|
13. 2. 2006
Je utrpení stejné?Senátor Bárta ve své Terezínské promluvě a později i v článku pro deník Právo konstatoval, že utrpení po válce v Terezíně vězněných Němců bylo stejné, jako utrpení za války tamtéž vězněných židů. Po korespondenci mezi mnou a panem Bártou jsem si utvrdil dvě věci. Panu Bártovi v žádném případě nešlo o exaktní srovnávání utrpení, protože podle něj se nedá utrpení nijak měřit a tak jsou pro něj obě uvedená stejná. Za druhé, a mnohem pro něj důležitější je, že utrpení Němců bylo prováděno pod velením komunistického ministra vnitra Noska. Takže celý jeho projev měl fakticky jediný motiv. Pan senátor naplňoval módně předvolební tažení své strany proti "komunismu" obecně a proti KSČM zvlášť. Sleduji-li aktivitu lidovců v tomto směru, nabývám dojmu, že její nejvyšší funkcionáři plní nějaké své dlouhodobé a přísně utajené usnesení. Musí, vždyť oni jsou jedinou současnou stranou, která byla ve vládní koalici prakticky ve všech režimech, který v naší zemi existovaly, takže o sporných činech až zločinech mocných musí vědět nejvíc. |
|
Terezínská aktivita pana senátora Bárty ve mně ale doslova indukovala jiné otázky. Není-li utrpení měřitelné a jsou-li jednotlivé jeho typy srovnávatelné, pak bych se docela rád dověděl, zda lze například považovat za stejná i následující utrpení.
Mohl bych ještě pokračovat dále, ale nechci až přespříliš provokovat především nekritické obdivovatele dneška. Samozřejmě, že si touto kratičkou poznámkou vůbec netroufám srovnávat včerejšek a dnešek. Pouze si dovoluji klást otázky. A docela vážně mne zajímá, zda náhodou někde v odpovědích na tyto a podobné konkrétnosti, by se nemohl hledat recept na ono toužebně vzývané vyrovnávání se s minulostí. |
