Doufal jsem, že tuto odpověď najdu v pasáži volebního programu SZ věnované zahraniční politice. Našel jsem odstavec, který se nejvíce přibližoval mé odpovědi na mou otázku:

"Chceme užší integraci -- Evropské státy stojí před výzvami, které nemohou vyřešit samy, nýbrž pouze užší spoluprací a integrací. Zelení usilují o posílení spolupráce v zahraniční politice tak, aby Unie svou vahou hrála důležitější roli v mezinárodních organizacích, především OSN, i při předcházení konfliktům a jejich řešení. ... Strana zelených usiluje o výrazný obrat v evropské energetické a dopravní politice. A především Unie potřebuje demokratizovat své rozhodování a zefektivnit ho."

Z tohoto odstavce sice mohu odvodit, že Strana zelených chce zdanit letecké palivo jen po dohodě všech ostatních členů této smlouvy z roku 1986 26. plenárního zasedání mezinárodní organizace pro leteckou dopravu (ICAO) v Montrealu, ale ve čtvrtek tento dojem voliči nabýt nemohli a je škoda, že ani v programu nenašli jasnou odpověď.

Ekologové a Strana zelených často spadá do pytle snílků a naivních myslitelů. Jsem přesvědčen, že pokud se člověk o ekologii zajímá, tak pochopí, že Strana zelený nabízí nejlepší možnou volbu, ale měla by se vyvarovat takovýchto proher před zraky voličů. Je třeba zaujmout konkrétnější stanovisko ve smyslu: "Strana zelených prosazuje zdanění leteckého paliva, ale pouze cestou mezinárodní dohody. Stejně jako u mnoha jiných bodů ví, že jsou prosaditelné jen touto cestou, proto je nutné zefektivnit rozhodování EU i OSN i za cenu, že se menšina bude muset podřídit. Nástrojem by mělo být zrušení práva veta." Vím, že to zavání něčím velmi ideologickým a naivním, ale je to lepší cesta, než obecná definice v programu SZ. Jen v případě, že se fungování planety přiblíží v rozhodovacích procesech demokratickým státům, je možno očekávat, že se začnou efektivně řešit neodkladné problémy, které pálí tuto planetu, kvůli tzn. společné vině. (stejnou naivitu jsem nacházel i v přístupu k jaderné politice, ale do těchto voleb jde SZ s kompromisním návrhem, tedy alespoň nechce zrušit Temelín.)

Každý den hltám články o ekologii, energetice apod. a i v letadle jsem si četl a pořád přemýšlel proč tam sedím. Abych se s tím nějak vyrovnal, jasně jsem si odpověděl: "Tento let by stejně letěl, já jsem jen stál včas ve frontě." Svět zmítají problémy převážně tohoto typu. Motivem je pohodlí, blahobyt, peníze, moc...ale to neříkám nic nového.

V čem se liší ti, co se podobnou otázkou, jako já v letadle, nezabývají? Někdy si říkám, že v této pointě by se mohl skrývat jeden ze základních momentů, který dost rozděluje lidi. Ten kdo se tím trápí a je odhodlán obětovat něco ze svého vyspělého životního stylu alespoň v případě, že budou podmínky pro všechny lidi stejné, ten volí altruistické a humanistické myšlenky, které nacházím v zelených a levicových řešeních. Cesta integrace, dohody a bohužel i regulace a mezinárodní solidarity. Ten kdo se rozhodne, že nevěří v dobro lidí a v to, že by jednou takovýto systém mohl fungovat, protože prostě lidská povaha na to není stavěná, ten volí individualistické řešení s vlastní odpovědností a vírou, že každý začne u sebe a když ne, tak ho trh k tomu donutí. Tento postoj se nazývá pravicový a obsahuje stejnou naivitu, jako ten "levicový", věří trhu a tomu, že až to bude potřeba, tak si všichni na planetě uvědomí, že je potřeba méně spalovat fosilní paliva, kupovat dražší výrobky v šetrných obalech, nelétat na dovolenou... a to vše ve své svobodě a odpovědnosti, bez donucení a zbytečné regulace. A nebo také věří, že se o vše postará USA, že už na tom dělají a že opět oni se postarají o pořádek na světě.