3. 1. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 1. 2005

Císařova nahota: Klausův novoroční projev

Dozvědět se na Nový rok, že se vedle nadjezdů postavily i podjezdy, je samo o sobě skvělé. Proč ale Klaus posluchače uzemňuje konstatováním, že taková věc "lidské štěstí nezvyšuje"?

Rozhodl jsem se podpořit záměr BL psát o věcech, o nichž se jinak nemluví, a okomentoval jsem Klausův novoroční projev. Všiml jsem si totiž, že ostatní sdělovací prostředky neměly odvahu zmínit císařovu nahotu a považují jej za dobrý.

Vážení a milí spoluobčané,

rok 2004 sice skončil teprve před několika hodinami, ale už teď je minulostí.

To je vskutku objev!

V průběhu včerejší noci jsme si ho jistě nechali proběhnout před očima. Za něco jsme se pochválili, ale za něco jsme na sebe pyšní nebyli. Z něčeho máme velikou radost, něčeho je nám naopak moc líto. Pro některé z nás to byl nejkrásnější rok života, pro jiné ten nejhorší.

President zde tvůrčím způsobem rozvinul Werichovo "každej jsme nějakej" případně burianovské "já neříkám tak ani tak, kdo se ve mně vyzná". Budiž oceněno, že jen ve čtyřech větách.

Díky těmto velmi odlišným osobním prožitkům se naše hodnocení právě skončeného roku liší.

Další zásadní pozorování!

Dělíme se na optimisty a pesimisty, na ty s věčně rozesmátou tváří a na škarohlídy, na úspěšné a neúspěšné. Nenechme to tak.

Výše uvedené dvě věty jsou perlami, které budou sociologové a psychologové jistě dlouho studovat. Představme si například, že úspěšně pokorného pesimistu s věčně rozesmátou tváří, můžeme, "když to tak nenecháme", přetvořit na nepokorného, zachmuřeného, optimistického škarohlída.

Ať ti první zkusí nebýt nepokorní a těm druhým ať podají pomocnou ruku.

Dvojitý zápor (nebýt nepokorný) je pokusem ukázat, že i tento president vládne češtinou. Výsledek je bohužel zpochybněn nejistotou, kdo má komu podat pomocnou ruku.

Nedopusťme, aby mezi jedněmi a druhými vznikl příkop, který by nás rozděloval. Nenechme si nikým vzít tu poměrně vysokou míru jednoty, která u nás - až dosud - převažovala nad - také stále přítomnou - nevraživostí, nepřejícností a závistí.

Klaus zde důvtipně maskuje drobný útok na EU - tedy "nenechat si nikým vzít" -moralistickým odkazem na nevraživost, nepřejícnost a závist.

Pro Českou republiku jako celek to byl rok, který z vývoje posledních let nijak výrazně nevybočil, a to ani v dobrém, ani ve špatném. Ekonomika rostla - v současných evropských poměrech - tempem solidním, nicméně nedostatečným na to, abychom se v dohledné době přiblížili výkonnosti a bohatství zemí západní Evropy.

Dohnat a pokud možno předehnat je známý mýtus. Pesimista ovšem může namítnout, že jakmile se přiblížíme bohaté západní Evropě, přesunou investoři výrobu od nás do levnějších zemí (nebo v krajních případech do svých vlastních).

Nezaměstnanost sice nerostla, ale - zejména v některých regionech - je stále neúnosně vysoká. Růst cen se naopak trochu zrychlil a bylo by nedobré, aby toto zrychlování pokračovalo. Přes opakované sliby politiků jsme neuvedli do pořádku naše státní finance a kupředu jsme se nepohnuli ani v tolik potřebných reformách zdravotní péče a penzijního systému.

Slib uvést státní finance do pořádku je formou předstírání, že politik má na něco vliv. V Česku je to o to komplikovanější, že teď chybějí peníze, které Klausova privatizace umožnila prošustrovat. Jistě, vláda měla určitý prostor k manévrování -- mohla například dát přednost vzdělání před Gripeny -- ale jinak je v koutě, protože jediné na co se dá sáhnout, jsou sociální programy včetně lékařské péče a penzí.

Méně se nás rodí, než umírá, což některé z nás trápí, ale neměli bychom z toho znervóznět a neměli bychom svolit k tomu, aby se v tom stát pokoušel něco krátkozrace líbivého dělat.

Je škoda, že Klaus nevysvětlil pojem "krátkozrace líbivé (opatření)". Nejspíš mu šlo o slib podpory rodin s dětmi, což stojí peníze v první řadě. Z hlediska katolické církve je takovým řešením potlačení antikoncepce. Jinou možností je posunout televizní zpravodajství za půlnoc a čas, kdy je ještě divák při silách, vyplnit eroticky inspirujícími programy.

V loňském roce se v naší zemi vybudovalo mnoho věcí, postavily se nové silnice, nadjezdy a podjezdy, obytné domy a supermarkety, školy i hotely, což je jistě dobře, ale my neméně dobře víme, že to - samo o sobě - lidské štěstí nezvyšuje.

Dozvědět se na Nový rok, že se vedle nadjezdů postavily i podjezdy, je samo o sobě skvělé. Proč ale Klaus posluchače uzemňuje konstatováním, že taková věc "lidské štěstí nezvyšuje"?

Jako již standardní evropská země jsme se stali členy Evropské unie. Protože jsme se na to dlouho připravovali, sám 1. květen se pro naše životy nestal žádným viditelným předělem. Probíhající změny, a nejsou malé, byly a jsou plynulé. Leckdy je proto ani nevnímáme, ale vědomi bychom si jich být měli. Týkají se nás.

President se zde stává náročným. Vybízí občana, aby ve vlastním zájmu sledoval takměř nepostřehnutelné změny, které týž ani nemůže ovlivnit.

V žádných ze tří letošních voleb nepřevýšila voličská účast 30 procent. Voliči nám tím naznačili, jaký význam a sílu dávají svému vlastnímu hlasu a řekli nám tím i o tom, co si myslí o institucích, kterých se tyto volby týkaly. I tak ale výsledky voleb ukázaly na rostoucí sílu parlamentní opozice a na problémy některých stran současné vládní koalice.

Předchozí a následující odstavce neříkají víc, než že Klaus není žádný politolog. Nízká účast ve volbách je především důkazem toho, že si volič uvědomil, co s jeho hlasem udělali politikové.

Ve volbách do Evropského parlamentu voliči vybrali nejenom 24 prvních poslanců, vyslaných z naší země po téměř celém století opět do ciziny (posledními před nimi to byli naši zástupci ve vídeňském sněmu), ale nepřímo vyvolali i dílčí změnu naší vlády a zejména výměnu na postu jejího předsedy.

Volba třetiny nových senátorů změnila rozložení sil v horní komoře našeho parlamentu a díky tomu máme nového druhého nejvyššího ústavního činitele naší země.

Krajské volby poukázaly na rostoucí sílu krajů v naší zemi a ve většině případů vedly k potvrzení pozice dosavadních hejtmanů i dosavadních krajských koalic. Voliči nám sdělili, že si v krajích žádnou zásadní politickou změnu nepřejí.

Podíváme-li se za naše hranice, je zřejmé, že rok 2004 klid a mír ve světě nenastolil a že nás nezbavil hrozby mezinárodního terorismu. Nedošlo také k ukončení válečného stavu v Iráku. Byli jsme naopak svědky nových případů lidmi způsobeného lidského utrpení, zejména v Súdánu a v ruském Beslanu. V posledních dnech roku nám v jihovýchodní Asii příroda opět ukázala jakou má nad námi moc a jakou nezměrnou lidskou tragédii dokáže rozpoutat.

Klaus zde odvážně nesouhlasí s vládou USA. Ta považuje Irák za osvobozený a pokračující boje nikoli za válku, ale za akce zbývajících skupin teroristů, kteří nenávidí na tancích přivezenou svobodu. Když už si chtěl Klaus rýpnout, mohl zmínit devastaci dvěsetětisícového města Fallúdža, tedy tragedii vskutku světového formátu.

I v naší zemi jsme prožili věci, ze kterých nemůžeme mít jenom radost. Patří mezi ně zhrubnutí a zvyšující se povrchnost naší veřejné diskuse, stále větší počet pokusů o personální diskreditaci politických rivalů na úkor úsilí o vítězství ve věcném sporu, blamáž s trojím jmenováním našeho kandidáta na funkci evropského komisaře, vpád moderní techniky (a lidí za ní schovaných) do našeho soukromí prostřednictvím odposlechů telefonních rozhovorů a navíc úniky jejich obsahu do médií. Z toho všeho vycházejme při pohledu na rok příští.

To je další skrytá narážka na USA. Diskreditace politických rivalů, odposlechy, úniky informací do medií, to jsou všechno metody hojně používané v zemi, kde zítřek nastává, až když je u nás už včera.

Rok 2005 se nesmí stát rokem bezejmenným a bezobsažným. Nesmí zůstat rokem, o kterém si za 365 dní řekneme, že prostě uplynul. Všichni ti, kteří mají ideály, mají názory a mají vize, kteří v ně skutečně věří, kteří jsou v cestě za nimi schopni přinést i osobní oběť a kteří nezaujímají jen účelové postoje, se musí pokusit přispět k nalezení cesty vpřed.

Na tomto místě mohl Klaus přihodit větu začínajíci "Já se například pokusím ...."

Naše demokracie je již patnáctiletá a stojí na prahu své dospělosti. Važme si toho. Važme si možností, které nám nabízí. Važme si svobodných voleb a svobodné soutěže politických stran.

Zde se nabízelo místo pro silné chlapácké slovo: jen ji nepokurvit. Důvod, proč je Klaus nepoužil, vyplývá z kontextu jeho projevu: již se stalo.

Pěstujme i všechny další formy lidského a občanského spolčování, protože jsou nepostradatelnou součástí systému založeného na regulérní soutěži politických stran. Nezapomínejme ale na to, že se nemohou stát jeho náhražkou.

Drobná narážka na Havlovu občanskou společnost

Nechť jsou předmětem našeho snažení obyčejné, lidské, konzervativní, trochu tradicionalistické, a proto neideologické cíle. Zdůrazněme úctu k rodině, dětem a stáří. V tom má každý z nás téměř neomezený prostor k projevení své odpovědnosti. Je to opravdu jen na nás.

Klaus buď neví nebo raději nezdůrazňuje, že konzervativní a tradicionalistické cíle se dávno staly cíly ideologickými.

Stát není ani správcem, ani majitelem lidských životů. Jejich správci a majiteli jsme my sami. Nechme také stranou mesiášské, spasitelské postoje. Nechtějme vytvořit "nového člověka".

To zní vskutku krásně. Potíž je v tom, že stát jsme my všichni a že jedinec z něj nemůže vystoupit, protože nemá kam.

Chtějme maximum svobody pro autentické chování každého z nás, se všemi našimi nedokonalostmi. Učme se rozlišovat mezi kritikou a kverulantstvím. Važme si toho, co u nás lidé dokázali. To by měl uznat i ten, kdo by řadu věcí udělal jinak, a třeba i lépe.

Prezident se zde zapletl do havlovské rétoriky -- možná v sebeobraně (privatizace).

Od demokraticky zvolených představitelů vlády, parlamentu i regionálních a místních zastupitelstev v roce 2005 chtějme odvahu k řešení problémů, tah na branku, tvůrčí přístup a hlavně vědomí odpovědnosti a pocitu pokory při službě těm, kteří je do těchto jejich funkcí vynesli.

Nahoře i dole zbožné přání na závěr.

Dívejme se do roku 2005 s optimismem. Přispějme k tomu, aby byl rokem dobrým.

                 
Obsah vydání       3. 1. 2005
3. 1. 2005 Tři prezidenti apelovali na Američany, aby pomohli obětem
3. 1. 2005 OSN: Vlády asi nesplní své sliby
3. 1. 2005 Srí Lanka: Lidé tady toho potřebují tolik...
3. 1. 2005 Český speciál s humanitární pomocí nalétal 22 000 kilometrů a přivezl zpět pouze sedm Čechů Štěpán  Kotrba
3. 1. 2005 Vzkaz soudcům: Před 15 lety došlo v Československu k revoluci Zdeněk  Jemelík
3. 1. 2005 Mezi realitou a snem Jan  Paul
3. 1. 2005 Císařova nahota: Klausův novoroční projev Jiří  Jírovec
3. 1. 2005 Bubliny z líbezné kotliny Václav  Dušek
1. 1. 2005 Putin vede Rusko k fašismu
3. 1. 2005 Michael  Marčák
2. 1. 2005 Přívalové deště ztěžují humanitární pomoc
2. 1. 2005 Americká armáda posiluje svou přítomnost na Srí Lance Štěpán  Kotrba
1. 1. 2005 Pomalu se rozbíhají humanitární akce
2. 1. 2005 Při asijské katastrofě nezahynula žádná zvířata
31. 12. 2004 Geologové o zemětřesení věděli, nexistoval však způsob jak lidi varovat
31. 12. 2004 Čidla na mořském dně by zabránila panice
1. 1. 2005 Thajští meteorologové "nevarovali před tsunami, aby nepoškodili turistický průmysl"
31. 12. 2004 Češi v Thajsku se dál baví
3. 1. 2005 Katastrofa v Čechách horší než v Asii? Wenzel  Lischka
2. 1. 2005 Pomoc obyčejným lidem Jan  Zeman
3. 1. 2005 Projekt 100 bude slavnostně zahájen v pražském kině Světozor
3. 1. 2005 Nařídil mučení muslimských vězňů George Bush? Mojmír  Babáček
21. 12. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 9. - 16. prosince 2004
30. 12. 2004 Diskuse o Marčákově karikatuře pokračuje
3. 1. 2005 Ještě k Marčákovu vtipu o tsunami a české privatizaci
3. 1. 2005 Bouři nad Marčákovou karikaturou rozpoutal Čulík sám Tomáš  Krček
3. 1. 2005 Komplot v Britských listech, Marčák Vietnamcem a proč sranda musí bejt, i kdyby tátu věšeli! Ladislav  Kahoun
1. 1. 2005 Povede toto ponížení lidstva k nové solidaritě?
1. 1. 2005 1. ledna 2005: Dvacet let mobilních telefonů
31. 12. 2004 Prázdná gesta Petr  Wagner
31. 12. 2004 Číňané demonstrují proti aroganci funkcionářů a zbohatlíků
31. 12. 2004 Je nutno vznést vážné otázky týkající se amerického vlivu na Ukrajině
31. 12. 2004 Katolická církev podpoří kampaň proti kouření
31. 12. 2004 Jak rozumíme světu i sobě tváří v tvář katastrofám? Boris  Cvek
3. 1. 2005 Nové vydání ultrapravicového časopisu Národní myšlenka
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004
28. 12. 2004 Valná hromada Občanského sdružení Britské listy
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
3. 1. 2005 Mezi realitou a snem Jan  Paul
3. 1. 2005 Císařova nahota: Klausův novoroční projev Jiří  Jírovec
31. 12. 2004 Jak rozumíme světu i sobě tváří v tvář katastrofám? Boris  Cvek
31. 12. 2004 Katolická církev podpoří kampaň proti kouření   
31. 12. 2004 Je nutno vznést vážné otázky týkající se amerického vlivu na Ukrajině   
31. 12. 2004 Číňané demonstrují proti aroganci funkcionářů a zbohatlíků   
29. 12. 2004 O tajné lásce Karla Čapka Jiří  Bakala
29. 12. 2004 Abrahámovská náboženství v pátém roce třetího tisíciletí Ivo V. Fencl
29. 12. 2004 Jak CIA unáší "teroristy" letadlem pro celebrity   
28. 12. 2004 Doživotní imunita aneb drzost na pokračování Milan  Valach
28. 12. 2004 Proč má smysl číst většinu prací Bořivoje Čelovského David  Tichý
28. 12. 2004 Jak prosazuje světová kultura svou nadvládu nad malými kulturními celky   
23. 12. 2004 Nač Češi doplácejí Miloš  Kaláb
23. 12. 2004 Jak republikánští dárci vydělávají na pornografii   
23. 12. 2004 OSN: Sexuální skandál v Kongu novým Abu Ghraib?   

Novoroční projev Václava Klause, leden 2005 RSS 2.0      Historie >
3. 1. 2005 Císařova nahota: Klausův novoroční projev Jiří  Jírovec