Dějství prvé:Topolánkova vláda a Paroubkova ČSSD v přímém přenosu

Jednání "oprášeného" a již myšlenkově poněkud vyčpělého trojkoaličního trustu s M. Topolánkem v čele a s Čunkem a Bursíkem po stranách v přímém televizním přenosu 10. 1. s vedením ČSSD dopadlo, jak všichni očekávali, krachem Ogara s gulama.

Trojkoalice uplácaná na základě patové křeče spoluiniciované duchem zprávy medvědovitého plukovníka, jejíž myšlenkový náboj si nezadal s normalizačními analýzami, měla dezorientovat českou veřejnost. Pozornost občanské veřejnosti ČR, která již začínala chápat pravou podstatu Modré šance, měla být nasměrována na optiku vidění chyb, omylů a neobratností Oranžových jakožto soustavnou a cílevědomou činnost. Modří s černými proužky a zelenavými skvrnami si byli tak jisti svou převahou 180 000 hlasů, že se ani při rovnosti mandátů nenamáhali pozvednout vládní program nad úroveň oné Kubiceho zprávy.

Ani 7 měsíců, kdy již jednou Topolánek nedostal důvěru (jeho nultý pokus nanečisto nepočítaje), nevedlo trojkoaličníky k, byť nesměle platonickému pokusu, své myšlenky "tesané" do vládního prohlášení, byť jen malinko, korigovat. Menší partneři se snažili být během oněch uběhlých měsíců ještě menší. M. Bursík vypínal telefony a jinak zabezpečoval exkluzivitu. Čunek občas něco řekl, co mělo informační hodnotu tak 0,4 bitu v duchu proslulé Svobodovy věty: "Řekl jsem, co jsem řekl."

(Svoboda je zde byvší zaminir z lidovecké líhně, nikoliv někdejší profesor a konstruktér počítačů). Jako příklad konkrétnějšího výroku je možno vzpomenout jeho čistění společnosti od vředů.

Výstupy z hodinového televizního přenosu byli novináři pak shrnuty do expresivnější zkratky:

Kožené předčítání a přirozený Topolánek

Neuškodí proto si onu TV-show částečně zrekapitulovat.

Ono "kožené předčítání" Programových podmínek ČSSD (nejedná se o program ČSSD, ale analýzu trojkoaličního programu! znamenalo sdělení výchozího názoru a to reprodukovatelným způsobem v omezeném čase, oproti volné diskusi. "Přirozený" Topolánek jen vypjatě reagoval, že se nebude vracet do bodu Nula, čili ani stopy po jakékoli snaze o sebemenší kompromis. Ať ČCSD jeho vládu nejdříve toleruje, a pak kritizuje z "teplých" parlamentních křesel.

Nedodal, že by ji však potom nemohla "shodit" za jakýkoliv návrh, byť sebehorší, ba navíc by ODS pak ráda připomínala, že vznikla jen díky ČSSD.

Na televizní hodince v přímém přenosu M. Topolánek navrhl a to zcela bezelstně, jako by mu zcela unikalo, že ho potenciálně může sledovat několik milionů občanů, že se nebudeme nikam vracet, dojednané prostě platí. Socdemáci tak dostali demokraticky na výběr, že si mohou svobodně vybrat, co se jim z toho líbí (a to podpořit), nebo odejít ze sálu při hlasování o důvěře. Jako třešničku na dortu, dostala ČSSD navíc nabídku pracovat jakýchsi v expertních komisích, tj. být v nich trvale přehlasovávána.

Dodávat, že o programových podmínkách ČSSD se nediskutovalo, je asi nadbytečné, postačí jen připomenout, že poznámka někdejšího ministra financí S. Sobotky o tom, že program trojkoalice by měl devastující účinky, jak na veřejné finance, tak i na nížepříjmové skupiny obyvatelstva M. Topolánek začal "bezprostředně" reagovat tykáním (jak na vojenském gymnasiu), že je to neseriózní, ba přímo farizejské a že už se o tom mluvilo.

Pro ty, co nemají po ruce slovník cizích slov, stačí připomenout, že říká-li Sobotka 2x to samé, pak je licoměrník, čili muž dvojí tváře. Při nácviku show holt Dalík neměl slovník!

Odstupující a nastupující premiér v jedné osobě také konstatoval, že případný konec této koalice bere také jako konec své politické kariéry. K setrvání, ho nikdo nejen z opozice, ale i Trojkoalice nepřemlouval.

Po skončení přenosu, zabrán kamerami, pod aktem (pod portrétem neoděné ženy, vlasů nikoliv však plavých) M. Topolánek (sebekriticky?) jaksi odtušil:

...celé to bylo nesmyslné...

Za časů majora Terazkyho by sa hovorilo:

... celé to bolo také absurdné...

Politické jednání trojkoalice s ČSSD, přenášené přímo TV (10. 1.), proběhlo až po řadě předchozích neúspěšných jednání mezi ČSSD a ODS, a s navrhovanými ústupky (podle mne již za hranou možného) ze strany ČSSD, bylo také svým způsobem průlomové. Poprvé totiž zřetelně oslovilo i skutečného, ba letitého, vítěze voleb, Stranu Nevoličů. Řada jejich "členů" takto dává najevo svůj protest proti tomu, že dvě největší strany se (podle nich) vždy nějak dohodnou a navíc, "za zády" občanů.

I přesto, že TV-show pár set tisíc diváků vidělo a další tisíce se po ní na netu pídili, přesto někteří novináři mechanicky papouškovali (beze stopy červeně ve tváři) Topolánka, že ČSSD se přišla nedohodnout a že jen "četla svůj volební program". Avšak bedlivější pořizovatel dění v ČSSD musí vnímat znatelné (a "lavinou" článků od vedoucích představitelů ČSSD dokladovatelné) tendence:

Veřejně o věcech hovořit, psát a jednat, nikoliv jen cosi realizovat z vládních nebo kritizovat z neméně "pohodlných"parlamentních křesel.

V tomto kontextu byla zmíněná "TV-show" podle mne zcela logická a zřetelně směřovaná i na nevoliče, jejichž cílené oslovování ostatně navrhuje i M. Zeman. Ostatně právě ve zvýšení volební účasti je "klíč" k eliminaci volebních patů a dostatečné legitimitě pro citlivé reformy.

Samotné Programové podmínky ČSSD, je spíše třeba brát jako výhrady vůči pořád oprašované "modrošancovnosti" ODS a jejího "trojkoaličního" vládního programu. Jsou však krokem kupředu vůči Agendě 2010. Mimo jiné zmínkou o majetkových přiznáních.

Topolánkovy dopisy pro 74 poslanců ČSSD (tj. včetně pánů Pohanky a Melčáka) politologové chápou v podstatě jako jeho labutí píseň, kde vlastně jen vyzývá "konstruktivní přeběhlíky", aby se ho doprovázeli při neslavném odchodu z vysoké politiky. Samotnému by mohlo být smutno.

Dějství druhé: Pohanka a Melčák u Topolánka v přímém přenosu

Týden poté (16. 1.) svým ohlášením "toleranční podpory" Trojkoalici vládnutí sice umožňují, ale faktické skomírání Topolánkovy vlády tím nezastavili, jen ho natahují, a to nikoliv za své prostředky, ale za prostředky daňových poplatníků. Je sice dobře možné, že díky jim vláda důvěru získá. Víceméně však také proto, že k hlasování o důvěře vládě se uskuteční dříve, než dojde k rozkrytí pozadí jejich rozhodnutí. I tak, kromě svého pochybného programu již teď vláda "získává do vínku" silný apel od ČSSD na rezignaci:

• místopředsedy vlády Čunka za vyšetřování jeho možného úplatku
• místopředsedy vlády Bursíka za nejasné transakce s realitami
• ministryně Kuchtové za angažmá v hornorakouské iniciativě za zastavení Temelína

K tomu vláda nese stigma svého parlamentního "posvěcení" díky "přeběhlictví, které opakovaně "vylučoval" prezident Klaus jako politicky únosnou metodu. Nyní je tzv. "z obliga", ústava mu "přikazuje" vládu sestavenou premiérem jím designovaným jmenovat.

Na ČT24 (16. 1.) byl sice "uťat" hlasatelkou Drtinovou (byť jako účel rozhovoru bylo avizováno vysvětlení motivace kroku Pohanky a Melčáka) předseda poslaneckého klubu ČSSD Hašek, když chtěl vysvětlit vágnost "slibů" ODS duu Pohanka, Melčák.

Dohoda Miloše Melčáka a Michala Pohanky s trojkoalicí, ZDE

Zato TV opakovaně prohlašovala (zřejmě kvůli vyváženosti), že to, co bylo pro ČSSD noční můrou, se stalo skutečností.Zmíněný dokument Dohoda... obsahuje 5 bodů:

• Zdravotnictví -- přijmout nový, evropsky standardní zákon o neziskových nemocnicích. Neříká se kdy, mezitím však jistě např. středočeský Bendl stihne příslušné nemocnice "rozprivatizovat"
• Daně -- nikomu se nezvýší a reforma se bude provádět s cílem snížit nezaměstnanost. Cíl, který je reálně kontrolovatelný tak za rok.
• Sociální oblast -- mj. vést dialog s odbory. Vláda se "zavazuje", že např. bude svolávat Tripartitu.
• Justice a policie - boj proti mezinárodnímu terorismu a korupci. Opět se vláda se "zavazuje", že bude plnit své povinnosti.
• Demokratická politická kultura -- významné zákony projednávat s opozicí
• Zvýšení důvěry občanů ve fungování státu. Opět minimálně v parlamentních výborech je to povinnost, v Tripartitě minimálně slušnost.

Obzvlášť je zde pikantní heslo o zvýšení důvěry občanů ve fungování státu. Melčákův explicitní požadavek na nerušení pohřebného explicitně tam zmíněn není.

Jak Pohanka, tak Melčák, vystupovali nejistě a jejich vizáž byla poznamenána bledostí. To také není příliš obvyklé u osob, které dosáhly nějakého radostného osobního vítězství. Zato u těch, kteří přiznávají své osobní selhání, je to přirozená fyziologická reakce.

Předseda ČSSD Jiří Paroubek pak nemohl mít lehčí situaci k tomu, aby suverénně prohlásil:

...mravní základ takto vzniklé vlády se blíží k nule...

A komentátoři, kteří týdny a měsíce apelovali na konstruktivnost v řadách ČSSD, mají nové téma -- poukazování na (sebe)destruktivnost takto narozené vlády.

Ostatně v podobném "morálně hutném" prostředí v roce 1996 působila "balíčková" vláda ODS. Zbývá už jen vznést dotaz, třeba na (dosavadního) pražského primátora, jak by se asi zachovala ODS, pokud by ČSSD "zrcadlově" stejným způsobem sestavila nějakou vládu?