Podle průzkumu, který si ODS dala před časem vypracovat, a který hned na to umně interpretovala tak, aby nebylo hned jasné, že je to PR, jsou tato strana a její straníci příliš agresivní. Kromě toho jsou však údajně také profesionální, odborně disponovaní, cílevědomí, sebevědomí, schopni vládnout a kdoví co ještě. Kromě zmíněné agresivity, kterou lze omluvit sebevědomím a silnou motivací zachránit tuto zemi před kolapsem hospodářství, kolektivizací společnosti a před hrozbou komunismu vůbec, jsou to přece samé pozitivní vlastnosti, které za běžných okolností činí stranu v očích voličů vítěznou. Tak proč má ODS půl roku před volbami akcelerující ČSSD v patách a musí se třást o výsledek voleb a bát se zesměšnění, že dvakrát po sobě promrhala obrovský volební náskok?

O slávě a udatnosti českých politických komentátorů

Podle některých českých komentátorů z pravicově orientovaného tisku, kteří mají tu větší (MF Dnes) tu malinkou (Lidové noviny) možnost ovlivňovat veřejné mínění čtoucí části společnosti, tomu tak není. Tito komentátoři, mezi kterými bych chtěl na prvním místě jmenovat pány Komárka (reálně dominantní MF Dnes) a Plesla (reálně bezvýznamné Lidové noviny) mají zvláštní dar vedle informací, které jejich deníky běžně zveřejňují (konkrétně pravidelné statistiky o úspěšném dotahování ČSSD v předvolebních preferencích) tisknout politické komentáře, které tvrdí pravý opak. Oba dva komentátoři se totiž shodují na tom, že premiér Paroubek znamená pro ODS "dar z nebes", protože "nemá charisma".

Jakým způsobem takový komentátor filtruje realitu, že mu z ní nakonec nezbude vůbec nic, to je otázka...Dovolím si, čistě hypoteticky, uvést, že se jedná o případy, kdy je otcem myšlenky přání. Podstatou takového přání je pak snaha dosáhnout toho, aby si lidé mysleli totéž co komentátor. Novinář, který takovým způsobem ignoruje realitu, o níž informují jeho vlastní noviny a prezentují tyto informace jako seriozní zpravodajství (průzkumy veřejného mínění a politických preferencí), veřejně popírá, že by snad realita měla být respektována jako důvěryhodná. Podle vzoru "věřím pouze tomu, co si sám zmanipuluju" je to signál, že lidé, kteří média vytvářejí, jim sami nevěří. To musí být ale příšerná schizofrenie:).

Je až s podivem, že se ODS, optimisticky naladěná, odborně disponovaná a do budoucna nasměrovaná strana (jak o sobě tvrdí), k tomu s nezištnou podporou politických komentátorů nedokáže stále jednoznačně prosadit a závěrečné měsíce před volbami jí dochází dech. Podle komentátora Plesla je "v řadách Občanské demokratické strany naproti tomu pořád dost lidí disponujících slušnými analytickými schopnostmi, kteří umějí vidět, že Paroubek je pro tuto stranu darem z nebes."

Polemika s nesmyslem

Předložme poněkud jiný výklad. ODS uměla vždycky v opozici dobře křičet. Naučila se to od Zemanovy ČSSD, která dokázala svými emocionálními výlevy o spálené zemi přesvědčit velké procento lidí. Křičet na Vladimíra Špidlu bylo efektivní, protože on se bránil velmi staticky. Takže byl záhy ukřičen. V defenzivě byl po celou dobu svého "vladaření" také Stanislav Gross, který měl tak možnost dokázat, že není vůdčí typ, ale človíček, kterého zajímá spíše hmotné zajištění své rodiny. Proto se raději Stanislav Gross stal po odchodu z premiérské funkce právním koncipientem. Patrně po vzoru svého někdejšího stínového alternisty Ivana Langera.

Nová situace ale nastala s příchodem Jiřího Paroubka do funkce předsedy vlády. Jak se říká, každý najde svého mistra, a ODS jej našla v Jiřím Paroubkovi. Po jmenování nového premiéra, kterého z jeho předchozí funkce na pražském magistrátu a z role ministra pro místní rozvoj nikdo nedokázal odhadnout, spustila ODS svůj tradiční kravál s představou, že bude udržovat svůj mnohaprocentní náskok stejnou taktikou jako doposud.

Jenže pravicový světe div se, premiér Paroubek se taky ukázal jako řvoun par excellence a přešel do okamžité ofenzivy. A tak nastaly přesuny v substrátu demokracie, tedy ve voličstvu. Dušičky, které tak pečlivě sbírali komunisté po celou dobu defenzivní existence ČSSD, začal nový vůdce přetahovat zpět. Poměry v průzkumech veřejného mínění se začaly měnit.

Je téměř nezpochybnitelné, že se tak dělo na základě příchodu nového předsedy vlády. Paroubek neoslnil zemanovskou intelektualitou, ale svým vlastním stylem. Jestli v něčem skutečně Jiří Paroubek Miloše Zemana připomíná, pak je to jeho sebedůvěra, kterou ani Špidla, ani Gross nemají. Opozici od počátku přeřvává takovým způsobem, že mu neublížil ani Czechtek, ani Unipetrol. Paroubkova popularita (navzdory nepřátelskému vztahu k lidem oblíbenému prezidentu!) roste a Paroubek je snad jediným polistopadovým premiérem, jehož popularita měla s nástupem do funkce vzrůstající tendenci. A navíc, jak vzrůstající!

Čechům prostě moc nevadí, když se politik chová jako demagog, hlavní je, že v něm cítí autoritu. To mají společné premiér i prezident. Zpočátku se přeřvával Paroubek s ODS sám. Teď před volbami už na to má svého hafana, a podle všeho si vybral takového, kterému nelze upřít houževnatost. Paroubek si vzal z taktických důvodů volno a s ODS se nyní přeřvává Rath, kterému to jde rozhodně velmi dobře. Ačkoli se nepředpokládá, že by v Praze ODS prohrála, bude tam Rath znamenat daleko větší šanci pro ČSSD získat nějaká procenta, než kdyby vzali jedničku pražské kandidátky Martin Jahn nebo Pavel Telička. Navíc, když jedničkou v Praze bude předseda ODS Topolánek...

Prázdný a falešný vůdce

Je pravděpodobné, že ODS ještě nedosáhla svého kulminačního bodu a že její preference ještě mohou dál růst, pokud voliči skutečně věří tomu, že ODS je -- až na trochu té arogance -- skvělou a jedinou volitelnou politickou stranou. ODS se snaží dělat zjevně maximum, aby tomu lidé skutečně věřili. Měla by se tedy v nějakém průzkumu veřejného mínění dotázat, co lidé považují za největší brzdu ODS. Pravděpodobně se dozví, že největším retardérem na cestě k volebnímu úspěchu je sám předseda, bodrý Mirek Topolánek.

Už několikrát zazněly narážky na to, že Topolánek není skutečným politickým vůdcem, což bylo díky jedné sms jasné v podstatě ode dne, kdy se stal předsedou ODS. I proto je nyní zcela otevřeně zpochybňována jeho schopnost zastávat premiérskou funkci, což je prapodivný profil stále nejsilnějšího kandidáta na premiéra. Nutno dodat, že oprávněně.

Je doposud těžko vysvětlitelné, že ODS, která se chlubí svou odborností a profesionalitou, vede člověk, který za sebou žádné odborné nebo profesionální úspěchy nemá. Pro současného předsedu ODS není "velká" politika sférou, do které by se posunul po dosažení úspěchů v nějaké odborně zaměřené činnosti, a neposunuly ho tam ani případné kvalifikační úspěchy v regionální politické přípravce.

V obojím byl až do svého senátorství (což také není zrovna běžná pozice pro kandidáta na stranického a volebního lídra) bezvýznamný. Neměl za sebou dokonce ani žádnou významnou stranickou funkci.

Nejjednodušším vysvětlením proto zůstává, že se stal předsedou ODS ze stejných důvodů, jako se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ Miloš Jakeš -- jejich společným předpokladem bylo, že nikomu nevadili.

Ostatně Topolánkovo předsednictví je výmluvné. Podle vývoje preferencí voličů je patrné, že jeho osoba pro ně neměla doposud velký význam. Nárůst preferencí ODS během předchozího volebního období byl způsoben hlavně dezorientovanou politikou ČSSD během éry Vladimíra Špidly a hlavně Stanislava Grosse, a jistě také tím, že se původní předseda a zakladatel se přesunul díky hlasům "národní fronty" na Pražský hrad, kde působí zejména jako čestný předseda ODS (snaha skamarádit ODS a KDU-ČSL před nadcházejícími volbami mluví za své).

Odstup od ČSSD byl dán zejména tím, že v české společnosti je velké procento voličů, kteří jsou schopni přesouvat se mezi ČSSD a KSČM. To je samo o sobě zajímavé (už z hlediska možné tolerance koaliční spolupráce obou stran od jejich voličů) a navíc to dokazuje, že ČSSD je schopna tento stav regulovat nezávisle na preferencích nejsilnější opoziční strany.

Ta evidentně není schopna posbírat ty hlasy, které by preferovaly silnou pravicovou stranu, kdyby v ní měli důvěru. Přitom je současná pozice ODS na pravé straně politického spektra dominantní, kdežto nalevo bojují o velkou část voličů dvě strany.

Boj mezi ODS a ČSSD o vítěze voleb se povede právě o to, kdo dokáže aktivizovat více líných voličů. V tomto ohledu působí absence skutečného vůdce jako velký handicap. ČSSD už ví, jaké to je, když po silném vůdci přijde slabý. Její znovuzrození po příchodu Jiřího Paroubka je zároveň výstižným příkladem toho, jakou moc může politický vůdce mít.

V ODS si to patrně neuvědomují, protože jdou do voleb s mnohostranně limitovaným lídrem, který má v předvolebním boji problémy s tím, že se mu nedaří obhájit ani svou nominaci. ODS by přitom skutečně mohla najít takové kandidáty na vůdčí pozici, kteří by mohli přinést straně i něco víc než kamarádství s Jardou Jágrem a péči medálního pucfleka.

Napadají mě dva takoví. Prvním z nich je Pavel Bém. Předpolitická kariéra primátora Prahy je skutečně daleko lepším vysvědčením než v případě současného předsedy. Když se k tomu připojí náklonnost ze strany čestného předsedy ODS a osobní úspěchy v regionální politice, nelze si nepoložit otázku, na co si strana "odborníků" takový klenot šetří v době, kdy je ho nejvíce potřeba.

Druhý už nepochází z vedení ODS a je jím Evžen Tošenovský. Po odchodu Václava Klause to byl nejvíce zmiňovaný kandidát na předsedu ODS, ale jeho svázanost s ostravským regionem a slabá pozice v Praze jej diskvalifikovala. Přesto se jedná o člověka, který je ceněn napříč politickým spektrem a který dokázal prosadit ODS v kraji těžkého průmyslu, kde by se dala po útlumu z devadesátých let čekat silná vazba na komunisty nebo alespoň více levicové naladění voličů. Jeho dlouhodobé výsledky v Ostravě, kde byl primátorem, a nyní v Moravskoslezském kraji jsou všeobecně uznávány a autorita takového typu by pro ODS znamenala daleko lepší tvář než osobním mediálním maskérem vytvořená postava Mirka Topolánka. Ta je totiž v okamžiku, kdy ČSSD získává v osobě Jiřího Paroubka svou kontroverzní, leč nezpochybnitelnou tvář, považována za falešnou a prázdnou. Jak alibisticky teď působí výzva Václava Klause, aby ODS zůstala jednotnou...

ODS v čele s Topolánkem nikdy nemůže docílit dostatečné důvěry voličů, že se skutečně jedná o stranu odborníků a profesionálů. Proto tedy nemůže využít svůj potenciál. Nic takového předseda ODS nereprezentuje a navíc není ani "dostatečným" politikem.

Ale třeba se mýlím, ve skutečnosti je Topolánek daleko populárnější a lepší politik než Paroubek, Paroubek je pro ODS darem a komentátor Lidových novin má pravdu...:)