Je to ženský hormon, který se dostává rozličnými cestami do pitné vody a možná může z chlapů dělat zženštilé měkoty a pak... kdo ví?!? A jak víme poturčenec horší Turka, takže takový přehormonovaný muž, bude ještě větší „femiňák“ a chlapobijec, než ta největší sufražetka. Prostě to bude síla nového typu. Konec konců to známe na příkladu bývalých kuřáků, co se z nich stalo za nikotino- a kuřákobijce. V každém případě již američtí vědci, (jak se psalo před 50 léty „vědci v velikém a mocném SSSR“) zjistili, že jim poněkud „teplají“ pstruzi a to zdaleka nikoliv pouze nad ohníčky a grily rybářů nebo pánvemi jejich amerických hospodyněk. Mám na mysli pánve z kategorie „nádobí“ nikoliv z kategorie „tělo“. To uvádím proto, aby náhodou mysl čtenářova nesklouzla na scestí. Ignoravi et nescivi corpus tuum, mulier. Tak nějak to říká pan farář z Lišky Bystroušky.

Jinak je ale zřejmé, že tu máme námět na nejméně dva díly Sexmise před tou, kterou známe. Ten první by se mohl věnovat honu na čarodějnice a ten druhý plíživému procesu stimulování nadprodukce ženského hormonu a jeho implementace do potravního řetězce. Zvláště rafinované by to bylo proto, že by dámy spokojeně konzumovaly tyto potraviny společně s nic netušícími muži. Na zváženou dávám pasáž věnovanou řešení problému poklesu mužského libida. Tady bych dávkoval podrobnosti podle toho, jakým věkovým a sociálním skupinám by bylo dílo v konečné podobě určeno. Inu, jak jsem teď někde četl: „bestiemi se ženy nerodí, ale stávají...“ A co jim (proboha nebo prokristapána) zbývá, když vidí, co se v děje v křesťanské, demokratické, polské tedy evropské politice, dodávám já.

Ale trochu vážně.

U nás se touto problematikou samozřejmě studované hlavy zabývají též. Dovolím si čtenářům předložit nevelkou, ale docela logickou a výstižnou zprávu o stavu estrogenu na českých tocích. Nechci ji komentovat, protože nejsem odborník a s komentářem k číslům polemizovat nebudu, protože se mi zdá v pořádku, sine ira et studio. Mezi čtenáři se ale určitě nějaký odborník najde.

Tady je, vážení čtenáři:

Estrogeny – ženské hormony ve vltavské a pitné vodě v Praze

Tomáš Pačes, Oddělení geochemie životního prostředí, Česká geologická služba, Praha

Jakost povrchových a podzemních vod je ohrožována mnoha chemikáliemi, které člověk vyrábí. V posledních letech vzrůstá zájem o znečištění látkami s farmaceutického průmyslu. nebezpečí takových látek spočívá v tom, že se ve vodách vyskytují v nesmírně malém množství, řádově v jednotkách až desítkách nanogramů v litru vody (0,00000000n g/l). Přes tato malá množství mohou mít při dlouhodobém výskytu negativní vliv na životní prostředí, na organismy a v konečném důsledku na člověka. Skupina látek, která je potenciálně nebezpečná jsou látky označované EDC (podle anglického enbdocrine disrupting compounds) neboli látky, které mohou narušit činnost žláz, které vyměšují do krve nutné chemikálie pro životní funkce. Významnou skupinou látek tohoto typu jsou ženské hormony - estrogeny, které se dostávají z lidského těla do kanalizačních sítí a z nich se netěsnostmi dostávají do podzemních a později i do povrchových vod. kromě toho ta část estrogenů, která odteče do čističek, se sice zachytává v čistírenských kalech, ale přesto jejich malá část opět uniká do vodních toků. Kromě lidských hormonů se do vod dostávají i hormony zvířat a látky, které mají podobné chemické vlastnosti jako hormony. Čistírenské kaly se často různým způsobem využívají, na přiklad v zemědělství. Co se pak s estrogeny děje není přesně známo. Má se za to, že se estrogeny váží na jílovité částice a na svrchní, organickou vrstvu půd. Ale zda je možné, aby se za určitých podmínek z těchto částic estrogeny uvolnily do vody, která pak zásobuje nádrže podzemní vody, není přesně známo. Otázkou zůstává, zda malé koncentrace těchto látek nemohou projít i úpravnami pro pitné vody.

Zájem o tento problém je v odborných kruzích stále živý, jak svědčí řada mezinárodních publikací. Je to proto, že účinek přirozených i syntetických estrogenů, které se v prostředí nacházejí, mohou narušovat účinek vnitřních hormonů, mohou ovlivnit syntézu a látkovou výměnu vnitřních hormonů a receptorů těchto hormonů (Sato et al., 1994, Sonnenschine a Sato, 1998). V devadesátých letech řada vědců vyslovila podezření že estrogeny v prostředí se mohou stát vnějšími činiteli některých chorob, například testikulární rakoviny a rakoviny prsu. Tyto otázky se v dnešní době zkoumají ( Olson et al., 2007, Miyamoto et al., 2006, Mantovani, 2006 a další).

Odhadujeme, že produkce estrogenů ženskou populací v Praze je 2,1 g/den. Při průměrné rychlosti přítoku odpadních vod do centrální pražské čističky na Císařském ostrově 4,5 krychlových metrů za sekundu by toto produkované množství estrogenů zvýšilo jejich koncentraci v odpadních vodách na 50 ng/l. Z toho důvodu jsme provedli studii výskytu estrogenů ve Vltavě a jejich přítocích v Praze. Analyzovali jsme také vodu, která do pražské vodovodní sítě je dotována z podolské vodárny, z Káraného a ze Želivky (Morteani et al. 2004 a 2006).

Analyzovány byly tyto estrogeny: 17-beta-estradiol, estriol, estron, 17-alfa-ethinylestradiol, mestranol a norethisterone. V připojené tabulce jsou uvedeny součty všech těchto estrogenů ve vodě Vltavy a v jejich přítocích uspořádané od jihu k severu, tedy po proudu Vltavy tekoucí do Prahy a z Prahy vytékající po vyčištění odpadních vod.

V některých tocích byly celkové koncentrace estrogenů na úrovni detekčních limitů, nebo pod nimi (detekční limity jednotlivých estrogenů jsou 1 ng/l). Ale v řadě případů byla celková koncentrace zvýšená.

Do Prahy přitéká Vltava prakticky neznečištěná. To ovšem neznamená, že je její voda neznečistěná po celém toku na jih od Prahy. Estrogeny se totiž zachycují na částečkách říčního sedimentu a také se rozkládají, takže pokud ve větších městech byla jejich hladina zvýšena, je pravděpodobné, že po proudu vody jejich koncentrace klesala.

Z Berounky už do Vltavy přitéká voda se zvýšeným obsahem estrogenu. Také některými potoky, které protékají sídlišti a vesnicemi, estrogeny do Vltavy přitékají. Zajímavé je, že v Kunratickém potoce pod Tomayerovou nemocnicí jsme žádné estrogeny v potoce nezjistili. Směsnou vodu ve Vltavě jsme pak analyzovaly u Veslařského ostrova. Zde byla koncentrace estrogenu 3,8 ng/l. je zajímavé, že upravená voda v Podolské vodárně měla také podobný obsah estrogenů (2,6 ng/l). Dále se do Vltavy vlévá Botič, Brusnice a Rokytka. Všechny tyto potoky přispívají malým množství estrogenů do Vltavy. Zajímavé je srovnání obsahu estrogenů v kalech čističky v Uhřiněvsi, která vypouští vodu do Dubečského potoka, který vtéká do Rokytky a ta do Vltavy. Z čistička vypouští kal s obsahem 345 ng/l. Asle již v Kyjském rybníku na Rokytce byl obsah pouze 3 ng/l a Rokytka při ústí do Vltavy obsahovala pouze 1,8 ng/l.

Z Prahy vtéká kanalizací do centrální čističky na Císařském ostrově v Troji odpadová vody s koncentraci estrogenů 466 ng/l. Po vyčištění ale stále ve vodě zůstává velká koncetrace, která byla u tří výpustí 72 až 100 ng/l. I další malé místní čističky v Dolních Chabrech a v Sedlci přispívají vysokými koncentracemi estrogenů od 78 do 291 ng/l. Tyto vody se však ve Vltavě velmi zředí a estrogeny se jednak adsorbují na říční sediment a jednak se rozkládají. proto u ve Vltavě v Roztokách byla koncentrace velmi malá 1,3 a v Kralupech 3,4 ng/l.

Do vodovodní sítě v Praze přichází významné množství vody z přehrady na Želivce a z vodárny v Káraném. V želivském vodovodu jsme po vyčištění změřili také malé množství estrogenů, 2,3 ng/l, zatímco ve vodě z Káraného jsme žádný estrogen nezjistili.

Na závěr je nutné dodat, že šlo o jediný cyklus odběrů vzorků vod a že nevíme, jak tyto koncentrace kolísají v čase. Rovněž se náš výzkum netýkal zdravotních a hygienických problémů, které mohou ve spojitosti se zvýšenými koncentracemi syntetických a přirozených estrogenů v podzemních, povrchových a pitných vodách vyskytnout.

Literatura

• Mantovani A. (2006) Risk assessment of endocrine disrupters – the role of toxicological srudies. In: Living in a chemical world: Framing the future in light of the past Annals of the New York Academy of Sciences 1076, 239-252, Blackwell Publishing, ISSN 0077-8923.
• Miyamoto T,., et al. (2006) Estrogen up-regulates mismatch repair activity in normal and malignant endo metrical glandular cells. Endocrinology 147, 4863-4870.
• Mortani G., Möller P., Fuganti A., Paces T. (2006) Input and fate of
  anthropogenic estrogens and gadolinium in surface water and sewage plants in the hydrological basin of Prague. Environmantal Geochemistry and Health, v. 28, 257-264
• Morteani G., Möller P., Eichinger L., Preinfalk C., Paces T. (2004)
  Bestimmung von Einzelöstrogenen im Oberflächenwasser des Einzugsgebietes der Stadt Prag. Grundwasser v. 9, 248-254.
• Olson S. H., Bandera E.V., Orlow I. (2007) Variants in estrogen biosynthesis genes, sex steroid hormone levels, and endometrical cancer: A HuGE review. Amer. Jour. Epidemiology 165, 235-245.
• Sato A.M., Chung K.L., Sonnenschein C. (1994) The pesticides endosulfan, toxaphane and dieldrin have estrogenic effects on human estrogen-sensitive cells. Environ. Health Persp. 102, 380-383.
• Sonnenschein C., Sato A.M. (1998) An updated review of environmental estrogen and androgen mimics and antagonosts. Jour. Steroid Biochem. Mol. Biol., 65,143-150.

1. 9. 2004 Ekologická sólokapřice v HaNo: Páté přes deváté, hlavní je však ta správná ideologie ZDE