Ale k věci. Ptáte se mě, zda z Flander sleduji, co se děje posledních pár dnů před volbami v České republice. Tož to si pište, že sleduji! A mohu vám říci, že čím déle to sleduji a čím více se toho v naší vlasti děje, tím více jsem znechucen. Znechucen do míry, již bývá zvykem označovat jako "krajní". Stále častěji si říkám: Nevychovali mne náhodou moji rodiče špatně? Neprovinili se na mně moji rodiče a ta přibližně desítka poctivých kantorů, které jsem měl to štěstí potkat a kteří mne vedli k tomu, abych pozoroval okolí a všímal si detailu; kteří mne učili myslet a dělat si o věcech vlastní úsudek?

Vidím to ve své obrazotvornosti velmi živě: Ve stanici Marktredwitz nastupují do vlaku němečtí úředníci v zelených uniformách. "Sprechen Sie deutsch? English?" Zběžně prohlédnou pas, ověřují, zda nejsem hledaná osoba. Pak pozdraví, odcházejí zkontrolovat další kupé, další vagon. Za nimi jejich čeští kolegové, tentokrát v modrých uniformách. Opět pas, vše je vpořádku, leč ouha! "Racionalitu, logické argumenty, zdravý selský rozum, to vše, prosím, před vstupem do České republiky odložte! Do českého veřejného prostoru je vstup s takovouto veteší co nejpřísněji zakázán!" Vše to vsypávám do připraveného pytle, který bude spolu s dalším nebezpečným odpadem spálen pod dohledem odborníků za tak vysoké teploty, že vznikne neškodný popílek neschopný kontaminovat jakoukoli cizí mysl.

Vjíždíme do stanice Cheb. Něco mi sice chybí, ale po dlouhých týdnech jsem konečně zase schopen přečíst titulní stránku deníku MF Dnes bez toho, že bych měl intenzívní pocit plivnutí do obličeje...

■ ■ ■

V únoru vyšel na Britských listech článek o tom, že lavina informací zavalující v posledních desetiletích lidský mozek vede k tomu, že sídlo lidského myšlení se začíná měnit. Lidé s tzv. novým mozkem jsou snáze schopni akceptovat morální kontradikce a logické rozpory. Příkladem takového rozporu, který se povětšinou nesetkal s výraznější kritikou, byl odpor prezidenta George Bushe vůči tzv. McCainovu dodatku k vojenskému rozpočtu Spojených států na rok 2006. Zmíněný dodatek zakazuje mučení. Prezident Bush, před tím, než jej nakonec podepsal, argumentoval, že Spojené státy nikoho nemučí, ale že on jako prezident USA nemůže McCainův dodatek přijmout, protože zákaz mučení by omezoval jeho velitelské pravomoce...

Česká republika, zasedání České stomatologické komory. Miroslav Macek dává zezadu nic netušícímu ministru Rathovi facku. Vrací se k mikrofonu a sděluje přítomným: "...Je to moje ryzí, soukromá záležitost." Tak proč to dělal na veřejném fóru, před zraky kamer?

Těsně před parlamentními volbami se koná "Týden neklidu" některých lékařů. Ministr Rath je obviňuje, že za jejich akcí stojí ODS. Zúčastnění to popírají -- rozhodně prý nejde o politicky motivovaný protest. Drazí přátelé: Vy si skutečně myslíte, že pokud jde o odborný (ne politicky motivovaný) protest, že má smysl jej pořádat proti někomu, kdo už za týden či dva nemusí být ministrem? Naopak -- za normálních okolností by zúčastnění lékaři takovýto "nepolitický" protest přesunuli na období po volbách právě proto, aby nemohli být obviňování z postranních politických zámyslů. Ergo, týden neklidu některých zdravotníků je politickou akcí namířenou proti ČSSD.

Doufám, že mi nikdo z vás nebude chtít tvrdit, že o politickou akci sice jít může, ale že nemusí být namířena bezprostředně proti ČSSD; to bych se musil ptát, kde že jste to odložili svůj mozek. A abych nezapomněl, víte o tom, že existují lékaři, kteří ministra Ratha naopak podpořili?

Vyšetřovatel Kubice přijde na veřejnost (způsobem, který mnoho lidí, jež lze považovat za povolané, označuje za "nestandardní") s obviněním, že politické špičky strany, jež teoreticky může vyhrát nadcházející volby, ovlivňují vyšetřování činnosti organizovaného zločinu. S tímto obviněním přichází pár dnů před volbami a cituje ze zprávy (dle všeho ze zprávy na úrovni kompilace drbů), která mezi jiným naznačuje, že současný premiér je chlípník či pedofil. Samozřejmě ani tady nehraje politické zázemí žádnou roli, samozřejmě ani teď se nejedná o žádné úmyslné načasování.

Nebudu připomínat, že poslední zprávy naznačují, že jde o další předvolební humbuk. Ovšem rukopis ODS je v tomto případě už skutečně těžko přehlédnutelný. Až budete sledovat další debatu pánů Paroubka a Topolánka (pravda, už bude po volbách, takže je otázka, kdy se vám to poštěstí) nebo vzpomenete-li si na již proběhlé debaty: Mirek Topolánek obvykle na Jiřího Paroubka argumentačně nestačí. Rovnou daní moc neohromí (zkuste vysvětlit, že vyberete méně peněz a přesto z nich zaplatíte více) a do minulosti se dost dobře vracet nemůže (ty anihilované miliardy korun v 90. letech se vysvětlují či omlouvají docela špatně). Proto se zpravidla pohybuje na úrovni slibů (volte nás a uvidíte, jak lépe se najednou budete mít) anebo se věnuje svému oblíbenému tématu -- korupci ČSSD.

Topolánkova záliba v tomto tématu je vcelku pochopitelná -- předně má zčásti pravdu (vzpomeňme např. na Grossovo bydlení, třebaže místo slova "Grossovo" bychom mohli stejně dobře doplnit slovo "Bursíkovo" nebo "Tlustého" nebo "Topolánkovo" nebo "Dalíkovo"). A pak, protože vládu ČSSD lze jen nesnadno napadat kvůli neschopnosti v oblasti ekonomické, je korupce ideálním oblastí, v níž lze kvalitu protivníka působivě znevěrohodnit, třebaže použitá fakta a argumenty jsou značně nebulózní. Prostě se takovým obviněním těžko brání, zvláště když je může vyvrátit teprve dlouho trvající soudní řízení.

Pan Topolánek ovšem o korupci ČSSD mluví rád a docela vášnivě -- všimněte si, že když se k tomuto tématu dostane, rozohní se a mluví stále hlasitěji, zvýšeným hlasem. Je to argumentace typicky emocionální, jež má přesvědčit ne silou argumentů, nýbrž silou výrazu. Zároveň však Mirek Topolánek prozrazuje, že nemá dost podkladů pro takovou argumentaci. Kdyby byla fakta tak robustní, jak se snaží naznačovat, nebylo by nic snazší, než podat trestní oznámení. Víte o tom, že by tak ODS nebo sám pan Topolánek někdy učinil?

■ ■ ■

Zatímco bezmezná řevnivost mezi hlavními aktéry současného předvolebního boje -- ČSSD a ODS -- je do jisté míry pochopitelná (ačkoli podrazy, jichž jsme v posledních dnech svědky, jsou neomluvitelné), jednoznačně odsouzeníhodná je činnost českých medií. Nadcházející volby jasně ukazují, že česká žurnalistika je ve stádiu klinické smrti. Čest několika výjimkám, jež existují, ale ostatek českých žurnalistů jsou nepokrytí pohůnci a náhončí politických stran, kteří čtenáře zásadně neinformují, nýbrž formují -- k obrazu jimi oblíbené strany.

V uplynulých týdnech jsme viděli, jak novináři "stvořili" novou volitelnou stranu -- Stranu zelených. Viděli jsme, že novináři o ní pozitivně informovali, ale fakticky nikdy neanalyzovali, co je ona strana zač -- jaké má složení, jaký program, do jaké míry její "zelenost" koresponduje s tím, co slibuje po případném úspěchu ve volbách.

Viděli jsme, jak přesila pravicově orientovaných (přesněji -- ve prospěch ODS orientovaných) novinářů místo odvádění poctivé novinářské práce věnuje své úsilí stranicky zaujaté předvolební kampani. Byli jsme svědky toho, jak je polovičatými informacemi vykreslována levice jako to největší svinstvo, které by mohl zodpovědný občan České republiky volit; a zároveň jsme byli nenápadně (v posledních dnech už ani ne nenápadně) manipulováni k tomu, abychom podpořili stranu, jež má za sebou přinejmenším pochybnou minulost ekonomickou a právní; a která chce po svém případném volebním vítězství založit budoucnost České republiky na daňovém a ekonomickém konceptu tak pochybném, že si jej doposud troufaly zavést jen státy jako je Gruzie, Rumunsko, Slovensko či Ukrajina.

Patří-li mezi charakteristické rysy poctivé žurnalistiky a) povinnost stát proti moci na straně jednotlivce a b) povinnost informovat čtenáře o tom, co je důležité, i když o tom čtenář ještě neví, pak česká žurnalistika katastrofálně selhává na celé čáře. Ne proto, že by jednotliví novináři byli neschopní, že by neměli přistup k informacím či že by byli jakýmkoli způsobem omezeni ve svých možnostech. Česká žurnalistika je v neuvěřitelném úpadku proto, že naprostá většina českých novinářů svévolně postupuje proti oněm výše uvedeným zásadám. Čeští novináři neinformují, ale desinformují a deformují (skutečnost). Místo zpráv dodávají své interpretace zpráv. Místo analýz dodávají souhrn svých dojmů a přesvědčení. Místo toho, aby stáli na straně občana, stojí na straně jedné politické strany. Neprovádějí analýzu toho, co ona strana (ODS) slibuje, nepokoušejí se nezávisle prokalkulovat, jaký skutečně může mít naplnění jejího programu vliv na chod české ekonomiky a jaký dopad může mít na občana. Místo toho se občanovi snaží vtlouci do hlavy, že jen volba této strany je ten správný krok a že levice, ať se chlubí jakými chce výsledky, je zhoubou pro náš stát.

Čeští novináři neinformují o tom, co je skutečně podstatné, ale zabývají se malichernostmi, bulvárními novinkami a zrůdnostmi. Pro samé zaujetí tím, že ten či onen zahraniční host pojídal na pražském Hradě kachnu nadívanou humrovou paštikou; pro samou péči o to, zda si Thajci myslí, že nadace Petry Němcové pomůže jejich zemi zpustošené tsunami; pro svou zálibu v těch nejmalichernějších nanicovatostech opomíjejí to podstatné -- co skutečně znamenal / znamená vstup ČR do organizace NATO; co se skutečně děje v Iráku a jaké následky může celému světu přinést případná agrese USA proti Íránu; jak katastrofální je situace navozená globálním oteplováním Země; nebo -- nejnověji -- že někdo v České republice tajně jedná o umístění amerického protiraketového systému v naší zemi.

Bývá zvykem označovat novináře za hlídací psy demokracie. Ti čeští jsou spíše hlídači oligarchie některých politických stran. Nestojí na straně občanů, lidu, stojí na straně partají. Je mi jedno, zda jim za to dotyčné politické strany platí, ale vidím, že jsou jejich aktivními poskoky.

Prostořekost bývalého premiéra Miloše Zemana mi byla občas protivná, dnes ale nemohu než souhlasit s jeho tvrzením, že čeští novináři (a opakuji znovu: čest výjimkám) jsou póvl. Ne jako jednotliví lidé -- jako "profesionální" novináři. Jako lidé, kteří zradili své zaměstnání, jako lidé, kteří zradili to, co mohlo být jejich posláním.

Drazí přátelé, nemohu se již více zdržovat. Potřebuji sbalit věci a těch pár dárků, jež jsem si pro vás nachystal. Nemohu si dovolit zmeškat vlak -- chci přece jít zítra volit! :-)

Se srdečnými pozdravy

Váš Laurentius