Myslím, že k tomu, aby lidé začali demonstrovat a potýkat se s policii, je třeba nějakých organizací. Nežil jsem v českém prostředí posledních 40 roků a nevím, zdali nespokojení občané demonstrovali otevřeně na náměstích proti tehdejšímu režimu.

Ani v Kanadě se takové demonstrace až na výjimky (například zemědělci, původní obyvatelé) nepořádají - nesouhlas s vládní politikou se projevuje nanejvýš ve výsledcích průzkumu veřejného mínění. Nynější menšinová konzervativní vláda by ráda vytvořila vládu většinovou (u nás nejsou koalice a nemáme volební systém poměrného zastoupení politických stran), a tedy sleduje, zdali by toho dosáhla, kdyby vypsala nové volby.

Naštěstí ji občas prudce klesají preference, takže zůstává vládou menšinovou, a tedy musí přihlížet k názorům i těch občanů, kteří s ní nesouhlasí.

Demonstrovat dnes v ulicích znamená vystavovat se kamerám na každém kroku a případným represáliím. Ty se zde ale projevují jinak než za minulého režimu v Česku, rozhodně ne odpíráním přijetí děti na univerzity, zákazu cest do zahraničí a podobně.

Jde o to, že dnes už ani při prokázání skandálu nedělají politici onu "čestnou věc", již bylo odstoupení z veřejné funkce. I zdiskreditovaný politik se drží svého místa zuby-nehty.

Voličům se lze zcela bezostyšně slibují se na první pohled nesplnitelné výhody a ihned po volbách se sliby ruší, dokonce se jejich rušení odůvodňuje tím, že vítězové neměli nejmenší představu o tom, v jakém dezolátním stavu jim stát (provincii) předala předešla vláda, a tedy je v zájmu všech obyvatel, aby vítězové od svých slibu upustili...

Dnešní "politická kultura" je otřesná a doplácejí na ní právě ti lidé, kteří se nedovedou nebo nemohou bránit. Už jsem někde dříve napsal, že nedošlo po pádu socialismu k tomu, co očekávali prostí Kanaďani a Američani, že totiž dojde k syntéze nejlepších rysů obou systému - ve skutečnosti došlo k syntéze těch rysů nejhorších.