Pokud je jenom z poloviny pravda to, co si mohl čtenář v Čermákově textu přečíst, nejsou na tom česká veřejnoprávní média, v tomto případě Český rozhlas, právě nejlépe. Nechci tu komentovat detailně některé kauzy, o nichž mají zainteresovaní lepší přehled, ale především ten zvláštní akcent, jemuž se nevyhnul ani novinář Čermák. Patrně aby dostál zdání objektivity, snaží se vyvolat dojem, že některým lidem nemusí být radní Kotrba sympatický, například tím, když říká: "My si přece tykáme, ne?"

Nevím, do jaké míry má tato historka ukázat nekompetentnost Štěpána Kotrby, nebo naznačit, že by radní měli být pouze nudní suchaři... Mohl bych také připojit hned několik zábavných historek o novináři Kotrbovi, stejně jako mnozí by jistě mohli -- a to jistě s velkou radostí - zveřejnit také pár drbů o mně. Odpusťte, ale takto bychom mohli začít probírat, co kdo zaslechl zase příště o novináři Čermákovi -- a nemá na to vlastně novinář právo? Podobně jako se to očekává od politiků, budou novináři zveřejňovat své nemanželské poměry, nevlastní děti a výši debetního konta?

Každý má přece nejen právo na svůj osobní styl, životní postoj, ale zejména na své politické názory. Jak může ale směsice klepů, pocitů a osobních averzí, podporovat důvody, které jsou ze své podstaty brutálním útokem na podstatu demokracie? Ono tu totiž opravdu nejde o jednoho radního, ale především o systém, který ničí nezávislé osobnosti. "Idea byla původně taková, aby rady tvořily silné a respektované osobnosti," píše Čermák. "Místo toho se do nich dostávají lidé buď vyloženě extrémní, anebo naopak slabí, napojení na stranické sekretariáty," dodává a chce tím říct, že radní Kotrba patřil k těm prvním.

Běda zemi, v které si novináři úslužnost pletou se seriózností a za extremismus vydávají nezávislé postoje! Česká média budou muset opravdu ujít ještě velkou cestu, než se zmohou na to, abychom se nemuseli dočíst, že "umanutost" je extrémní...