21. 3. 2006
Pravda a spravedlnost by se neměla obhajovat nepravdamiOtto Drexler podle titulku svého článku z 20.3. oponuje stati T. Krystlíka v MfD dne 16.3. Ve skutečnosti se článek zaměřuje na Krystlíkovu publicistiku jako celek. Ta ani ve mně nevyvolává nadšení. Na rozdíl od O. Drexlera mu nemíním podsouvat nenávist k českému národu, avšak jeho boj proti nacionalistickému zkreslování dějin, sám o sobě oprávněný, bývá velmi často přetažen až za hranice pravdy. Je oprávněně přísný na české mýty, slušelo by mu však více přísnosti vůči mýtům německým. Tak jej aspoň znám z měsíčníku Polygon. |
Odmítnout však musím konstrukci protičeské trojice, kterou s ním údajně vytvářejí B. Doležal a E.Mandler. Mám za to, že těmto dvěma jmenovaným se v podstatě daří interpretovat historii způsobem "padni komu padni". Dokud si toto umění neosvojí všechny národy, dokud se nedokáží statečně vyrovnat se svou minulostí, nebude ve světě mír. Ti, kteří objektivitu přístupu nazývají sebemrskačstvím či kálením do vlastního hnízda, prokazují i vlastnímu národu medvědí službu. Pan Drexler by se měl držet titulku svého článku a říci, v čem je kritizovaný Krystlíkův článek nepravdivý. Nic takového však zřejmě není k dispozici. Pak ovšem musí být prázdný prostor vyplněn oslavou skutečnosti, že jsme se v době druhé republiky chovali k Německu povolně. Autor provedl stratifikaci národa do tří skupin. První jsou nacionalisté, podle nichž bylo zřejmě všechno správně, druzí ctitelé husitství, první republiky, Peroutky a Tigrida, třetí pak ty, kteří národ zatracují. Je to stratifikace krajně zjednodušující (kdyby si autor přečetl od Peroutky "Jací jsme", těžko by nad laskavými stránkami o baroku konstruoval příbuznost Peroutky s husitstvím). Ale jeho tolerance k aktům předprotektorátní kolaborace jej bezpečně zařazuje do skupiny první. Všechno bylo správné. A kdyby s tím pan Drexler nesouhlasil, pak nechť se zamyslí nad tím, že si ve své argumentaci pomáhá prohlášeními Národní strany. |