12. 12. 2005
Hyundai: cui bono?Dobrý kapitalista je podle mne ten, který si zakládá na svém obecně dobrém jménu. Je snad firmě Hyundai jedno, že působí jako nemilosrdný dravec? Závěr nedělního střetu mezi Nečasem a Škromachem v Sedmičce na Nově patřil otázce, jak naložit se soukromými pozemky, na nichž má stát továrna firmy Hyundai. Tak jako v jiných kauzách nebylo ani zde patrné, co a proč který politik zastává. Nic mne neutvrzuje v tom, že ODS a ČSSD již ve skutečnosti voliče nepotřebují, neboť budou dál vládnout svorně ve velké koalici (což jim zaručuje neomezenou moc nad našimi penězi a též zcela nekontrolovatelné prorůstání politiky s policií, justicí a byznysem), tak, jako jejich hádky, ve kterých jde o změť argumentů, jimž třetí osoba nemůže de facto rozumět. |
Nejsem odpůrce globalizace, také chápu, že leckdy je třeba vyvlastnit soukromý majetek (za adekvátní, soudem posouzenou náhradu). Nicméně nemohu nikdy zapomenout na moudrost starých liberálních myslitelů, která praví, že každá moc má tendenci omezovat a ničit základní svobody, mezi něž patří i vlastnictví. Volný obchod neznamená neomezené právo velkých firem vzít si cokoli, na co si zamanou. Liberál musí být na straně malého vlastníka, který se odmítá vzdát svého pozemku (byť třeba jen proto, že tam prožil své dětství), proti mocnému investorovi -- a jestliže se přece jen rozhodne podpořit investora, tak jen pod tlakem racionální nezbytnosti a s hrozným skřípěním zubů. Dobrý kapitalista je podle mne ten, který si zakládá na svém obecně dobrém jménu. Je snad firmě Hyundai jedno, že působí jako nemilosrdný dravec? Ano, potřebujeme pracovní místa, potřebujeme investory, potřebujeme flexibilní, férové podnikatelské prostředí, které bude tuto zem svým dílem kultivovat. Nepotřebujeme vládu, která bude vůči mocným společnostem tak servilní, že její premiér vysloví možnost vytvoření zákona na jedno použití, lex Hyundai. Ano, potřebujeme systémové budování průmyslových zón, dobrou legislativu, jež zároveň vytvoří pružnou byrokracii a seriózní, nekorupční prostředí pro podnikatele, zároveň ale musí občany chránit před mocí kapitálu, ba ještě spíše před našimi vlastními politiky. Případ firmy Hyundai stejně jako kdysi případ firmy Philips (a takových případů je mnoho) je velmi podezřelý s ohledem na to, že o pozemcích se začíná jednat až nyní, kdy je konkrétní nabídka a tlak, kdy pozemky skupované pro tento účel mají náhle obrovskou cenu. Budování průmyslových zón má být přece dlouhodobou strategií, kdy město, kraj, stát nejprve vytvoří tu či onu zónu, vyřeší vše kolem ní, a teprve potom pro ni hledá investora. Je zásadní rozdíl mezi tím, když někdo kupuje pozemek pro neurčitého budoucího klienta a teprve zónu vytváří -- a když je tu již projevený zájem vlastníka miliard dolarů, jenž představuje velký korupční potenciál. Proč Hyundai nejde do Mošnova, kde je již dávno všechno připraveno? Proč se tam budovala průmyslová zóna, když má nyní stát vykupovat půdu, jejíž cena byla před nabídkou Korejců minimální a nyní razantně vzrostla? Nevlastní politici či jejich rodiny nebo přátelé pozemky v oné lokalitě? Latiníci učili klást si otázku: cui bono? Je jasné, že firmě Hyundai i nám občanům by nejvíce prospělo klidné, kultivované a zákonem dobře ošetřené vybudování továrny v předem vytvořené průmyslové zóně, avšak politici chápou veřejný zájem tak, že sami ze sebe udělají servilní ratlíky, z Korejců tvrdé kapitalistické dravce, z malých vlastníků půdy, kteří odmítají svůj majetek pustit (a majetek není definován jen nominální cenou, ale i osobním vztahem) zrádce veřejného zájmu a z nás občanů blbce. Proč to všechno? Kdo si na tom namastí kapsu? Cui bono, cui prodest? |