TAK TROCHU JINÝ CESTOPIS

Poučení z Panamy aneb jak jsem se naučil mít rád vojenskou základnu USA

21. 9. 2006 / Michal Škop

Potom už místní do Zóny prakticky nesměli, jenom minimum zaměstnanců bylo místních. Hlavní město Panamá, které leží u pacifického ústí kanálu, by se dalo v té době přirovnat k rozdělenému Berlinu, kdy část města byla pro místní nepřístupná.

Pohled z kopce Ancor na moderní centrum hlavního města Panamá. Před rokem 2000 část základny USA.

USA ze Zóny vytvořily velkou vojenskou základnu, byla zde např. známá School of the Americas (dnes Western Hemisphere Institute for Security Cooperation), kde studovali vojáci ze zemí Latinské Ameriky ("zlé" jazyky ji také nazývají "Školou teroristů"). Na konci 70. let byla podepsána Smlouva o neutralitě, která určila, že Kanál a Zóna budou vráceny Panamě o něco dříve, na konci roku 1999. Pod podmínkou, že Kanál bude neutrální - otevřený všem - a dobře spravován. V opačném případě májí USA (a to i dnes) právo vojenské intervence po celém území Panamy.

Neutrální samozřejmě znamená, že USA mají jisté výhody - jejich válečné lodě nemusejí čekat ve frontě. Nicméně dodejmě, že později se dohodlo, že i válečné lodě sousedních zemí - Kolumbie a Kostariky - budou mít jisté výhody. Sice musejí čekat ve frontě, ale zase za průjezd Kanálem neplatí. Perličkou je, že Kostarika žádné vojenské lodě nemá, neboť stejně jako Panama nemá ani armádu (což překvapivě nikomu z místních moc nevadí).

Nicméně v 80. letech se k moci v Panamě dostal další z řady diktátorů, kteří vládli v Panamě - generál Noriega. Agent CIA, vycvičený USA, který ale také donášel Kubě. Také narkotrafikant ve velkém a člověk, který si myslel, že USA už tolik nepotřebuje. Těžko říci, co z toho bylo hlavní příčinou (a zda to byla všechno pravda), ale v době, kdy se v Československu zvonilo klíči, provedly vojenské jednotky USA ze Zóny útok na hlavní město Panamu.

Plavební komory Miraflores, první na pacifické straně. Tady se lodě zvedají/klesají o přibližně 9 metrů (záleží na přílivu/odlivu).

Každý takový útok je třeba vhodně pojmenovat, tenhle se jmenoval "Spravedlivý důvod" (Just Case). Zemřelo při něm "spravedlivě" asi 4000 (dle místních) nebo 500 (dle údajů armády USA) lidí. Že si USA poté dosadili vlastního prezidenta, je jen logické. Nicméně útok skončil jako v Hollywoodském filmu - gen. Noriega se schoval na velvyslanectví Vatikánu, USA před dům postavily velké repráky a pouštěly z nich rock. Asi špatný, protože pan Noriega se za pár dní, na začátku roku 1990, vzdal.

Nicméně to už je konec roku 1999, poledne na Silvestra, a místní s panamskými vlajkami berou útokem dosud nepřístupná místa. Na kopci nad Panamou (odkud je mimochodem pěkný výhled na město i první plavební komory) vlaje vlajka Panamy.

A nyní se dostáváme k bodu, proč je dobré mít na území své země základnu USA. Vojska USA po sobě zanechaly plno užitečných věcí. Na prvním místě samotný Kanál, který nyní vydělává půl miliardy dolarů ročně (nyní již Panamě vydělal více, než za celou dobu "pronájmu"), nepočítaje v to fakt, že zaměstnává desítky tisíc lidí. Dále třeba komplex tří ostrovů spojených náspem s pevninou. Dříve výletní místo pro vojáky, nyní výletní místo i pro místní. Jeden přístav, nejedno městečko (ze Školy Amerik je nyní pětihvězdičkový komplex pro turisty), 2 golfová hřiště, železniční trať, která vede podél Kanálu a plno dalšího. Což se jistě hodí.

I z tohoto krátkého historického shrnutí a závěrečného neúplného výčtu toho, co USA na místě zanechaly, lze snadno vidět, jak taková základna USA může přinést hostitelské zemi mnoho dobrého. Teď jen zbývá žít ve víře, že taková raketová základna či "radar" budou v době, kdy vojska USA z ČR či Polska odejdou (odejdou?), podobně užitečné. A je to.

Další fotografie ZDE

Vytisknout