Blíží se čas voleb a tak opět jako před posledními volbami nabíjí tým v modrém a černém triku ostrou munici, kterou pálí směrem k občanovi s cílem diskreditovat mužstvo v rudém triku. Před minulými volbami byl municí otec odcházejícího předsedy. Letos ze strachu před ztrátou vítězství změnili taktiku a snaží se zabránit prohře tím, že se klání zcela vyhnou, když tým v rudém rozpustí ještě před příchodem na kolbiště.

Díky dělostřelecké přípravě před vlastním měřením sil létá často éterem slovo komunismus skloňované ve všech pádech. Je mu často přiřčen záporný emotivní náboj a zároveň je obsahově vyprázdněn. Občanovi je v majoritním počtu případů podsouván axiom, že komunismus je špatný, potažmo zločinný systém. V lepších případech, že je to systém neuskutečnitelný, rodící se pouze v myslích naivních snílků.

Zároveň se občan dozvídá takové perly, jako že podstata sociálního cítění je konzervativní.

Co je zločinného na beztřídní společnosti?

Za jakých podmínek může taková společnost existovat?

Tradiční komunistická ideologie vychází z předpokladu, že taková společnost vznikne díky lepší (altruistické) stránce člověka. Osobně nevěřím v tuto variantu, neboť lidé nejsou mravenci.

Člověk je spíš obecně vzato tvor egoistický a líný.

Položme si tedy otázku, zda by komunismu blížící se společnost mohla vzniknout i na základě těchto méně ušlechtilých lidských vlastností a pokud ano, za jakých podmínek.

Nejsem komunista a nemám nastudovánu teorii z pera klasiků, a proto jsem svoji úvahu opřel pouze komparativně o znalost reálných společenstev organismů fungujících na podobném principu a mně známých vědeckých faktů.

Mně známé podmínky umožňující vznik komunismu blížící se společnosti složené také z egoistických jedinců jsem shrnul do několika bodů:

1) Nikdo nesmí být anonymní (v případě, že není splněna podmínka 2) -- vezme-li se v úvahu, že každý člověk je v podstatě líný egoista, je zřejmé, že každý se bude snažit minimalizovat svůj energetický vklad do chodu společnosti a naopak vytěžit co nejvíc. Člověk, který toto začne skutečně realizovat, se stává vůči majoritní části společnosti parazitem a vážně narušuje její chod. Po svém odhalení se parazitující jedinec v anonymní společnosti přesune na jiné místo, kde ve své činnosti pokračuje. Ve společnosti neanonymní je jediným řešením společnost opustit nebo dodržovat její pravidla.

Člověk je prý podle výzkumů schopen dobře poznat a znát skupinu lidí o velikosti přibližně 100 osob. Tímto počtem je pak limitována fungující komunistická komunita. Zároveň je toto číslo naším dědictvím z prvobytně pospolné společnosti. Platnost této podmínky může potvrzovat úspěšné přežívání izraelských kibuců, což jsou v podstatě komunistická společenstva - počet členů těchto společenstev se pohybuje právě kolem stovky. Ale vzhledem k existenci velkoměst a vůbec počtu lidí na Zemi zdá se být tato varianta, jak dospět ke komunismu v současné době poněkud neschůdnou.

2) Podmínkou trvalé existence komunismu blížící se společnosti může být také minimalizace ceny zdroje energie, ať se již jedná o energii chápanou klasicky jako energii elektrickou pro osvětlení, teplo, pohon strojů atd. nebo energii ve formě vkladu lidským pracovníkem do výrobku.

Pokud dojde k objevu a otevření takového zdroje energie (příkladně jaderné fúze) a zároveň dojde k maximální automatizaci výroby, dojde k uvolnění obrovského počtu lidí z výrobního procesu, kteří již nikdy nebudou pro výrobu potřební a budou bez práce. Tito lidé ji již nikdy nenaleznou, neboť dojde k dostatečné saturaci trhu výrobky i bez nich. Toto platí v případě, že nedojde k prostorové expanzi lidstva nebo se nebude lidstvo snažit zahustit svoji populaci na Zemi nad nosnou kapacitu prostředí. Nosná kapacita prostředí se dá pravděpodobně ještě zvýšit, ale pouze na úkor destrukce dalších ekosystémů a omezení osobního prostoru. Což pro některé jedince pravděpodobně nebude problém. Slepice si na svoji klec také zvyknou. Pokud se ovšem lidé nebudou chtít podobat slepicím v drůbežárně, nárůst lidské populace se zastaví. Další zvyšování výroby a spotřeby nutné pro udržení stability v rámci kapitalistického systému pak nebude dávat smysl, případně bude další poptávka vyvolávána uměle. Ostatně tak se již často děje i dnes.

Pro výrobu nepotřební lidé by pak v rámci udržení sociálního smíru v kapitalistické společnosti stejně museli dostávat finanční podporu. Pokud by se tak nestalo, dostal by vážné trhliny pravicovými politiky tak často skloňovaný pojem humanita a nejspíš by následoval pogrom za pogromem.

V případě, že by tedy lidé dostávali trvale dostatečnou podporu, měli by spoustu volného času. Ne každý ovšem dovede využít svůj volný čas. Daleko lepší variantou by bylo zkrátit pracovní dobu a maximum lidí, kteří jsou toho alespoň v minimální míře schopní, raději uměle zaměstnat duševní prací, přestože by třeba nebyli tak efektivní jako špičkoví vědci. Vědecký vývoj a lidské poznání pak může kráčet kupředu o poznání rychleji.

Ostatně volného času se bojí i kapitalisté a účinně proti němu bojují. Důkazem je úbytek zájmových spolků a neschopnost lidí hájit společně svá práva. Vyčerpaní a vystrašení lidé nejsou schopni po práci investovat svoji energii na další frontě a raději si sednou do křesla a sledují, jak jim za jejich peníze chirurgicky vylepšení V. I. P. předvádějí své vnady.

Tyto dva body považuji za rozhodující, a rád bych je doplnil dalšími dvěma body o faktech, se kterými by v případě příchodu komunismu blížící se společnosti bylo dle mého mínění nutné počítat a řešit je:

3) Pro stabilní společnost je nutné nalézt a respektovat pomyslnou hranici nebo laťku potřeby soukromí. Téměř každý jedinec má potřebu mít své soukromí a mít něco, co je pouze jeho. Někdo má tuto potřebu menší, někdo větší a někdo absurdně hypertrofovanou. Pravděpodobně i ten nejkovanější komunista bude souhlasit s tím, že by chtěl mít právo na svůj dům a zahradu, kam nikdo bez jeho svolení nesmí vstoupit. Je ovšem nemožné, aby rozloha takového osobního prostoru byl např. celý les.

4) Udržení komunistické společnosti je možné jen při plném saturování hmotných potřeb občana. Člověk je od přírody naprogramován tak, aby hromadil zásoby. V případě, že by přišlo naplnění komunistické ideje, že všechno bude zadarmo, nutně to povede k tomu, že někteří jedinci začnou hromadit zásoby, tzv. křečkovat. Pokud trh nebude saturován dostatečně, vyvolá toto chování kolaps zásobovací sítě a potažmo i společnosti. Pokud zásobování bude stabilní, i křečkující občan své činnosti postupně zanechá, neboť jej nahromaděné zásoby začnou svazovat. I křečkování má totiž svůj smysl jen do určité výše, pak se již nevyplácí a pokud pokračuje, jedná se o patologický jev. Je ovšem nutné počítat s tím, že se takové chování vyskytne a zásobování přiměřeně naddimenzovat. Pokud zásobovací síť tento počáteční atak vydrží a zboží bude nadále dostupné, křečkování ztratí svůj smysl a hodnotu, protože nepřinese křečkujícímu občanovi valný užitek. Toto chování pak postupně vymizí neboť se nebude vyplácet. I zde se jedná o čistě egoistické hledisko a nikoli o lásku k bližnímu svému. Z předchozích řádek vyplývá, že počátek komunismu, pokud by taková eventualita nastala, by byl neefektivní a plýtvající. Přechod na tento systém by byl možný jen tehdy, bude-li k dispozici takové množství energie, že jí bude možné po nějaký čas bez obav plýtvat. Teprve časem se pak tento systém zefektivní. Osobně si však nedokáži představit, jak velká by musela být nadprodukce výrobků, aby toto množství dokázalo zcela vyčerpat i lidské křečky, protože hamižnost některých lidí je doslova neuvěřitelná a je otázkou, zda je vůbec možné vybudovat tak obrovské výrobní kapacity.

Několik vět na závěr:

Bez ohledu na jakékoli teorie již brzy musí přijít výrazné změny lidské společnosti. Současné ekonomické systémy jsou totiž založené na stále rostoucí lidské populaci a výrobní produkci, což není do budoucna udržitelné. Buď bude nalezena nová alternativa nebo dojde ke klasickému odvěkému řešení tohoto problému, a tím je válka, případně návrat k feudalismu.