky.

Tak mi páni Eismanové a Cvekové, hergot řekněte, proč potom ti moudří a spravedliví hnali ty poslušné, skromné a věrné do války? Vždycky jsem se takhle ptal a ptám na opuštěných hřbitovech na Toužimsku či Šumavě, když vidím na křížích mezi kopřivami vybledlé oválné obrázky českých a německých kluků, jak se dali vyfotit před cestou na frontu. Máte na to nějakou odpověď či názor bez toho, že to svedete na komunisty? Myslíte si, že se to nemůže opakovat, když se zase lidi spolehnou na ty, kdo jim vládnou?