Myslím si, že částečné (spíš symbolické) uhrazení nákladů škol by přispělo k tomu, že by se studenti cítili jako platícími klienty školy, a mohli by vyžadovat zvyšování kvality vyučování a měli ke vzdělání vztah jako k něčemu co si koupili. V případě, že nic neplatí, je těžké něco požadovat. Jak se říká, "darovanému koni na zuby nehleď".

Mohu uvést příklad vztahu žáků a školy ze střední odborné školy, který znám osobně. Škola je také nepovinná, a je nad rámec základního vzdělání. V tomto pololetí tři žáci posledního ročníku nepropadali (to jsem se nespletl). Teď na konci školního roku nemohou být klasifikováni, protože jim nestojí za námahu, vypracovat jeden úkol. Tito žáci mají plnou podporu svých rodičů, kteří vytvářejí na školu nátlak. Jak myslíte, že to dopadne? Škola to nějak zařídí, aby školu dokončili.

Ano, budou jistě i školy s vysokou kvalitou vzdělávání, a jiným vztahem žáků ke škole. To byl jenom příklad.

Autorova zkušenost ze škol ve Velké Britanii, kde studenti platí školné a chodí nepřipraveni na semináře, protože museli pracovat, jistě neznamená, že v ČR, kde pracovat nemusí, chodí vzorně připraveni. Já sám jsem chození do práce a večer do školy zažil (a nebyl jsem sám). Vím, o čem mluvím, když tvrdím, že to jde.

Pracuji jako projektant u firmy, která projektuje stavby v mnoha zemích (Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Indie, Irák, Maďarsko, Holandsko a mimo jiné i Velká Britanie). Mám různé doškolování skoro vždy zadarmo, protože je pořádají firmy, které prezentují své výrobky. Manželka ovšem pracuje jako ekonomická poradkyně, a za kvalitní školení o daních a účetnictví, která jsou nutná, vzhledem ke stále se měnícím zákonům v tomto oboru, vydá za rok více, než by požadovali po studentovi na vysoké škole. Jeden den kvalitního školení stojí cca 1000 Kč i více.

Jak bude ochoten, tento student v budoucnu platit zvyšování kvalifikace, když na to není zvyklý?

V celé společnosti je stále častější, že se vytvářejí nátlakové skupiny, které něco požadují (vždy ve svůj osobní prospěch). Jsou to zdravotníci, lékárníci, strojvůdci, železničáři, učitelé, zemědělci a mimo jiné i studenti. Recept je jednoduchý. Musí jich být hodně. Vytvoří skupinu, která díky své početnosti vydírá zbytek společnosti.

Nemohu se zbavit dojmu, že lidé ve společnosti, místo toho, aby se pustili do práce, a jak se říká, přiložili ruce k dílu, zjistili, že je jednoduší ruku natáhnout. Politici, aby se zalíbili tak velké skupině, tak jí vyhoví. A na základě toho, se již se vytváří jiná skupina, s jinými požadavky (když jste vyhověli jim, vyhovte i nám). Studenti si takto vyvzdorovali, že se na některých školách nematuruje z matematiky.

Opravdu, velký pokrok.

Nemyslím si, že by placení symbolického školného znemožnilo přístup ke vzdělání velké řadě lidí. Zejména pokud se budou na školné poskytovat půjčky. Investice do vzdělání je tak výhodná, že pokud někdo bude mít o studium zájem, jistě studovat bude. Budu raději pracovat v týmu, s lidmi, kteří prošli těžkou přípravou, protože tito lidé také lépe překonávají pracovní problémy a mají lepší vztah ke své práci a pracují rádi. Není horší pracovník, než ten, který to nedělá rád.

Závěrem chci říct, že si nedělám nárok na nějakou hloubkovou analýzu tohoto problému. Jenom už mám po krk toho fňukání, které se ozývá ze všech stran.