Minulou sobotu přislíbili ministři financí ze sedmi průmyslových zemí (Rusko pozváno nebylo), že zruší dluhy, které nejchudší země světa mají u Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.

Škoda, míní autor, že nikdo nepoukázal na skutečnost, že většina těchto dluhů neměla vůbec vzniknout, protože Světová banka a MMF neměly morální právo poskytovat tyto peníze zkorumpovaným africkým diktátorům. Škoda, že nikdo nepoukáže na to, že v důsledku rozkradených přírodních zdrojů, rozkradených pracovních sil a nyní i v důsledku škod způsobených podnebnými změnami dluží bohaté země chudým zemím daleko více, než kolik dluží chudé země zemím bohatým. Některé chudé země splácejí daleko víc za své dluhy Západu, než kolik investují do svého zdravotnictví a školského systému.

V druhém odstavci zprávy západních ministrů financí týkající se příslibu zrušit dluhy chudých afrických zemí se praví, že rozvojové země musejí "odstranit korupci, posílit rozvoj soukromého sektoru" a odstranit "překážky bránící soukromým investicím, domácím i zahraničním".

Teoreticky je chvályhodné, že Západ požaduje, aby africké země skoncovaly s korupcí. V praxi však Západu nikdy nebránilo, aby poskytoval peníze zkorumpovaným režimům: Západ dal obrovské množství peněz Mobutumu, Suhartovi, Marcosovi, Moiovi a množstvím dalších podvodníků. Paul Kagame ve Rwandě či Yoweri Museveni v Ugandě způsobili obrovské utrpení a jsou odpovědni za velkou míru korupce, země skupiny G8 o nich opakovaně hovoří jako o vládcích, kteří "vládnou dobře". Jejich armády, jak to dokázalo OSN, jsou většinou odpovědny za rozklad východních částí Demokratické republiky Kongo, který si dosud vyžádal 4 miliony lidských životů. Tyto armády se zároveň zmocnily přírodních zdrojů v hodnotě mnoha miliard dolarů. Avšak Británie, která pořádá nadcházející summit skupiny G8, je hlavním bilaterálním finančníkem těchto vládců. Dosud Británie odmítá požadovat stažení těchto armád z Konga jako podmínku, bez níž by těmto africkým vládcům byla odepřena zahraniční pomoc.

Jde totiž o to, že Kagame poskytuje západním zemím surovinové zdroje, které potřebujeme na výrobu mobilních telefonů a počítačů - jde o zdroje, které jeho vojska ukradla v Kongu. Když západní vedoucí představitelé hovoří o tom, že je nějaká země "zkorumpovaná", mají tím na mysli, že její politikové nedělají přesně to, co Západ chce.

Naproti tomu skutečná korupce se toleruje a dokonce i povzbuzuje. Pětadvacet zemí dosud ratifikovalo konvenci OSN proti korupci - žádná z nich není členem skupiny G8. Proč? Protože západní korporace mají z korupce velký užitek. Britské firmy mají možnost legálně podplácet vlády v Africe, pokud to provádějí prostřednictvím poboček v (hluboce zkorumpovaném) daňovém ráji na ostrově Jersey.

Představa, že západní vlády chtějí v Africe omezovat korupci, je směšná. Aby získala finanční pomoc Světové banky, Uganda ("vzorný klient Západu") byla donucena zprivatizovat většinu svých státních podniků předtím, než měla možnost jakkoliv regulovat jejich prodej. Prodej státních podniků, který měl přinést zisk v hodnotě půl miliardy dolarů, přinesl zisk pouhé dva miliony dolarů. Ostatní rozkradli vládní úředníci. Světová banka nicméně dále požaduje - má-li Uganda dostat možnost odepsat své dluhy - aby ugandská vláda zprivatizovala ještě ugandské vodárny, zemědělské služby a komerční banku, opět bez řádné finanční regulace.

Potíž je, že "podmínky" skupiny G8 jen předstírají, že odstraňují korupci, ve skutečnosti ale jen zasahují do suverenity jednotlivých chudých zemí. Když hovoří západní ministři financí o "dobré správě" a o "odstraňování překážek soukromým investicím", to, co mají na mysli, je komercionalizace, privatizace a a liberalizace obchodu a plynutí kapitálu: nové příležitosti pro západní peníze.

Vezměme si příklad jen Ugandy. Koncem osmdesátých let jí vnutily MMF a Světová banka, aby občanům účtovala "uživatelské poplatky" za zdravotnictví a za základní školství, a to proto, aby vznikly nové trhy pro soukromý kapitál. Děti, zejména dívky, téměř úplně přestaly chodit do školy. Rozložilo se také skoro úplně zdravotnictví, zejména na venkově. V úsilí zabránit možné revoluci znovu zavedl Museveni v roce 1997 základní školství zadarmo a v roce 2001 základní zdravotnictví zadarmo. Počet žáků ve školách rázem stoupl z 2,5 milionu na 6 milionů. Počet ambulantních pacientů ve zdravotnictví se zdvojnásobil. Světová banka a MMF - které ovládá skupina G8 - doslova zuřily. V dubnu 2001 zdůraznil šéf Světové banky, že v důsledku změn v ugandské politice je nyní ugandské ministerstvo zdravotnictví považováno za "špatnou investici".

Existuje jasný střet zájmů, pokračuje autor. Vlády skupiny G8 tvrdí, že chtějí pomáhat chudým zemím, aby se úspěšně rozvíjely. Avšak mají obrovský zájem na tom, aby se tyto země rozvíjely neúspěšně a aby se západní společnosti mohly zmocnit jejich veřejných služeb a přírodních zdrojů za pakatel. Podmínky, které Západ vnucuje chudým zemím, je drží na krátkém řetězu.

Hospodářský pokrok chudých zemí mají monitorovat právě Světová banka a MMF. Jenže to jsou právě organizace, v jejichž vlastním zájmu je, aby došlo k oddlužování chudých zemí co nejpomaleji.

Podrobnosti v angličtině ZDE