V roce 1932 v době nástupu konzervativních a krajně pravicových i levicových sil v Německu se stále více projevovala bezradnost sociálních demokratů. Jedině ti za pomoci republikánského středu mohli zachránit demokratické vymoženosti Výmarské republiky. Toho zneužil čerstvě jmenovaný říšský kancléř Franz von Papen, jeden z iniciátorů převzetí moci Hitlerem 30. ledna 1933. Bez odporu se mu podařilo svrhnout sociálně demokratickou vládu Svobodného státu Pruského, vedeného jejími význačnými funkcionáři, ministerským předsedou Otto Braunem a ministrem vnitra Carl Severingem.

Kromě rétorického odporu proti tomuto rozhodnutí se kdysi revoluční strana na nic jiného nezmohla a vyklidila bez boje svou nejdůležitější pozici. Osud první německé republiky byl tím definitivně zpečetěn, protože na území Pruska žily tři pětiny všech Němců, celkem 40 miliónů, což odpovídalo tehdy počtu všech obyvatel Francie. Otřásl se tak v základech celý demokratický systém a otevřela se cesta k převzetí moci nacisty. Šéf nacistických propagandistů Joseph Goebbels byl zcela zaskočen tímto pro něj hladkým vývojem a 20. července si zaznamenal do svého deníku: "Musí se rudým ukázat zuby, potom drží hubu. Sociální demokracie ani odbory nehnou ani prstem".

Dvanáct let po této události, kdy Hitlerovo Německo bojovalo o své přežití, skupina hnutí odporu občanů, šlechticů, dělníků a příslušníků politického katolicismu a protestantismu spolu s vojáky se pokusila změnit situaci a svrhnout nacistický režim. Právě v den letošního výročí přinesl list Frankfurter Allgemeine Zeitung rozhovor s posledním žijícím účastníkem atentátu na Hitlera, Philippem von Boeselabergem, kterému tehdy bylo 27 let. Ten byl dodavatelem třaskaviny s anglickou roznětkou, která explodovala ve "Vlčím doupěti"při jednání Hitlera s generalitou. O své účasti na provedení atentátu po válce s nikým nehovořil až do roku 1948, kdy to sdělil své ženě. V rozhovoru uvedl, že rozhodujícím motivem atentátu bylo ukončit již dávno prohranou válku a zastavit pokračování zločinů a zachránit tím i životy židům.

Podle posledního čísla týdeníku Focus bylo zveřejněno jméno dalšího přeživšího účastníka atentátu, provinciála Dominikánského řádu pátera Lauretia Siemera, který o tom nikdy nehovořil. Ten již v roce 1935 byl pro protinacistickou činnost zatčen gestapem a čtvrt roku vězněn. Při návštěvě Vatikánu se snažil přesvědčit státního sekretáře, pozdějšího papeže Pia XII., aby rozhodně vystoupil proti nacistům.. Po atentátu na Hitlera byl gestapem zapsán na tzv. listinu smrti, ale podařilo se mu uprchnout a skrýt se na venkově. Přežil tak válku a zemřel v roce 1956, když se stal jedním z otců západoněmecké ústavy a spoluzakladatelem Křesťansko demokratické unie CDU.

Po nezdařeném atentátu, který provedl Claus Schenk hrabě von Stauffenberg, bylo v následujících týdnech odsouzeno k smrti na 200 osob a další účastníci si vzali raději život, než by padli do rukou gestapa. Stauffenberg a tři jeho spolupracovníci byli 21. července zastřeleni na dvoře armádní budovy na Bendlerově ulici. Jako každoročně se na tomto místě ve výročí této události konala ceremonie, spojená s přísahou nováčků Bundeswehru. Letošní projev zde pronesl bývalý spolkový kancléř Helmut Kohl, který vysoce ocenil zásluhy spřísahanců, kteří chtěli, jak prohlásil, zabránit nadvládě zločinu. "Pro lidská práva a svobody byli připraveni položit své životy. Zasluhují si proto náš respekt a vděk".