Především chtěl přesně zjistit, jaký poměr nastal v posledních čtyřech letech po zavedení eura vůči bájné německé marce. Ve spolupráci s IRI Infoscan-Institutem nechal prozkoumat, jak se od roku 2000 vyvíjela cena nejoblíbenějších produktů v Německu, a to od klozetového papíru až po žiletky, od gumových medvídků na mlsání až po kávu. Prozkoumáno bylo téměř tři sta potravin, které se nejvíce prodávají, dosáhly tak největšího obratu a byly již před pěti lety na trhu. Podklady byly získány z několika set velkých prodejen s nejméně 800 čtverečních metrů a propočítány průměrné ceny za tři čtvrtletí minulého roku bez výprodejních akcí. Výsledek byl pro mnohé spotřebitele více než překvapivý.

Za prvé, ve srovnání mezi roky 2001-05 stojí 80 procent nejoblíbenějších produktů očištěných od inflačního trendu stejně nebo dokonce levněji. Za druhé, sice došlo ve velkém rozsahu k zvýšení cen, ale nikoliv se zavedením eura začátkem roku 2002, ale o rok dříve ještě za existence marky.

Většinou šlo o dlouhodobě připravované korekce na základě vývoje hospodářské soutěže. K nejsilnějšímu zvýšení tedy došlo v roce 2001, kdy bylo tehdy zdraženo 52 procent sledovaných produktů ve srovnání s předcházejícím rokem, a to více něž činila inflace. Ta tenkráte zaznamenala rovná dvě procenta, zatím co zdražení v průměru dosáhlo 2,7 procent. V roce 2002, kdy bylo zavedeno euro, průměrné ceny se zvýšily o pouhá 0,4 procenta, tedy podstatně méně než činila inflace ve výši 1,4 procenta. Pořekadlo, že "Euro rovná se Teuro" se v tomto světle ukazuje jako nespravedlivé, a to při nejmenším u supermarketů.

Pochopitelně dají se nalézt i jednotlivé výrobky, jejichž cena je vyšší, než v roce 2001 až o třetinu a ty pak se používají jako argument o zdražování. Všeobecně se ale u nejoblíbenějších výrobků během let jejich cena dostala zcela zřetelně pod inflační úroveň. Jen 59 výrobků z 284 se od roku 2001 stalo poměrně dražší. Mezi nimi mnoho výrobků na bázi oříšků, kakaa a kávy, tedy těch základních produktů, které na světových trzích zaznamenaly podstatné zdražení, na čemž však euro nemělo v žádném případě vinu. Naopak u 48,6 procent výrobků zůstaly ceny konstantní a nebo dokonce klesly, z toho u 31,3 procent. Při sledování spotřebitelského koláče se zvýšily ceny do 6 procent u 30,6 procent a do 20 procent u 19 procent. V tomto světle teorie, že euro má automaticky za následek zvýšení cen, se ukázala bezpředmětnou.

Na zvyšování nebo snižování životní úrovně v zemích EU má vliv především vývoj rozvoje ekonomiky v jednotlivých zemích a zachování sociálně tržního hospodářství. V Německu má nyní právě velké problémy s jeho rozvojem černorudá koalice.

Německá ekonomika loni zpomalila tempo růstu, a to z 1,6% v roce 2004 na pouhá 0,9% a tím po prvé od sjednocení došlo k snížení reálných mezd zaměstnanců. V důsledku toho neroste spotřeba a růst je zabezpečován pouze exportem. Pokračoval za této situace i deficit veřejných financí. Tříprocentní limit předepsaný Evropskou unií byl tak překročen již čtvrtým rokem po sobě. Jak poznamenal časopis "Der Spiegel", pozorovatelé prognózují "pravý růst" v letošním roce, ale ekonomové jsou velmi opatrní. Andreas Rees z HVB banky je toho názoru, že je nutno zůstat u země a očekávat jen mírný vzrůst, který by v příštím roce dosáhl pouhých 0,75 procent. Rovněž šéfekonom Commerzbank z Hamburku Ralph Solveen sice očekává letošní vzrůst o 1,5 % HDP, ale v příštím roce by mělo dojít opět k poklesu na pouhé procento.

Odborníci jsou názoru, že pokud se neoživí vnitřní trh, nelze očekávat lepší výsledky. Ten je však závislý na situaci na pracovním trhu, který vykazuje vysokou nezaměstnanost a výdaje za stále zvyšující se ceny energií. To podstatně brzdí chuť obyvatelstva investovat do výrobků, pokud je přímo nepotřebují pro zajištění chodu svých domácností. K tomu přistupuje obava, že v příštím roce může oslabit světová konjunktura, na které je závislý německý export. Jak prohlásil ministr hospodářství Michael Glos (CDU/CSU), "otázkou nyní je, zda poroste optimismus, který by mohl vyvolat růst domácí poptávky".

Sociální demokraté nyní předložili svůj program "Zajišťujeme budoucnost Německa", který vyzdvihuje demografický vývoj rodin a vzdělání v souvislosti se sociální spravedlností a hospodářskou dynamikou. Předseda SPD Matthias Platzeck podtrhl, že sociální spravedlnost není přitom otázkou jen veřejných výdajů. Daleko důležitější je zamyslet se, "jak je společnost organizovaná". V rozhovoru pro "Die Welt" zdůraznil, že jeho strana je jediná, která hospodářskou dynamiku a sociální spravedlnost nevidí v protikladu. Vicekancléř Franz Müntefering vyslovil naději, že navržený program posílí pozice SPD uvnitř velké koalice a bude mít vliv na politickou kulturu v Německu, ve které obě velké strany spolupracují. "Když hoši ze Schalku a Dortmundu mohou hrát spolu v národním fotbalovém mužstvu, pak můžeme i my dělat společnou politiku pro Německo".