Chápu Jana Čulíka, že jsou pro něj některé názory nestravitelné, a že tudíž považuje za nutné na to upozornit. Ještě zásadnější je potřeba poukázat na faktické nesrovnalosti v některých příspěvcích, protože je povinností každého seriozního média, aby udržovalo vysoký standard validity zprostředkovávaných informací. O tomto problému jsem s Janem Čulíkem diskutoval, protože mi "pedagogický" přístup v korekcích názorů a faktů vadí.

Za optimální považuju upozornit na každý takový případ, který si to dle (pokud možno) objektivního posouzení vyžaduje, samostatným článkem umístěným do sousedství kritizovaného textu. Jsem si jist, že by to Britským listům prospělo a vyhnuly by se tím zbytečným (a leckdy oprávněným) námitkám. Zároveň bych však chtěl upozornit na fakt, že Britské listy vycházejí už devět a půl let "na koleně" Jana Čulíka a nemohou mít redakci, která by mohla zajišťovat jejich profesionalizaci. Každopádně klobouk dolů před ošoupanými koleny Jana Čulíka, která mnohačlenné redakce českých médií zdaleka převyšují. V ostatních bodech jsou námitky vůči Britským listům velmi subjektivní. Markantní je to v případě "obhajoby" senátora Štětiny.

Pan Bouška je aktivista, nikoli novinář. Je aktivistou a jedním z hlavních organizátorů petice Zrušme komunisty, která si vzala za cíl dosáhnout legislativní zákaz komunistické strany. V této petici se angažuje společně se senátorem Štětinou a jsou si ve svých aktivistických zájmech velmi blízko. Vyzývají společně všechny svědomité občany, aby ve jménu budoucnosti zakázali symboly diktatury. Senátor Štětina je přitom člověk, který chce tolik bojovat proti "starému režimu" (pozn. výmluvná je fotografie na titulní straně internetové petice, která vlastně bezelstně říká, že odpor je namířen proti něčemu, co už tu dávno není) až patnáct let po jeho smrti, přičemž za jeho existence petice k jeho zrušení rozhodně neorganizoval.

Josef Bouška je v jeho opožděném antikomunismu souputníkem. Proto vždycky, když se Josef Bouška vyjadřuje k politickým otázkám (a zvláště když se týkají vztahu ke komunismu), je nutné slyšet také druhou stranu. Druhou stranou v tomto případě může být názor komunisty, třeba autora článku o senátoru Štětinovi Zdeněk Hrabica.

V tomto případě budou proti sobě stát "zatvrzelý komunistický novinář" (říká Josef Bouška) a skutečně zatvrzelý antikomunistický novinář (říkám já). Oba jsou ve svém ideologickém přesvědčení vychýleni mimo hranice žurnalistiky a vyžadují vždy protinázor.

K tomu také došlo a prvním, kdo ve věci senátora Štětiny promluvil, byl Zdeněk Hrabica. Josef Bouška na to reagoval. Vzhledem k tomu, co žádá jím organizovaná petice, se domnívám, že panu Bouškovi vadí účast komunisty v otevřené diskusi. Komunista Hrabica však leccos o senátoru Štětinovi napsal a pokud by to mělo být zpochybněno, tak ať to zpochybněno je. Senátor Štětina by k tomu jistě dostal příležitost, stejně jako každý jiný, kdo by se chtěl na Britských listech hájit. Antikomunista Bouška sice názorům komunistů oponuje, ale nikoli ve faktech.

Oponuje pouze tím, že zpochybňuje platnost Hrabicova prohlášení tím, že z něj dělá méněcenného svědka kvůli jeho ideologické orientaci. Tak nevím, jestli by snad Josef Bouška nechtěl, aby byl takový člověk jako komunista Hrabica považován za méněcenného i před soudem. Tam by patrně také měli posuzovat jeho výpověď jako apriori lživou?

Média mají se soudy společné hlavní kritérium -- objektivitu. Britské listy se nedopustily žádného pochybení, když zveřejnily článek Zdeňka Hrabici. Pokud kdokoli má doklady o tom, že Hrabica lže, měl by je předložit (stejně jako svědectví u soudu, že ano...). Pokud má takové důkazy samotný Josef Bouška, nechápu, proč s nimi váhá. Mohl by dokázat, že Zdeněk Hrabica nemluví pravdu, čímž by jistě prospěl vlastní věci, tedy petici Zrušme komunisty. Zatím se pouze rozčiluje nad tím, že si někdo dovolil napsat o senátoru Štětinovi něco špatného.

Druhá zásadní věc se týká údajně neetické kritiky papeže Jana Pavla II. v den jeho pohřbu. Panu Bouškovi by přišlo s doslova "nechutné kálet na hrob dotyčného v den jeho smrti". Katolická církev (na rozdíl od komunistů) vědomě znemožňuje svými pomatenostmi o nebezpečnosti kondomů zavést preventivní a zatím jedinou účinnou obranu proti AIDS v subsaharské Africe, kde kvůli tomu umírají miliony lidí. Ale Josef Bouška by přesto jen "uvedl pár nepříznivých skutečností do jeho nekrologu".

Ještě jedna zajímavá věc se k tomu váže. Josef Bouška nekritizuje Guardian za to, že si dovolil v den papežova pohřbu otisknout silně kritický komentář k osobě Jana Pavla II. a k náboženské organizaci, kterou svrchovaně zastupoval, reprezentoval a vedl. Josef Bouška však paradoxně a zcela nepochopitelně kritizuje Britské listy za to, že si dovolily vydat překlad tohoto článku. Ke komu chce být Josef Bouška tak ohleduplný? K milionům truchlících katolíků? A co miliony umírajících Afričanů? Ti jsou opět tak trochu méněcenní, protože by asi také měli truchlit za papeže...

Polemika nad oprávněností výzvy Jana Čulíka k finanční podpoře Britských listů je z hlediska serióznosti BL nepodstatná. Od té doby čtenářů BL zase přibylo, zároveň nebylo asi moc těch, kteří se urazili, a BL proto nečtou. Upozornit na to, že provoz BL nese určité náklady, zejména v případě, že by na něm mělo dojít k vylepšení, že k případné profesionalizaci potřebuje nutně zázemí, a že by lidé, kterým na BL záleží, měli na jejich provoz přispět, je zcela legitimní. Jednotlivé výrazy, jako třeba "parazitování" mohou být určitě napadeny, a také byly. Stalo se tak přímo na stránkách BL, hned po uveřejnění Čulíkova článku.