Odpověď je zdánlivě jednoduchá. Ano, jsou výrazem svobody slova. Ale je zde docela malý problém. Jak dlouho ? Jak vyplývá i z průvodního obrázku, i já užívám osoby křesťanského boha často ve svých karikaturách. Sice ho nezesměšňuji ani neurážím, ale klidně z něj dělám osobu roztržitou, bezmocnou vůči lidské hlouposti, ale někdy i jen nositele mého názoru na tu kterou věc. Prostě využívám "naší" svobody slova. Ale nutno si přiznat, že ještě v 18. století by mi i Evropě šlo o krk a ještě ve 20. století o existenci. Suma sumárum -- jsme "demokratičtější" pouhých sto, dvě stě let...

Navíc je otázka, jestli celkový úpadek toho, co by se dalo nazvat "něčím vyšším" než je snaha a vydělávání peněz, boj o moc či o prosté přežití, je výrazem demokracie. Snad ano. Snad. V tomto sporu o karikatury si však v současné Evropě připadám jako v USA. Ještě ve druhé polovině 20. století byla u nich běžná rasová segregace -- a najednou "pic kozu do vazu" učí celý svět lidským právům....

Nedělám si iluze, že současný, poněkud opožděný výbuch hněvu proti těmto karikaturám měl a má určité vůdčí osobnosti, kterým tento stav vyhovuje. O co jsme však byli my a "naše" církev katolická v minulých staletích, či dokonce desetiletích jiní ? Je proto třeba říci jasně. Před nějakým tím časem by to i u nás bylo obyčejné kacířství. Že je to u nich kacířství i dnes, je jen a jen jejich věc. My to buď budeme respektovat, nebo se holt musíme smířit s nálepkou kacířů - po muslimsku. Žádná jiná cesta prostě není.