To vše bez nenávratného poškození životního prostředí s ohledem na prosperitu a rozvoj populací zvěře. Myslivost má dále za úkol uchovávání kulturních tradic, ochranu přírody zvláště co se týče zlepšování životního prostředí zvěře, loveckou kynologii a mnoho dalších činností na kterých v tomto článku není prostor.

Regulace zvěře lovem je stanovena ze zákona. Není možné neregulovat stavy zvěře černé, vysoké, nebo srnčí, které způsobují na zemědělských a lesních pozemcích nemalé škody. Na druhé straně je nutné chránit a zlepšovat biotopy drobné zvěře, které v krajině v důsledku velkoplošného intenzivního zemědělství používajícího co nejvýkonnější mechanizaci a chemizaci mizí, nebo stagnují. To ale neznamená, že by se v oblastech hojného výskytu drobné zvěře měl lov zastavit. Tyto oblasti doposud vlivem poctivého mysliveckého hospodaření a spolupráce s některými zemědělci v České republice existují.

Chápu že v součastné společnosti, která nemá osobní pozitivní zkušenost s myslivostí, se dá jenom těžko obhajovat naše názory a pozice. V minulosti byly podzimní hony na drobnou zvěř celospolečenskou záležitostí venkova a z finálního lovu měl prospěch téměř každý obyvatel, protože zvěřina byla levnou a dostupnou, kvalitní potravinou. Na venkově žila většina obyvatel.

Dnes je čím dál větší počet obyvatel koncentrován ve městech a s myslivci se dostávají do konfliktu v průběhu svojí rekreace ve volné přírodě (venčení psů, motorismus, atd.). Potom mají na myslivce negativní názor, protože se myslivci nějakým způsobem snažili ovlivnit jejich svobodný pohyb v přírodě. Navíc někteří lidé projevují sociálněpatologickou příchylnost ke zvířatům, která supluje jejich neschopnost navazovat normální lidské vztahy, pak je pro tyto individua jakékoli usmrcení zvířete vnímáno jednoznačně negativně.

Lov není pro určitou skupinu lidí v součastné době přijatelný. Téměř ze sta procent pocházejí z měst nad 50 000 obyvatel. Respektuji jejich názor, ale žádám respekt i pro všechny myslivce a lovce, kteří postupují v souladu se zákony. Podle mne lov není v dnešní době pouze výsadou inuitů, křováků a ostatních přírodních národů. Myslivost a lov jako její neoddělitelná součást má v našich podmínkách staletou tradici, je vysoce etický a jeho úkolem je vyřazovat z chovu zvěře jedince podle přesně stanovených kritérií. Samotná trofej tolik opovrhovaná některými ekologickými fundamentalisty je odrazem kvality životního prostředí zvěře.

Získání jakékoli silnější trofeje je pro normálního myslivce většinou odměnou k životnímu výročí, nebo jako odměna za jeho činnost v tom kterém mysliveckém sdružení. Silnější trofeje získané za celý život lze u většiny myslivců spočítat na prstech jedné ruky. Z osobní zkušenosti znám i případy, že myslivec není ochoten zvěř lovit i když na ní má povolenku, protože mu je líto zvěř usmrtit. To se týká zvláště zvěře srnčí.

V naší společnosti jsou v současnosti i lidé disponující značným bohatstvím. Ti si mohou dovolit lovit silnou trofejovou zvěř na všech světadílech. Jejich lov v případě dodržení všech zákonných ustanovení, zvláště předpisů CITES, je naprosto legální a pro místo pobytu je nemalým ekonomickým přínosem. Tento druh lovu žádným způsobem nenarušuje ekologickou stabilitu na loveckých teritoriích, parametry lovu jsou většinou velmi přísné. Především závist a postkomunistické vnímání odlišnosti staví tyto lovce do negativního světla ačkoli se nedopouštějí ničeho nezákoného.

Lov je a bude pro novináře atraktivním tématem na kterém si vždy budou rádi ostřit svůj ostrovtip na náš účet. Je tedy na nás myslivcích a v konečném důsledku lovcích, jakým způsobem budeme naši činnost provozovat bez zbytečných excesů s co nejvyšší odborností, morálkou a etikou.

S pozdravem Ing. Luděk Králíček

vedoucí oddělení myslivosti, střelectví a ekologie

P.S.: Střelectví na sekretariátu ČMMJ zajišťuje výcvik střelby a pořádání závodů ve střelbě na střelnicích