Nevím, kde se v některých lidech bere ta míra odporného sobectví, s níž se cítí oprávněni usurpovat si větší nárok na život a na životní potřeby jen proto, že v životní loterii vyhráli místo narození. Je z toho cítit hnědý mor a termíny jako "životní prostor" a "nadčlověk". Dusil bych se vlastními zvratky, kdybych měl v takovém světě "přežívat".

Přijali jsme koncept světa, v němž se kvalita života transformovala na míru a kvalitu spotřeby. Dosáhli jsme tzv. životní úrovně -- a slevovat z vlastní pohodlnosti je ovšem těžké. Ne však nemožné. Dá se žít i skromně a udržitelně. K takovému konceptu však sáhne dobrovolně jen část lidstva. Druhá, zdá se, pracuje pod vedením politických "reprezentací" na "přežití" a je přesvědčována o tom, že je na straně těch správných (ovšemže demokratických) hodnot. Růst, dokud to půjde. Potom si do ohrady nahrabat, obehnat se vysokým plotem, vyhnat nepohodlné, vyzbrojit se raketami a zničit každého, kdo by si chtěl z našeho krajíce kousnout a z naší studny napít.

Vítěz bere vše, píše pan Klíma, a myslí tím zjevně "já budu žít, vy chcípněte". Jsem přesvědčen, že k odmítání kukaččího vejce takovéhle politiky, k odmítání amerického radaru, vede občany této země nejen strach, ale i nechuť k popsanému způsobu myšlení. Lidé v této zemi nejsou andělé, ale když jsou donuceni přemýšlet o obecných hodnotách, ukáže se obvykle, že sobečtí nejsou.

A že si o fašizoidních sobcích myslí své. .