Události několika posledních měsíců mě donutily dát si vážnou otázku: investovat či neinvestovat do podniku, který se podle všech ekonomických ukazatelů řítí do jistého bankrotu? Zabývat se touto situací mě nijak zvlášť netěší. Tedy, mám-li být opravdu upřímný, tak jsem celou situací dokonce přímo zhnusen... Pro pochopení věci předložím pár nudných údajů, které vše osvětlí.

Tak například před 14 dny se mi uprostřed dopravní špičky v centru Prahy vysypala převodovka služebního vozu, kromě toho po odtlačení vozu bokem zůstala v hlavním jízdním pruhu metr krát metr velká olejová skvrna. Po hodině telefonování (2x s městskou policií a 3x s hasiči z Prahy 1 a Prahy 2) se ráčila dostavit zásahová jednotka nakrknutých šesti mužů v helmách, s vozem s výsuvným žebříkem a s pytlem speciální směsi, která olej pohltila.

Než si pro mě přijeli z mého mimopražského servisu s přívěsem, stál jsem čtyři hodinky u chodníku, s autem poněkud šikmo postaveným a zčásti zasahujícím do jízdního pruhu. Za tu dobu kolem mě 8x projelo auto policie ČR. Ani jednou nezastavilo a nikdo se nepřišel zeptat, jestli nemám problém a nepotřebuji pomoci.

Jediný, kdo mi nabídl pomoc, byl německý turista. Ten však, na rozdíl od předchozích zmíněných, nežádá po české vládě zvýšení svého měsíčního příjmu do výše dvojnásobku průměrného platu.

Posuňme se dál: za posledních 15 let vznikla celá řada paskvilních zákonů, které buzerovaly a postihovaly především slušné občany, kteří se neumějí bránit, zatímco grázlové se vždycky dokázali vyvléknout. Tvůrci zákonů teď uvažují o tom, jak si vyplatit letos 13. a 14. platy. Za co? Za tak mizernou práci, kterou odvedli?

Management jedné polostátní firmy si chce vyplatit "motivační" miliony, zatímco desetitisíce lidí žijí z podpory v nezaměstnanosti, protože přišly o práci. Řada z těchto dnes nezaměstnaných tuto firmu subvencovala prostřednictvím svých daní...

Banky už léta nezodpovědně půjčují -- ne poctivým podnikatelům, nýbrž kdykoli a komukoli, hlavně kamarádům svých kamarádů. Požadovaná suma, abyste nebyli kontrolováni, musí být co nejvyšší. A vaše věrohodnost co nejnižší. Tyto banky dokolečka žádají, aby někdo zacvakal jejich nezodpovědnost. Případně banka vyhlásí bankrot a její ředitel odejde do nějaké vysoké politické funkce.

Některé obce nemají pár set tisíc korun na zaplacení kvalitně fungující školy a jejího personálu, zatímco pár desítek milionů na vydláždění jednoho náměstí se vždycky někde najde.

Na jistém ministerstvu nejsou peníze na tolik potřebná hřiště pro děti a mládež, zatímco se našel nějaký ten milionek, kterým bylo možno subvencovat největší, nejhloupější a zcela zbytečnou hokejovou halu, kterou stavěla jedna z nejbohatších firem u nás.

Rodiny, které se poctivě starají o vlastní děti, se soustavně propadají v sociální síti hlouběji a hlouběji (oni tou sítí vlastně už dávno propadly, takže jde spíše o trvalé klesání ke dnu...), zatímco jisté ministerstvo mrhá kde se dá, zejména v masových zařízeních, kam své děti naopak odkládají nezodpovědní rodiče.

Mnohé fondy, které byly založeny za účelem lepšího bydlení těch, kdo do nich s důvěrou vložily peníze, posloužily svým top managerům k jejich lepšímu bydlení kdesi v zahraničí. Zatímco důvěřivcům zbyly oči pro pláč a soudy s tím prý nic nezmohou. A promlčecí lhůta 10 let je tak uboze krátká, aby se něco stihlo...

Městští strážníci asistují revizorům v Metru při vybírání stokorunové pokuty, zatímco za jejich zády mafiáni okrádají našince a cizince a způsobují stomilionové škody. A také to, že se řada cizinců k nám již nikdy po takové zkušenosti nevrátí.

Tabákové koncerny si nějakým trikem koupily politiky, aby cílenou reklamou ke svým cigaretám navždy připoutaly mladé lidi, abychom my, kdo nekouříme, financovali léčbu jejich rakoviny plic. Zdravotní pojišťovny vybírají peníze, aby za ně stavěly mramorové paláce a jejich top management si vyplácel milionové odměny. Česká veřejnost zatím pořádá týden co týden sbírku na základní vybavení chátrajících nemocnic a základní péči na své nemocné děti a handicapované občany...

A mohl bych pokračovat libovolně dlouho. Ale myslím si, že není potřeba, protože každý soudný člověk ví, o čem mluvím.

Firma jménem ČESKÁ REPUBLIKA je dlouhodobě nemocná a umírá na zbytečné dluhy, neschopnost těch, kdo ji vedou a nenažranost darebáků.

A protože nejenom já jsem jejím akcionářem a klientem, nýbrž každý z vás, kdo čte tyto řádky, měli bychom společně něco podniknout, abychom tuto firmu zachránili, dá-li se to ještě vůbec...

Myslím, že je nejvyšší čas, aby se změnil systém voleb, který si "předplatili" jistí politici a upravili si zákony tak, aby se mezi ně nedostal nikdo jiný, než přátelé jejich přátel.

Je možná poslední příležitost, aby se na zodpovědná místa dostali zodpovědní občané, kteří nebudou myslet jen na vlastní kapsy. Potřebujeme vládu zkušených, transparentních, poctivých a zodpovědných odborníků, kteří se alespoň pokusí firmu zachránit. Dřív, než dopadne jako jedna latinskoamerická firma jménem Argentina...

Asi nás to bude stát nepříjemné oběti -- především na našem pohodlí a životní úrovni. Jenže ta bude tak jako tak klesat. Jde jen o to, zda trvale a zvrátí se nakonec v lidské oběti, a nebo poklesne, aby po čase začala pomalu stoupat vzhůru.

Byl bych rád, kdyby ti, kdo nás povedou, byli v osobních obětech vzory a ukázali nám svou obětavost pro dobro věci. Vypočítavé upřímnosti nevěřím. Znám totiž lidské (potažmo české) dějiny.

Je potřeba zvednout hozenou rukavici a říci: "Přátelé, tahle firma je v opravdovém průseru, ale ještě je šance ji zachránit. Kdo jde do toho s námi?"

P. S.

Tento text vznikl v listopadu minulého roku. Myslím, že na něm nemusím nic měnit. Dodal bych jenom to, že je potřeba se vrátit jednak k naději, že při dobré vůli jdou věci skutečně změnit, a za druhé k tolik nepopulárnímu slovnímu spojení "morální zásady". To všechno ale asi nepůjde, dokud jako nejvyšší měřítko dobra bude každý jeden z nás považovat sám sebe...