Jiné takové slovo je fundraising, dříve žebrota. V podmínkách moderního poradenství se žebrota povyšuje na odbor managementu, slavné firmy, jako McKinsey, poradci všech německých vlád, se pro nedostatek lepších projektů na fundraising, čili žebrotu vrhli. I v Čechách nepochybně začíná slavný vzestup poradenských firem, které taková témata, jako dítě v nouzi, pomoc postiženým nebo dětské vesničky přetvoří v šlágr akumulace.

Pamatuji se na mladíčka se začínající pleší, který navštívil pana profesora Everdinga, intendanta známého divadla v Mnichově. Jako první přízrak fundraisingu přišel s návrhem, že bude jezdit po známých firmách a prosit o podporu pro divadlo, za zprostředkování požaduje 50% získaných prostředků, jak je tomu prý zvykem u politických stran. Tehdy, je to už nejméně 18 let, to působilo jako vydírání, za práci pro kulturní cíle si přece nenecháme platit!

Dnes by tento hoch měl dostat záslužný kříž, odborní poradci managementu dokážou získávat prostředky na dobročinné účely a pro vlastní náklady a zisk si ponechat 99,92%. Těch 0,08 % dorazí k místu určení. Mnichovská radnice má hranici veřejné prospěšnosti na 5% efektivní podpory cílové skupiny, 95% spotřeby na vlastní náklady, kanceláře, platy, služební auta, letenky, hotely, kaviár a šampaňské je v rámci uznání jako dobročinná organizace přiměřené.

Nepochybně se i české poměry už přizpůsobily, případně co nejdříve přizpůsobí.

Zcela objektivně vzato, několikaminutový gag v televizi s tváří černouška, slzícího dojetím, že dostal zubní pastu nebo čokoládu od organizace dítě v tísni, stojí miliony, takovou investici provedeme teprve tehdy, když víme, že nám to přinese těch milionů stovky. Stejně tak drahé inzeráty v časopisech nebo letáky s obrázky šťastných černoušků nebo cikánů, obdarovaných dobročinnou organizací.

Jak dobře je takovému tuneláři na slavném plesu, když ví, že několik procent (v nejlepším případě) zisku takové akce dostanou funkcionáři dobročinného spolku, ti zase po odečtu svých 99.xxxx procent nadělí chudým dětem třeba v Ethiopii!

Špatné svědomí je předmětem kšeftu: Dej mi bakšíš, já tvému svědomí ulehčím a budeš zase klidně spát! Podobně to už funguje i se skleníkovými plyny. V Německu se už zaregistroval svoji firmu šikovný mladík, který prodává práva na spotřebu uhlovodíků a tím na výrobu kysličníku uhličitého. Odkud ta práva má, nedokáže prozradit, ale jeho zákazníci jsou nadšeni, za přiměřený poplatek mohou spalovat uhlí nebo ropu, aniž by měli špatné svědomí. Z toho ten schopný mladík krásně žije!

Dobročinnost žije ze stejného obchodu: máš špatné svědomí, daří se ti dobře, tak mi něco dej, tím se ti ulehčí a budeš mít pocit, že máš čisté svědomí, to je dnes zboží a za to se musí platit. Proto potřebujeme konference v Kjótu, na Havaji, všude, kde je hezky a odlehčíme svědomí hříšníků, jejichž auto má nadměrnou spotřebu, samozřejmě za přiměřený poplatek!

Fundraising je kšeft stejně jako kosmetika, chceme-li dobře vypadat, musíme platit!