2. 6. 2006
POZVÁNKAMlha a mocaneb nechoďte za KnížátkemLehce chaotický undergroundový dokument, který v souvislosti s absolutní absencí autorských výstav českých umělkyň ve státní Galerii Rudolfinum poukazuje na různé modality moci: genderové stereotypy, architekturu pohlaví i na ideologickou politiku vedení galerie. Střih Iveta Kratochvílová -- Tavey art home video Scénář, kamera, hudba a režie Mirek Vodrážka 2006, lehce chaotický úvodní vstup - Barbora Tupá a Alice Červinková Bar Krásný ztráty, Náprstkova 10, Praha 1, 8. června 2006 19:00 V dokumentu vystupuje kurátor a ředitel galerie Rudolfinum Petr Nedoma, malířka a grafička Jitka Válová, sochařka Kateřina Vincourová, malířka Ivana Lomová, smaltařky Olina Francová a Alexandra Horová, výtvarnice Alena Kotzmanová, historička umění Věra Jirousová, ředitelka centra ProCulture Marta Smolíková, umělecká kritička Martina Pachmanová, šéfredaktorka časopisu Ateliér Blanka Poláková, galerista Jaroslav Krbůšek, malíř Viktor Pivovarov, malíř Pavel Brázda, literární kritik Martin Machovec, výtvarná pedagožka Marie Fulková, filosof Ivan Chvatík a další. Na podzim roku 2005 adresoval feministický aktivista Mirek Vodrážka otevřený dopis řediteli státní instituce Galerie Rudolfinum Petru Nedomovi i ministru kultury ČR Vítězslavu Jandákovi, v němž je upozornil na diskriminační praxi této renomované kulturní instituce, která za 12 let své existence neuspořádala ani jedinou samostatnou autorskou výstavu české umělkyni, přestože prezentovala více než dvě desítky samostatných výstav českých umělců. Žádná z těchto "kulturních" institucí však nepovažovala za hodno se podnětem vůbec zabývat a na dopis neodpověděla. |
Později autor dopisu realizoval před vchodem Galerie Rudolfinum provokativní výtvarný happening, kde zároveň uskutečnil první část nahodilých rozhovorů včetně s ředitelem galerie, který ho náhodně potkal na ulici a oslovil otázkou, proč si veřejně stěžuje, že Rudolfinum nevystavuje české umělkyně a doporučil mu, že jestliže chce v Čechách někoho kritizovat v souvislosti s genderovou galerijní politikou, pak ať jde například "za Knížákem". Jelikož svět mužů se pohybuje v institucionálním referenčním kruhu, v kterém muži citují či kriticky odkazují povětšinou zase jen sami na sebe, rozhodl se autor dokumentu subverzivně a tedy v přímém rozporu s doporučením obrátit se na významné české umělkyně, kurátorky, umělecké kritičky, aby prostřednictvím jejich názorů a postojů poodhalil roušku moci, která v celé společnosti funguje jako zneviditelňující mlha. |