Překvapí tě informace od mediálního vševěda, že do čínské komunity stěží lze propašovat agenta bělouše a naverbovat Číňana nelze -- a nikdo ti nepoví, že není tomu tak dlouho a údajně jednoho se podařilo získat, ale pro českou náturu ukecanosti byl odhalen a zlikvidován.

Nedozvíš se, že ve špitálech občas v někom cosi zapomenou a pak to zatutlají...ale dostane se ti informace, jak pravilo jedno výrazné hvězdo na televizní obrazovce , že herec chce prostě hrát -- myšleno za každou cenu. Nic nového, milá hvězdice, víme, pamatujeme.

A zažiješ kolotoče kolem nejprodávanější knihy autorky, která všechno ví, všude byla, každému zdarma poradila, ale neví, že může být moc a moc ráda, protože u nás doma ještě nikdo prozatím nenapsal Haryho Fotra.

Blběna Nedotknutelná vyplivne rasistická slova, ale imunitně chráněná rasistka je kolegy hýčkána, to by tak hrálo, aby si nemohla na svou nevymáchanou hubu říkat, co se jí zlíbí, inu politička na svém místě, vzevření Waltrouby esamanské, s inteligencí chrousta, co ve dne spí a v noci pak nám š...Nehledej, synečku, rozumné v regionu nerozumných a umných vykladačů pravdy a práv -- zabloudíš v houštinách zapáchajících politickým primitivismem.

Člověk je tvor společenský, to se vykládá od nepaměti k nepaměti. A náš člověk má vždy na srdci jen veřejné blaho. I proto u nás máme vždy nadprůměrnou starost o hlavu státu a přejeme si ji mít čestnou, rozumnou, čistou, vzdělanou, moudrou, citlivou, tolerantní, spravedlivou -- a naše požadavky směřují k představám přímo či nepřímo o svaté čistotě vyvoleného.

Tatíček Masaryk by se nestačil divit, životamil, jak jsme mu rozkulačili krásnou zem to na pohled. Zíral by na ubohost politických trosečníků, udiveně pak sledoval sprostotu, chrapounství, drzost a neomalenost, vyloženou nekompetentnost a filozofickou jalovost. Možná by došel k poznání, že ono to zlořečené Rakousko mělo přece jen cosi do sebe, kdo ví? Bylo nám ouzko, ano, a ouzko nám zůstalo, možná i zůstane!

Edvard Beneš proslul mj. i manželkou Hanou, milovanou naprosto přirozeně lidem pro její lidskost a pokoru, jak by se dnes řeklo. Být první dámou není dáno každé žínce, bohužel. Nadělal prý plno chyb a jeho zahraniční politika stála za starou belu. Nu, spoléhal příliš na zahraniční přátelství a ono se jaksi nekonalo. Ke všemu zlému mu byl partnerem po válce i vychytralý maršál, který se s nikým příliš nepáral. A proč také, když statečnost se vyčerpala?!

Členové vlády vybírali vhodného kandidáta na úřad prezidenta. Potřebovali dobrého právníka. Prezident Emil Hácha se stal štítem mezi právem a neprávem. I po letech je tehdy vážně nemocný muž propírán historickými fanatiky a je mu podsouvána i nečestnost, jak jinak, také velmi nečestnými a zbabělými. Odolával tlakům neuvěřitelným, musel v sobě sbírat poslední zbytky sil. Nakonec ti, co uprchli před nepřítelem mu po svém návratu kopali hrob, ani slůvko pochopení, uznání, natož poděkování. Bylo je a bude třeba předhodit "statečným" oběť. Někdo to za všechny slíznout musí. Zbabělost se dožaduje vždy odpustků a žádá si obětiny vůkol své významnosti.

Údajně málo statečného a popleteného Beneše vystřídal prezident zvaný hospodář K. Gottwald. Tož hospodařil a zapomněl na svoje těžké začátky. Maršál ho vodil na špagátech i na dálku s mistrovskou dokonalostí. Vyžadovala se naprostá poslušnost a nadto držet hubu a krok, tančit v rytmu tetky smrtky a nevymýšlet ani zdánlivé úskoky. Je potřeba předhodit do mlýnku na maso kamaráda? Šup tam sním. Jen neotálet, kupředu a kupředu! Splnit beze zbytku sebetajnější přání "hodného strýčka" s dýmčičkou, toť vše, chceš-li si zachovat chatrný život. A řekněme si, on strýček nebyl a nemohl být všude, ale statisíce ochotných mu byli ku pomoci a to ve dne v noci. Ti se ovšem vytratili v anonymním davu a pachuť z krvavých jatek zbyla jen a jen po tribunových bytostech.

Táta dělníků A. Zápotocký se změnil zlehka v trestajícího vychovatele a umlčel nespokojence s měnovou reformou. Psal knihy, (pozor, Rudá záře nad Kladnem není ideologická vsuvka, ale jenom a pouze žhavá struska tekoucí po haldách) ochranka musela trpně poslouchat jeho předčítání. Jezdil do divadla za jeho herečkou. Kupovaly se basy bílého a červeného. Dobře bylo v divadle! Údajně prchal na Kladno do jedné hospody na bramboráky a zpíval u fňukny lidové písně.

My, proletářští páskové, stáli jsme na Sokolovské třídě v Karlínu, kouřili, plivali na chodník a čekali na krásnou Blanku, až konečně vyrazí ve svátečních šatkách na procházku. Říjeli jsme po krásce houfně a vytrvale, a zbytečně. A najednou Kaiserák udiveně a hlasitě křikl: Hele, vole, prezident.

Opravdu, ve švestkově modrých hadrech kráčel A. Novotný s ochrankou a pochopitelně, že Kaiseráka slyšel, slyšela ho i ochranka. Aparátčík Novotný si nás prohlédl a usmál se, chlapci z jeho ochranky také. Pochodoval z návštěvy ČKD do Bílé Labutě. Po půl hodině se vracel na protějším chodníku, zvedl ruku na pozdrav a zmizel nám ve dvoře, kde kdysi pobývali karlínští kluci, intelektuální parta z komunistické partaje. Lidovost A.N. neznala mezí. Stal se kmotrem děcek "významných" panáků, těch, co ho později hodili přes palubu bez mrknutí oka. (Po letech v Katedrále sv. Víta řekl Bogan: hele, vole, žehná nám kardinál a jakási mučednice ho zpražila, aby si voly nechal před svatým místem).

A.N. si užil pár let marnivé slávy a zmizel v propadlišti dějin, vystřídán prý ochotnějšími ke strategickému a nutnému vstupu a dlouhodobému setrvání vojsk.

Generál L.Svoboda možná neslyšel, že studenti volali: nechceme generála, ale Císaře, myšleno Čestmíra. Voják, pomohl z gulagů volyňákům, nastavoval krk. Byl hrdina, kdy ještě bývávali hrdinové. A prý ho uhnětli daleko od domova v poslušného vojína. Opravdu? Prý se měl na letišti v Moskvě před kamerami zastřelit, říkali "domácí hrdinové okamžiku", sami zalezlí a později kolaborující s režimem v zájmu zachování vlastních výhod. Jeden se holt doma nezachová, vadí a vadí. Když o generálovi hovoří hlupáci, škoda, že jim huba nezchromne.

Prezident intelektuál G. Husák je tupen a přesto se mu dostalo na samém konci svatého pomazání. Věřil v ideologii, která mu usilovala o život a nechala ho hnít léta v kriminálu, kde se o něho staral bachařský výkvět, elita bicích komand. Zajímavé, nepřiznal "vinu" před komediantským tribunálem. Vydržel fyzické a psychické tlaky mučitelů, spolusoudruhů...a opět zajímavé, nemstil se, i když by ze svoji funkce klidně mohl.

Prezident bořitel, říkávají nespokojení nafoukanci. Absurdita si prý nevybírá. V. Havla nejprve adorovali, pak na Slovensku zasypali vejci a jeho poradce dokonce malý Slovák při rychlém ústupu do aut, nakopl přímo do řitě. Zaslepenci a nedůvěryhodná čeládka mu přisuzuje různé odporné činy, nemůže mu zapomenout, že tehdy v pustině ducha biaferského, (dnes ducha saharského) říkal pravdu, zatím co ona přikyvovala a souhlasila s neměnnými reáliemi surového světa. Cupovat člověka je lehké, tak trochu nízké, pohodlné a odporné. Nu, zásluhy u nás nemají dlouhého trvání.

Ekonom prezidentem. Václav Klaus, současný prezident České republiky, přichází na svět 19. června roku 1941 v Praze na Vinohradech. V roce 1963 Klaus získává vzdělání na pražské Vysoké škole ekonomické (na obchodní fakultě, obor ekonomika zahraničního obchodu. Ve druhé polovině šedesátých let pak Klaus studuje ekonomiku během krátkodobých odborných stáží v zahraničí, a to v Itálii (1966) a ve Spojených státech amerických (1969).

Je příznačné, že medvědí službou se zabývají vždy krkolomní jedinci, slouhové a zabedněnci. Myslitel z Vysokého Frňákova nám řekne s upřímností hada: nevím o nikom lepším, než je současný prezident. Sakra, kolikrát jsme tohle slyšeli? Nebyl k mání a pak najednou přece byl. Ono lidí je jak psů, jak napsal klasický dramatický autor v jedné divadelní hře.

Pokud bude náš prezident peskován zástupci komor, mediálními šakaly, bude mu upíráno právo na názor a myšlenku, pak k čemu takový přefiltrovaný prezident? Na drahé státnické ozdoby nemáme dostatek financí. Být prezidentem stále navztekaného roje je svým způsobem nebezpečné. Spoléhat na historiky je nerozum a naivita. Věřit voličstvu a statistikům je přímo nevyléčitelná choroba vedoucí ke zmateným koncům. Pozor, vystřízlivění z kocoviny slávy bývá smrtelné. Slyším Kaiseráka: hele, vole prezident. Dneska bych odpověděl: kde?