O tom, jak Václav Klaus myslel tohle nebo tamto, se vedou spory stále. Ponechme tedy citát o opulentním životě imaginární dekonstrukci, protože stejně jako mnohé další takové jsou skutečně interpretovatelné různě, v čemž spočívá jejich banalita. Osobně myslím, že K. R. Popper obohatil filosofii (a hlavně filosofii vědy) důležitějšími myšlenkami.

Ačkoli se Václav Klaus snaží důrazně argumentovat, svou vehemencí do jisté míry jen potvrzuje to, co je mu vytýkáno. Krátce: argumentem "za vším stojí člověk" odmítá vůdčí roli peněz ve vědě a užívá dalšího Popperova přirovnání mezi big science bohatou na peníze a great science bohatou na myšlenky. Pravděpodobně je to myšleno tak, že člověk -- vědec má mít na vědomí daleko vyšší cíle, než jsou peníze a sice vědu samotnou.

Vidím jakýsi vztah mezi big science a great science. Stačí porovnat jednotlivé země světa podle produktivity jejich vědecké činnosti a pak se snažit odhalit ten kauzální vztah, o němž mluví prezident s takovým despektem. Tedy znázornit rozdíl v tom, jak vědu finančně podporují země vědecky nejúspěšnější a jak ty, které jsou vědecky pasivní. Jen tak, bez jakéhokoli dlouhého přemýšlení.

Na globálním trhu, jehož součástí jsou i vědci, pak nemusí vždy stačit vědcova pokora a skromnost, na kterou prezident nepřímo apeluje. Dobří vědci jsou a budou na tomto trhu přitahováni tam, kde budou mít zajištěny dobré podmínky pro vědeckou produkci, klidně jakkoli definovanou, a nepochybně také tam, kde budou dostatečně uspokojovány jejich nevědecké potřeby. Takové chování je přece tržní.

Děje se tak proto, že už nežijeme v devatenáctém století. Václav Klaus si to plně uvědomuje a s vědeckými koncepty tohoto století nechce být spojován. Představme si tedy celostní koncept Václava Klause jeho slovy:

"Pokusme se vytvořit natolik funkční a ekonomicky vyspělou společnost, aby bylo na vědu peněz dost. Pokusme se přestat plýtvat a ušetřené prostředky dejme vědcům. Pokusme se nadměrnými regulacemi nesvazovat život lidí ani ekonomiku. I věda tím bude svobodnější."

Bez jakýchkoli historických charakteristik, k tomuto konceptu se výborně hodí ve filosofii často užívané přísloví o zapřahání vozu před koně. Věda skutečně během několika posledních staletí přerostla v tažnou sílu a dnes je to defacto ona, která umožňuje nejen "funkční a ekonomicky vyspělou společnost", ale existenci globálního světa vůbec.

Takže nikoli ušetřete a dejte vědcům, ale dejte vědcům, aby vynalezli, jak ušetřit. Tolik jeden z obecných poznatků o vědě. Životy lidí i ekonomika této společnosti jsou na vědě přímo závislé a svazovat je určitě budou regulace ve vědě. Konečně, úkolem vědy není vytvářet svobodný prostor, ale objevovat nové zákonitosti a principy, na jejichž základě se rozšiřuje teoretické poznání a v aplikované formě praktická dovednost v nakládání se světem.

Odkazuje-li prezident v otázkách inovací na Schumpeterovu ekonomickou teorii, pak věda je tím nástrojem, který inovaci umožňuje. A má-li být snad věda od něčeho osvobozena, pak leda od zhoubných ideologií.

V jednom panuje shoda. Věda je tu pro společnost, nikoli společnost pro vědu. Je ale nutné dohodnout se na tom, zda-li je věda vozem či koněm. Jinde už se dohodli, ale jak je vidět na vývoji v posledních staletích, bez delšího přemýšlení to asi nepůjde.

Nakonec ještě prezident vyslovil přání, aby vážně vyslovované názory nebyly karikovány. Snad bychom se tedy měli zamyslet, co jiného než vážně myšlené názory by mělo být předmětem karikatury. Notabene, když prezident sám s velkou chutí a často karikuje vážně míněné názory svých oponentů. Například o vážně míněných názorech ministra zahraničí Cyrila Svobody prohlásil, že "to snad vymyslela PR agentura EU". Je karikatura vážně míněných názorů nějakou zvláštní pravomocí prezidenta?

Ať už je tedy prezidentův požadavek jakkoli neoprávněný, s touto kritikou by přece jen mohl být spokojen.