Nemíním, že by čestně faktičtí předsedové občanských a sociálních demokratů musili za nevíru v bohy a kažení mládeže vypít smrtonosný bolehlav, třebaže bolehlavu se po tomto ryze politickém procesu tak jako tak nevyhnou, například při sestavování koalic, třeba se zelenými, nebo v sérii procesů soudních. Taktéž nepřichází v úvahu, což vyplývá ze samotné povahy jinak dosti stylově amerikanizované kampaně, aby některý ze stranických bossů po vzoru aténského mudrce rozvážně přiznal, nakolik si je (případně) vědom svého "Vím, že nic nevím".

Ještě tak jednička pražské kandidátky nejmenované relevantní strany obdařila televizní debatu bohorovným i takřka chlubným přiznáním, že neví, prostě neví odpověď na konkrétní dotaz potenciálního voliče, ale to je zřejmě přece jenom "o něčem jiném".

Lákavější je povíce reálná přítomnost politického daimona, což překvapivě značí božský hlas slýchaný Platónovým učitelem a mistrem Sokratem, jenž navádí k vrcholně estetickému chování, ctnostnému životu. Tak přece jenom skončila etapa nadužívání pojmu filozofie! Ty tam jsou tudíž časy mravokárných výroků prvního prezidenta České republiky fascinovaného filozofujícím zakladatelem Československa, z jehož pera vzešla obdivná doktorská teze o autorovi ideálního státu -- Platónovi.

Ačkoliv či právě proto, že je u nás zdatná tradice silných předsedů vlády, počtářských sofistů, jimiž antický Sokrates kvůli předstírané moudrosti opovrhoval, právě na jejich současném nadstranickém zápase o čistě osobní, v tomto smyslu apolitickou moc, dost možná záleží, zda alespoň na postu hlavy státu spatříme opravdovou osobnost. Třeba filosofa Erazima Koháka, jenž jistě mnohé ekology fascinuje, ale bojovníkům proti údajně největšímu nebezpečí demokracie, občanské společnosti, nahání hrůzu. U nás ještě vskutku nevečeřela Strana filozofů, zatímco tak zvaný zdravý rozum porůznu ukázal zuby zejména bohyni Justicii.

Uvidíme, zda a koho nemine přízvisko patronky moudrosti a ochránkyně demokratických Atén, Atény Niké, Vítězné.