Studenti z movitějších rodin by si tak mohli dovolit studium prestižnějších (či na trhu žádanějších oborů) a tím pádem i lepší příjem po vystudování patřičné školy. Děti rodičů, kteří si nemohou dovolit financovat studium svých dětí, by byly dále znevýhodňováni. I bez školného je studium na vysoké škole pro rodinu velkou finanční zátěží (doprava, ubytování na kolejích, stravování, nákup literatury apod.). Studenti by tuto životní situaci museli vyřešit zadlužením na několik dalších let. Problém nastává v okamžiku, kdy např. mladý učitel nastupuje do svého prvního povolání, za plat, který stěží stačí k uspokojování nejdůležitějších potřeb. Otázkou k zamyšlení pak je: "Proč tedy studovat na vysoké škole, když po několika náročných letech studia budu mít příjem nižší než spolužáci, kteří šli do práce?"

Vezměte si hypotetický příklad. Petr Novák odchází po absolvování střední školy do praxe. Od svého zaměstnavatele získává průměrnou měsíční mzdu. Naopak František Novák vidí svůj životní cíl ve vzdělávání dětí. Jde tedy studovat Pedagogickou fakultu. Oba se po 5 letech sejdou. Petr mezitím stihl vydělat něco málo přes 1 milion Kč, kdežto František je na nule. Pokud by v našem státě bylo zavedeno školné, jeho stav by byl pod úrovní nula. Je to spravedlivé? Myslíte si, že bude František s vystudovanou vysokou školou vydělávat více než Petr, aby svoji finanční ztrátu v následujících letech dohnal?

Tímto názorem nechci dementovat nediskutovatelný přínos školného jako motivátoru studentů ke studiu. Lidé by měli mít možnost studovat podle svých osobních předpokladů a ne podle výše bankovního konta. Motivace ke studiu by podle mého názoru měla mít jinou podobu -- více lidskou!

PhDr. Petr Hlaďo pracuje jako učitel na základní škole