7. 3. 2006
Zelená kva kva kvalitaPrávě jsem dočetl program Strany zelených. Jsem z něj trochu rozdvojený. Ale to asi bude každý, kdo se ještě nestačil naučit myslet postmoderně. S Járou Cimrmanem bych mohl říct, že zelení zastávají názory, které zároveň vyvracejí. U Zelených je to ale obráceně, protože nejdříve odmítají, aby na konci mohli po těchto řešeních sáhnout. Nevím, jestli Martin Bursík počítá s tím, že celý program, zvící i s jeho předmluvou, rozsáhlým obsahem, vlaštovkou a lepíkem, 57 stran, nebude nikdo číst. Ale i jednotlivé kapitoly v sobě obsahují značné rozpory. |
Tak například ve stati o biopalivech se v úvodu mluví o čistých stoprocentních biopalivech, aby na konci bylo konstatováno, že v roce 2010 si bude moci občan vybrat, jestli natankuje naftu s příměsí 5,75 %, jak je tomu ze zákona doposud, nebo vyšším obsahem alternativní biologické složky. U biopaliv v programu Zelených bych se chtěl ještě pozdržet. Nebudu se zabýt tím, že v těchto dnech byla odstartována jejich volební kampaň, kterou budou vést, jak tvrdí naše média, i pomocí dvou automobilů, které jezdí na 100% řepkový olej. Chtěl bych takové vidět, hned bych si jeden pořídil. Na venkově vlastním několik hektarů zemědělských pozemků, pěstoval bych řepku a jezdil bych zadarmo. Nebude to tak, že ony předvolební ekologické taháky jezdí na naftu s příměsí metyl esteru oleje z řepky olejné? Pravdivá odpověď by byla pro Zelené asi velmi krutá a narušila by jim jejich běloskvoucí image. Ale možná jezdí ona dvě zelená auta opravdu na 100% olej. Dalším trumfem ekologických paliv je pro zelené CNG a LNG, pro nezasvěcené stlačený a zkapalněný zemní plyn. O těchto alternativních (ale stále fosilních) palivech tvrdí, že by mohla být mostem k vodíkovému hospodářství. Je to hezká, lákavá a splnitelná představa, která již začíná fungovat ve zjednodušené formě, kdy jsou auta poháněna LPG; tedy není to nová myšlenka. Na tento pohon jezdí v Praze už i taxíky, jejichž řidiči nejspíš nevolí Zelené. Je k ní ale nutné dodat, co Zelení sice dělají, ale jen v obecném úvodu do této kapitoly, že cena zemního plynu, jakkoliv upraveného, je odvozená od cen ropy a tudíž závislá na zlomu v její těžbě. Opravdu alternativa. Dalším tahákem je veřejně daný příslib jednání jen s jednou automobilkou o okrajových podmínkách zařazení modelu na CNG do výrobního programu. Kde jsou ostatní výrobci, kde je veřejná soutěž. Takové věci asi zeleným nic neříkají. A to už se vůbec nesnažím pátrat po pohonu biolihem, na který v Brazílii jezdí podle odhadů až 25 % automobilů. Další ranou do vazu mých představ o tom, že by to zelení mohli myslet upřímně, je jako sláma z bot čouhající snaha co nejrychlejší o privatizaci ČEZu. Mám ještě v dobré paměti, jak se podařilo privatizovat Transgaz a jsem přesvědčen o tom, že žádný soukromý vlastník se nebude ohlížet na prostého občana raději, než na svůj zisk. Jasně si vzpomínám na to, jak lidé z vlády Miloše Zemana přesvědčovali starosty, aby nechali plynofikovat své obce a argumentovali podepsanou smlouvou s Ruskem o stálosti cen plynu. A také si vzpomínám na to, jak se bránili privatizaci rozvodů plynu, ale nepovedlo se. Poté, co byla rozvodná plynárenská síť zprivatizována, se ti, co si nechali plyn zavést, jen diví, jak cena jim dodávaného plynu letí nahoru s poukazem na "světové ceny". Nikdo už jim ale neřekne, za kolik jej ony soukromé, konkurenci vytvářející firmy berou z plynovodů, kolik činí rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou a komu jdou do kapsy poplatky za tranzit plynu do Německa. Nedopadlo by to po privatizaci ČEZu stejně? A další otázka zní, jde Zeleným jen o ekologii, nebo jsou tak naivní, jako svého času Havel, který pod záminkou humanity zlikvidoval český zbrojařský průmysl a uvolnil odbytiště pro dodávky zbraní z jiných, dříve se říkalo "západních", států? Nakonec jen krátce k zelené důchodové reformě. Autoři programu o této kapitole sami přiznávají: "Strana zelených jako strana, zastávající principy politického liberalismu..." k tomu, jakými zásadami se řídí. U návrhu důchodové reformy jsem nepochopil rozdíl mezi druhým, jak říkají dobrovolným a třetím zcela dobrovolným pilířem. Opět mi to evokuje snahu privatizovat za každou cenu, tentokrát důchodový systém. A zase cítím za vším tím jen peníze a zájmy nadnárodních firem, proti nimž v úvodu tak hlasitě Zelení protestují. O co jde u důchodového systému? O nic jen o nějakých 15 mld. ročně, což je jistě pakatel. Navíc z těchto fondově spravovaných 15 mld. by podle návrhů SZ měla být polovina z vlastních zdrojů občanů, která by se nedala ani odečíst z daní. Tato možnost by přicházela v úvahu až u dalších uložených peněz. Co z toho plyne? Zelení udělají ekologickou daňovou reformu, co vyberou navíc od občanů, to jim vrátí. Jen jak sníží zdravotní a sociální a tedy i důchodové odvody. To, co lidem takto jednou rukou dají, jim ale zase hned vezmou, ať již formou přímých plateb u lékaře nebo v lékárně, nebo zavedením jejich druhého fondového, zatím ještě dobrovolného (ale jak dlouho) pilíře důchodové reformy. To bude opravdu kva kva kvalita života. |