Británie je snad nejrozhodněji "multikulturní" ze všech evropských národů. Avšak v poslední době i někteří britští komentátoři přestali multikulturalismus podporovat.

Je nemožné pro někoho, jako jsem já, píše Rushdie, jehož život se přistěhováním do Británie radikálně změnil, být zcela objektivní ohledně hodnoty takových činů. Strávil jsem většinu svého života oslavováním kreativity a nových hodnot, které vznikají z kulturního setkávání a z konfliktů, které se staly běžnými v našem natolik transplantovaném světě. Kontroverze ohledně mé knihy Satanské verše přispěla výrazně ke vzniku britské muslimské totožnosti i politické agendy. Je to paradox, protože světské umělecké dílo vyvolalo mocné antisekularistické komunitní síly.

Ve věku masové migrace a internetu je kulturní pluralita nezvratitelným faktem: sen o čísté monokultuře je v nejlepším případě nedosažitelný, je to nostalgická fantazie, v nejhorším případě je to život ohrožující nebezpečí - když se představy o čistotě (rasové čistotě, náboženské čistotě, kulturní čistotě) stávají programu etnického očišťování, nebo když hindští fanatikové útočí na "neautentičnost" indických muslimských postojů, anebo když islámští ideologivé nutí mladé lidi, aby umírali ve službách "čisté" víry, bez slitování či jakýchkoliv pochybností.

Multikulturalismus se však příliš často stal pouhým kulturním relativismem, pod jehož rouškou se například ospravedlňuje reakční útlak žen.

Když si my jako jednotlivci vybíráme pro sebe určité kulturní prvky, neděláme to náhodně, ale podle toho, co vyhovuje naší nátuře. I společnosti si musejí zachovat schopnost rozlišovat, odmítat i přijímat, cenit si některých hodnot více než jiných a trvat na tom, aby všichni příslušníci dané komunity tyto hodnoty přijímali. To je otázkou naší doby: jak se má rozhodnout roztříštěná komunita mnohonásobných kultur, které hodnoty musí všichni přijmout, aby se ta komunita zcelila, a jak může trvat na dodržování těchto hodnot, když jsou v rozporu s tradicemi a vírou některých jejich občanů?

Odpověď nalezneme v otázce: za co vděčí společnost svým občanům? Pokud máme vybudovat pluralitní společnost na základě toho, co nás sjednocuje, musíme se vyrovnat s tím, co nás rozděluje. Avšak otázka základních svobod a primární loajality je něco, čemu se nemůžeme vyhnout. Žádná společnost, ať je jakkoliv tolerantní, nemůže očekávat, že bude prosperovat, pokud si její občané necení toho, co znamená občanství v této společnosti - a jestliže, když se jich zeptáte, co pro ně znamená, že jsou Francouzi, Indové, Britové, nedokážou na to jasně odpovědět.

Kompletní článek v angličtině ZDE