Přitom - rozčilovat se nad chováním dvou poslanců ČSSD je pokrytecké. Ona totiž celá strana je pokrytecká a schizofrenní. Ve své stoleté historii sociální demokraté mají plná ústa sociálních zásad, ale skutek utek '. Ve všech vládách posluhovali a vždy táhli za jeden provaz s kapitalisty. Jejich celá historie je historií zrady ideálů pracujících, kterým mažou med kolem úst, ale které vždy zradili. Nakonec naposledy to ukázal Paroubek svou agendou 2007, která není nic jiného než oranžová variace modré šance. Děkujeme pěkně. Tato schizofrenie je také zdrojem jejich potíží s přeběhlíky. Zatímco komunisté i občanští demokraté jsou lidé pevného přesvědčení, v řadách soc. dem. jsou lidé všelijakých názorů. Protože sociální demokracie není pevně zakotvená na politické ose, jsou v jejich řadách oportunisté, kteří když se jim to hodí, přehodí výhybku a vydají se po cestě, kde to více sype.

Když sociální demokracie koncem devatenáctého století vznikla, usilovala o změnu mnoha zákonů a praktik, jaké bezpochyby zvyšovaly či udržovaly sociální nespravedlnost, což lidi citlivé vůči bídě a vykořisťování muselo pobuřovat. Bohužel, v posledních letech sociální demokracie ztratila svůj původní charakter. Přestala být uskupením, které je hnáno sociálním cítěním a které kritizuje nešvary kapitalismu, a stala se jednou z mnoha stran, které jsou nadšeny svobodným trhem, hospodářským růstem a patří k politickému establishmentu. Sociální demokracie se proměnila v normální stranu, která jen trochu víc vnímá sociální spravedlnost -- přesněji řečeno více o ní mluví, protože se musí odlišit od pravicových stran.

Socialistické strany už (nikde v Evropě, v žádné zemi) nereagují ostře a zřetelně na bídu, nezaměstnanost, xenofobii, nerovnoprávnost žen. Socialistické strany kolaborují s kapitálem na dalším kole přerozdělování bohatství. Snižování daní bohatým, zavádění speciálních daní pro chudé, to je nová agenda socialistů. Začalo to v Británii, Francii a dnes je to i v Německu. V postkomunistických zemích socialisté nemají na růžích ustláno (i když je mají ve znaku) tady jsou vnímáni jako kryptokomunisté a podle toho se s nimi zachází. Jak nám ukázal Topolánek -- chvíli s nimi jednal, aby se neřeklo a pak je pustil k vodě.

Přitom bída, nezaměstnanost, nerovnost, xenofobie a mnoho jiných jevů, kterých si sociální demokracie tradičně všímala, z našeho bohatého evropského světa ovšem vůbec nezmizely. Naopak, všechny dokonce v posledních letech sílí. Ono to totiž jinak nejde. Vyrobený důchod je konstantní a koláč se může jenom přerozdělit. Vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu málo a poslední nedostane nic. Svět se nemilosrdně rozděluje na chudé a bohaté. A politici, včetně socialistů se snaží, aby bohatí byli ještě bohatší a chudí ještě chudší.

Poslední události ukazují, že teď začala být sociální demokracie prostě zbytečná. A nezačala být zbytečná jen proto, že se její plány naplnily, ale také proto, že ztratila původní charakter. S levobočkem ODS nemá cenu se zahazovat. Jak říká pan Štípek, "dávat jim svůj hlas je stejné, jako přispívat na charitu vyhazováním peněz z okna v naději, že je posbírají výhradně potřební". Pan Štípek se s námi rozloučil "s pozdravem a v úctě ke skutečným sociálním demokratům". Chtěl bych mu připomenout, že poslední skuteční sociální demokraté se v roce 21 od socialistů odtrhli a založili komunistickou stranu. Jak to dopadlo, víme. Ona totiž politika je svinstvo, jak říkal klasik.

Na článek pana Štípka reagoval pan Cvek. Pan Cvek socialisty nemá rád a proto se na problém dívá jinak. "Jsou Melčák a Pohanka zrádci sociáldemokratismu?" je název jeho článku. Jako všichni jemu podobní, pan Cvek vkládá panu Štípkovi do úst něco, co neřekl. Nebyla řeč o zrádcích ani zradě. Navíc vůbec nejde o sociáldemokratismus. Ten nelze zradit, ale je možno zradit svůj politický program. A to sociální demokracie dělá -- nejen tito dva poslanci. Odvolávání se na Miloše Zemana je také krokem stranou. Spor mezi Zemanem a Paroubkem je spor o strategii a taktiku politického boje. Paroubek byl u vesla a u vesla chtěl zůstat za jakoukoli cenu. Zeman je toho názoru, že je lepší být chvíli v opozici. Každý si může udělat názor vlastní. Můj názor je, že přítomnost socialistů ve vládě pana Topolánka by byl jejich konec. Hrůzy, které se pro nás chystají, se nemohou dít za účasti strany, která si říká socialistická. Slova, že snaha zůstat za každou cenu u koryta, mohou znamenat ztrátu toho koryta, jsou pravdivá. Lidé by si mohli uvědomit, že skutečně nemá cenu socialisty volit, jak říkal pan Štípek. Pan Cvek připomíná chartistu Tomáše Hradila, který "řekl, že by se, být poslancem za ČSSD, jistě Paroubkovi postavil a toleroval druhou Topolánkovu vládu". Panu Cvekovi by se to líbilo, to věřím. Ale to všechno jsou kecy pravičáků, co posloucháme už tři čtvrtě roku. "ODS vyhrála volby, a protože nemá 101 hlasů, jsou poslanci ČSSD POVINNI zvolit Topolánkovu vládu. Jinak je jejich jednání nedemokratické, protiústavní a já nevím jaké ještě" .

Poslanci ČSSD nejsou povinni umožnit Topolánkovi vládnout. Naopak. Paroubek nikdy neměl jít k žádnému jednání s ODS. Měl si vzít dovolenou a čekat, až se Topolánek uškvaří ve vlastní šťávě. Stačilo jen dvakrát jít do sněmovny a dát hlas proti vládě. Socialisté musí být proti vládě modré šance, jinak nejsou socialisté. Kdo si počká, ten se dočká.Ten třetí pokus by měl být jejich.

Ale bohužel, přímé a vědomé umožnění vlády ODS je zločin. Ti poslanci skutečně zradili lidi, kteří je zvolili do sněmovny. Ne stranu, ale své voliče. Proto se mi líbí, co píše pan Čulík, že v Britanii MUSÍ poslanci volit podle strany. Je fakt, že lidé volili program socialistické strany a ne nějakého Melčáka nebo Pohanku. Nakonec to u nás platilo za první republiky také. Je čas na změnu zákona o volbách. Ale to už je o něčem jiném.