Hledání nové Evropy

Neshodneme-li se na tom, že ten svět z bájí a mýtů, pokud jej tedy upřímně chceme, musíme nejdříve znovustvořit ve světě představ, nestane se nic. Můžeme v sobě spatřovat dvě podstaty, ta první -- dětsky prostá -- se někdy vytrácí, oproti tomu jindy převládne výklad, kdy svět budoucí je spatřován spíše v těžkých souvislostech.

Na čem se shodneme

Myslím, že všichni chceme být -- a teď použiji snad až zprofanované -- především v pohodě. Základní otázka je, jaký základní pocit při zrodu nové Evropy převládne. Nepochopíme-li se v tom, co vlastně chceme, neshodneme se. A to by jistě byla škoda. Jsem názoru, že při dobré vůli lze relativně najít shodu. To bude jistě dobré. Ale musí skončit svět starého primitivního mechanismu negace názoru druhé strany.

Ekonomika -- zákon spotřeby a výroby

Lidské společenství může existovat v různých modech spotřeby. Chceme-li, můžeme je označit názvy nízký, střední a vysoký. Určitě se budeme lišit již v interpretaci současného stavu. Někdo může být názoru, že jsme pod úrovní optimální (střední) výroby a spotřeby, jiný zas bude hlásat, že vyrábíme a spotřebováváme již zbytečně mnoho. Jistě, je to věc vkusu, mnichovi postačuje jen sedm předmětů (plášť, pásek, spona, miska...), nám složitým lidem moderní doby již nestačí klidný čas téměř na nic...

Den má 24 hodin

Každá věc vyžaduje naši pozornost. Máme k dispozici vlastně jen několik hodin denně -- odečteme-li čas nutný pro spánek a všechny základní denní věci a povinnosti. Spočítejme si čas zbytečně ztracený: Kolikrát je každá reklama na telefon spatřena, vyslyšena či přečtena? Kolik milionů pozornosti v nás je denně povinně sleduje? Tisíce a miliony hodin ztraceného času. Nejvýhodnější tarif, top minuty, základ, profi a super. Jak složité, jak zbytečné. A to je příklad pouze jediné věci. Důchodové spoření, osobní bankéř, poplatky bankovní... čas věnovaný, zkoumání, srovnávání -- čas, čas, čas.

Jakou rychlost ekonomiky chceme?

Autem můžeme jet naplno, otáčkoměr na hranici červeného pole. Všechny součástky se blíží mezi svých možností. Podobně můžeme chtít "vymáčknout" ze společnosti maximální efektivitu a výkon -- tedy maximální výrobu a spotřebu... Vnímáme-li pozorně osobní vztahy, velkou část naší existence jsme povinni -- v rámci existenční výrobní kooperace -- věnovat sami sobě, v práci. Máme-li práce mnoho, a volného času málo, nastává situace podobná modelové situaci auta. Čas od času praskne řetěz při vysokém namáhání, čas od času někdo nevydrží nápor...

Jistě, mohl bych déle cizelovat a lépe klást slova k sobě. Ale stejně bych nikdy nedokázal dát -- přesný čtenáři -- přesný tvar, obraz, budoucí svět. Velmi by mě potěšilo, kdybych se dozvěděl, jaké téma při zrodu nové Evropy nás všechny nejvíce trápí, jaký základní kámen vědomě chceme Evropě do vínku dát.